Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V minulém díle se Eva konečně setkala s Bobbym a my jsem je opouštěli ve chvíli, kdy za nimi zapadly dveře vězení. Vaším úkolem bylo najít jméno, na které si Bobby nemohl vzpomenout. Správná odpověď byla Zahí Hawass. Náhrdelník z pokladu královny Neferiti získává čtenářka s nickem Bobajda. Gratulujeme.

A nyní už je tu závěrečný díl naší letní soutěže O poklad královny Nefertiti. Na jeho konci na vás opět čeká otázka.

Konec dobrý, všechno dobré

V té nepříjemné místnosti jsme s Bobbym seděli až do rána. Nakonec, i když jsme se báli, co bude dál, byli jsme spolu, a to bylo pro nás nejdůležitější. Natáhli jsme se vedle sebe na tu ohavnou pryčnu a usnuli jsme. Je fakt, že by noc šlo strávit příjemněji, ale vzhledem k tomu, že místo dveří tam byly železné mříže, za kterými seděl uniformovaný vousáč, spánek byl jediné řešení.

Nakonec si Bobby vzpomněl i na toho egyptského potentáta z SCA. Jmenuje se Zahí Hawass a je to generální tajemník SCA. Při vyslovení slovního spojení generální tajemník jsem trochu vyprskla, protože občanovi naší republiky evokuje bývalou jedinou stranu. Kupodivu nás ráno vzbudili docela uctivě a dovolili nám umýt se v prťavé koupelničce.

Když jsme se dali jakž takž do pořádku, uvedl nás jeden ze strážců do velké kanceláře. Měli jsme trochu stísněný pocit a obavy, co bude dál. Za stolem seděl velký muž v egyptské uniformě, pravděpodobně místní velitel, a vedle něj muž v evropském obleku s brýlemi.

Posadili nás ke stolu a na něj položili několikastránkový protokol, který jsme měli na každé straně podepsat. Bobby si vzal jeden výtisk a pozorně ho pročítal. Nad několika slovy nesouhlasně zavrtěl hlavou a přeškrtnul je.

Důstojník se škaredil čím dál víc a muž po jeho boku řekl Bobbymu, že si zbytečně komplikuje život a jako právník mu radí, aby všechno podepsal. Už jsme tam seděli nejmíň dvě hodiny, když se za dveřmi najednou ozval hluk. Arabština se mísila s angličtinou a bylo slyšet slabý, ale důrazný hlas.

Najednou se dveře rozletěly a do místnosti vpadl Sven, strkaje před sebou profesora Brookse. Povedl se mu totiž husarský kousek. Nejenže dokončil Bobbyho práci a speciálním přístrojem zjistil přítomnost pokladnice v pylonu, ale stačil to i zdokumentovat.

V Luxoru si najal soukromé letadélko, odletěl do Káhiry a za vydatné pomoci profesora Brookse přihlásil nález pod svým a Bobbyho jménem. Profesor vydal prohlášení pro tisk a výsledky výzkumu poslal po internetu své univerzitě.

Teď je tedy egyptská vláda úplně bezmocná a všechna sláva patří Svenovi, Bobbymu, profesoru Brooksovi a jejich škole.

Hned po příslušných krocích naložil Sven profesora a diplomata z anglické ambasády do letadla a pospíšili nás vysvobodit. Ještě během letu se dozvěděli z místních televizních zpráv o úžasném objevu, ke kterému vláda údajně blahopřeje šťastným nálezcům. Dokážu si přestavit, s jakou nechutí.

Do místnosti mezitím chvatně vešel nějaký důstojník a cosi si šeptal s velitelem a právníkem. Velitel se stále víc škaredil a právník něco drmolil. Potom důstojník povstal a řekl: „Jménem egyptské vlády se vám omlouvám a lituji nedorozumění, kvůli kterému jste zde museli strávit noc. Samozřejmě jste volní a můžete odejít!“

Vyhrkly mi slzy do očí a nejradši bych Svenovi i profesorovi vrazila pusu. Chytla jsem Bobbyho za ruku a táhla ho z místnosti. Na chodbě jsem si musela zakrýt oči, protože byla plná novinářů a blesky z fotoaparátů mě oslňovaly. A tak se naše fotografie dostaly na první strany světového tisku.

Po příletu do Káhiry museli Bobby se Svenem mnohokrát popisovat svou egyptskou anabázi a odlesk jejich slávy padl tak trochu i na mne. Sice jsem několikrát musela vysvětlovat rozdíl mezi Čechami a Čečenskem, ale to už byla jen taková perlička.

V hotelu nás čekala honosná večeře, uspořádaná anglickou ambasádou. Mě samotnou dvoje noviny požádaly o sepsání našeho příběhu za slušný honorář a za fotografie z cesty za Bobbym taky. Ještě teď se mi z toho všeho točí hlava. A možná i z toho šampaňského a noci, která pro nás dva skončila až ve tři ráno.

Dneska jsme se dozvěděli, že odměna za nalezený poklad bude spravedlivě rozdělena mezi univerzitu a oba nálezce. Ze studenta Bobbyho se stane docela movitý muž, který rozhodně zabezpečil svoji budoucnost. A už to vypadá tak, že do své rodné Anglie neodletí sám.

Když jsem ráno po dlouhé a krásné noci vyšla z koupelny, na stole stála obrovská kytice a Bobby mi se slavnostní tváří nabídl malou krabičku, kde na rudém sametu ležel nádherný prstýnek s bílým kamenem.

A vy jen můžete vyluštit poslední a nejlehčí záhadu egyptského dobrodružství. Jakou odpověď jsem Bobbymu dala na nejstarší otázku na světě: „Vezmeš si mne?“

Na závěr tedy trochu odlehčeně. Co myslíte? Vezmou se? :o))) Své odpovědi pište do příslušné soutěže v pravé liště magazínu až do neděle 3. září.

V úterý 5. září vám přineseme kompletní vyhlášení výsledků této soutěže. Kdo asi vyhraje hlavní cenu – zlatý přívěsek s podobou královny Nefertiti? A komu připadnou ty další? Zlaté přívěsky, souprava ručně vyrobených šperků... To vše se dozvíte přesně za týden. Ještě stále máte možnost vyhrát i vy.