Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dříve, než se začtete do soutěžního příběhu, pozorně si přečtěte PRAVIDLA SOUTĚŽE. A pokud vás zajímá, co všechno můžete vyhrát, nepřehlédněte TENTO ČLÁNEK.

Vyhodnocení minulého soutěžního úkolu si přečtěte tady.

Alexandrijská knihovna a další otazníky.

První, co jsem tedy udělala, bylo, že jsem se šla osprchovat studenou vodou. Pouštěla jsem na sebe osvěžující proud a v hlavě mi probíhaly všechny možné kombinace písmen. Dokonce když jsem zavřela oči, viděla jsem papírek před sebou – a najednou mi to docvaklo!!!

Samozřejmě to musí být slavná Alexandrijská knihovna. Ne tedy zrovna ta původní, ta shořela při divokém nájezdu muslimů, ale díky UNESCO je znova vybudovaná a slouží veřejnosti. Úplně ze mne spadlo napětí a oddechla jsem si.

Sbalila jsem do tašky nejnutnější věci a za deset minut čtyři jsem stála nedočkavě na autobusovém nádraží. Sice jsem si myslela, že mě taxikář pěkně natáhl, ale to všechno mi přece vyváží setkání s mým Bobbym.

Rozhlížela jsem se, ale Abú nikde. Nu což, koupila jsem si lístek a usadila se hned za řidičem. Jízdní řády tady asi moc nedodržují, protože mi připadalo, že se čeká na to, až bude autobus zaplněný tak, aby se jízda vyplatila. Na poslední chvíli do autobusu nastoupil Abú, ale z toho, jak se nevšímavě rozhlédl, lhostejně přejel očima po mé tváři a usadil se na zadním sedadle, jsem pochopila, že se k němu nemám hlásit.

Po dojezdu do Alexandrie jsem vystoupila a rozhlížela se kolem. Neměla jsem potuchy, kam se mám vydat. Abú kolem mne přešel a rukou mi naznačil, ať ho následuji. Šla jsem za ním a dávala pozor, aby se mi v uličkách zaplněných obchodníky a turisty neztratil. Došli jsme k válcovité stavbě, popsané různými typy písma.

Ve vestibulu Abú přistoupil k rozčepýřenému mužíčkovi s brýlemi, něco mu rychle řekl, kývl hlavou směrem ke mně a zmizel v houfu odcházejících návštěvníků. Aha, svitlo mi, to bude další průvodce na mé cestě za Bobbym. Človíček v nepadnoucím saku si něco zabrumlal a odkráčel směrem do hloubi knihovny. Po chvilce jsem zamířila za ním.

Chlapík si sedl ke stolu s pultíkem a prohrabával se štosem popsaných papírů a map. Nervózně si na nose poposunoval brýle a vypadalo to, že něco hledá. Když jsem k němu došla, malá očka za brýlemi se mu rozzářila. „Vy jste přítelkyně Roberta?“ „Hmm...“ pokývala jsem suše. „Dovolte, abych se představil, jsem profesor Brooks, vedoucí expedice k přesné identifikaci tří mumií z hrobky KV35. Víte, že máme možnost otevřít hrobku po 100 letech?"

„To je možné“ pomyslela jsem si, nechápajíc, proč se mnou mluví tak zasvěceně. Vždyť já nejsem žádný archeolog! „Když jsem viděl Robertův úlovek z Prahy, nevěřil jsem vlastním očím. Nechápu, proč profesor Vondráček svou domněnku nepublikoval!“ Pořád mi připadalo, že na mě mluví snad svahilsky.

"Kde je Bobby?“ vyhrkla jsem. „Myslela jsem, že se tady s ním setkám.“ Jenže profesor vypadal, jako by byl myšlenkami dávno na jiném místě. „Bobby?“ přehraboval se zmateně stohem starých rukopisů. „No Bobby je přece se Svenem!“ „A kdo je Sven?“

Bože, než dostanu z tohoto zmateného človíčka informaci, uběhnou snad tři neděle! „Sven je přece ten ze stavební firmy! Co našel při opravách druhou půlku!“ kroutil hlavou profesor. Už jsem toho měla dost. Lezlo to z něho jako z chlupaté rukavice. „Z jaké firmy?“

„Přece z té, co dostala od UNESCA zakázku na obnovu Alexandrijské knihovny!“ „Jak se ta firma jmenuje a kde sídlí?“ „Kanceláře má na hlavní třídě, ale jméno, to teda nevím!“ „Z které země?“ „Jó, děvenko, to po mně chcete moc! Víte, že Marcus Antonius daroval téhle knihovně skoro dvě stě tisíc svazků?“

Profesor byl evidentně mimo, a tak si musím pomoci sama a najít onoho tajemného Svena. Snad se pomocí internetu dopátrám, z které země ta firma je a jak se jmenuje. Když najdu firmu, najdu i Bobbyho!

A tento úkol musíte splnit i vy, milé čtenářky. Hledejte, pátrejte, studujte... Ze které země je a jak se jmenuje firma, kterou UNESCO pověřilo obnovou Alexandrijské knihovny? Do příslušné soutěže v pravé liště magazínu pak napište, co jste vypátraly. Nejméně deset z vás musí být úspěšných, jen tak bude příběh příští úterý pokračovat dál. Času máte dost - až do neděle 30. 7.

Tak hodně štěstí!