Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minulý týden jste měli pomoci Evě zjistit, kde se nachází místo, kde byly postaveny sfingy s beraními hlavami.

Kdo z vás napsal jednu z těchto možností - Karnak, Théby, Luxor - hádal správně. Vylosována byla čtenářka s nickem činčila. Vyhrává náhrdelník z pokladu královny Nefertiti.

Jako doplňující otázku jste mohly uvést název filmu, na který si Eva nemohla vzpomenout. Správná odpověď byla - Smrt na Nilu. Vylosována byla rakato.

Oběma výherkyním gratulujeme!

A nyní se už pojďme podívat, jak příběh pokračuje..... 

Nakonec jsem to palčivé sluníčko přemohla a vzpomněla si. Když jsem na internetu hledala něco o Egyptě, našla jsem poznámky jednoho turisty, kde se o těch svatostáncích, kde původně cesty lemovaly tyto sfingy, zmiňoval. Byl to Karnak.

Tak tam míří Bobbyho stopa. Musím se smířit s tím, že tady ho asi nenajdu, protože ať se dívám, jak chci, nikde ani živáčka, když nepočítám to malého drmolu vedle sebe. Spojenými silami jsme vytvořili jakousi posunkovou řeč, proloženou jmény a nakonec mi odkýval ten Karnak. Byla jsem vděčná i za toho velblouda, na kterého jsem byla zase nucena nasednout. Upřímně řečeno, už jsem byla od sluníčka tak vysušená, že bych se divila, kdyby ze mě ten velbloudí poklus něco vytřepal.

Po nějaké době chlapec přede mnou ožil a začal rukou ukazovat do dálky. Pokud se mi Údolí králů zdálo rozlehlé, zde jsem si připadala jako mravenec. Tyhle stavby na vás přímo dýchaly svět dávno minulý. Sestoupila jsem z velblouda a chlapec mě opět chytil za ruku a začal něco švadronit. Prošla jsem s ním na hlavní nádvoří mezi dvěma věžemi prvního pylonu. Bez dechu jsem se rozhlížela okolo sebe.

Před sebou jsem měla portik, který připomínal zatmění slunce, kdy v Egyptě vznikla panika a faraón usmiřoval bohy velkou obětí. O tom jsem dokonce viděla film. Před sochou Ramsese II., kterou viditelně poškodil zub času, jsem se zastavila. Hned za ním byl druhý pylon s obětními výjevy a tam ve stínu obří stavby stál opřený batoh, který jsem důvěrně znala z Prahy. Srdce se mi rozbušilo….. určitě jsem už blízko. Chtěla jsem se rozeběhnout, ale nohy mě po jízdě nechtěly moc poslouchat. Přesto jsem se přinutila k rychlé chůzi.

Zaslechla jsem cizí, hluboký hlas, jak klade v otázky v angličtině a hned na to odpověděl druhý hlas, který bych poznala mezi tisíci. Chlapec vedle mne něco arabsky zavolal a zpoza sloupu vyhlédly dvě plavé hlavy. Tu rozčepýřenou s opálenou tváří, ze které zářily ty nejmodřejší oči na světě (hned po Paulu Newmanovi), jsem ihned poznala.

V tu chvíli jsem přestala myslet na únavu z cesty a Bobbymu rovnou vlétla do náručí. Naše vítání nebralo konce, až se jeho kamarád decentně otočil na druhou stranu. Když jsme se konečně pustili, vzal mě Bobby za ruku, zavedl z druhé strany k základu pylonu a ukázal na pískovcový kvádr, který se zdál být jeho součástí. „Podle všeho“ spustil vzrušeně Bobby, „je tento kvádr součástí budovy, kterou dal v Karnaku postavit král Amenhotep IV., budoucí Achnaton a manžel královny Nefertiti. Když jsem u vás sbíral dokumentaci, narazil jsem na poznámky vašeho doktora Vondráčka, kde popisuje použití zbytků budov z Karnaku k výstavbě pylonu. Jedna z jeho teorií byla, že se v jednom z kvádrů může nacházet uložená pokladnice královny Nefertiti.

Ovšem egyptská vláda chce, aby veškeré nálezy byly připsány jen Egyptu a tak po celou dobu našeho hledání máme v patách jejich lidi. Doufám, že jsme už tak blízko, že se nic nepokazí.“ Kroutila jsem nad vším hlavou, ale dalo se to pochopit. Sedli jsme si na jeden z blízkých kvádrů a Bobby mi líčil celou strastiplnou cestu, kterou absolvoval se svým švédským kamarádem.

Byli jsme tak zabraní do hovoru, že jsme si nevšimli, že se najednou opodál objevilo několik ozbrojených lidí. Než jsme se stačili vzpamatovat, obklopili nás a jeden z nich, zřejmě jejich vůdce začal něco rozhořčeně vykládat Bobbymu a široce při tom máchal rukama. Nakonec nás oba naložili do přistaveného džípu a po zběsilé jízdě jsme se ocitli na nejbližší policejní stanici. Tam nám sebrali doklady a zavřeli nás do otlučené místnosti, kde jediným zařízením je jedna železná pryčna a v rohu kyblík.

A teď tady dřepíme už pět hodin a marně se snažíme nějak poslat zprávu ven. Jediné, co nás utěšuje je, že při tom všem zmatku zmizel Sven, jako by se vypařil. Doufáme, že on svou misi dokončí úspěšně. My můžeme jen doufat, že po ověření povolení k průzkumu, kde je Bobby součástí výpravy profesora Brookse, nás možná propustí. Jen prý musíme osobně požádat na ministerstvo.

Jenže ten nejvyšší činitel z SCA, kterému podléhajíi všechny vykopávky by byl určitě raději, kdyby nález oznámili sami Egypťané a ne nějaký student.  Bobby teď vzpomíná na jeho jméno. Jediné, co ví bezpečně, že je na deset písmen jméno i příjmení dohromady a že si ho pro případ nouze poznamenal jako přesmyčku SIZASHAWAH.

A to je další hádanka pro vás. Jaké je správné znění jména, které si Bobby poznamenal? Svou odpověď napište v pravé liště do příslušné soutěže. Čas máte až do neděle 27.8.