Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Už pěkně sedí, tak proč ho nevysazuješ na nočník?“ Tuto větu v různých obměnách občas zaslechne snad každá maminka sotva lezoucího batolete. Nejčastěji ji vyslovují babičky, které – aby podtrhly důraz svých slov – vážně dodávají: „Ty jsi byla už v roce bez plen.“ Jinými slovy – nezačnete-li s nočníkovým výcvikem už někdy kolem desátého měsíce svého dítěte a za dva měsíce nedosáhnete žádoucího a spolehlivého výsledku, znamená to, že jste jako matka selhala.

Některé maminky si podobná slova berou k srdci a od útlého věku mordují jak sebe, tak dítě trpělivým a ustavičným vysazováním na nočník s jediným cílem: Dočkat se alespoň malé, vyždímané kapičky či hromádky.

Tento trénink však není k ničemu. Vede jen ke zbytečnému stresování dítěte i matky. To, že dítě dokáže samo sedět, zkrátka znamená schopnost sedět a s ovládáním svěračů to nemá pranic společného. Je to stejné, jako byste dvouleté dítě, které začne neohrabaně potit první souvislé věty, chtěly učit číst a psát.

Pakliže se někomu podaří natrénovat s dítětem reflex vyprázdnění po vysazení na nočník, je to jistě chvályhodné. S vyspělostí dítěte to však nesouvisí. Roční dítě ještě neodkáže vědomě ovládat svěrače. Vyměšuje mimovolně, aniž by si to uvědomovalo.

Jak poznáte, že nastal správný čas na používání nočníku?

Mezi přibližně 18.–21. měsícem (u někoho dříve, u jiného později) si začne dítě proces vyprazdňování uvědomovat. První známkou tohoto pokroku je, když nám ohlásí, že se právě pomočilo. To už je velký krok vpřed. Mrňous sice nedokáže poznat akci dřív, než k ní dojde, ale dokáže dešifrovat, co se s jeho tělem právě stalo.

Ve druhé etapě hlásí, že močí. Skvělé, už se přibližuje k třetímu, rozhodujícímu stadiu, kdy dokáže poznat, že „se mu chce“. Poté většinou okamžitě následuje vodopád. Zbývá už jen počkat, až svou potřebu dokáže rozpoznat včas, vy mu stihnete sundat kalhotky a posadit ho na nočníček.

Nikdy své děti za „úniky“ netrestejte. Nedělejte z používání nočníku něco mystického, zásadního, veledůležitého. Za každý úspěch dítko pěkně pochvalte, neúspěch taktně přejděte. I dítě, které už na nočník chodí spolehlivě, může mít nehodu, když je zabrané do hry apod. Přibližně mezi 21. až 27. měsícem by dítě mělo chození na nočník zvládnout. Ani pozdější doba ovšem není žádná katastrofa. Každé dítě je zkrátka jiné.

Rozhodně se tedy nenechte zviklat místopřežnými prohlášeními všech babiček, tetiček a sousedek, které budou na adresu vašeho dvouletého caparta s plínkami pronášet nelichotivé řeči o ostudě. Útlé dětství vašeho potomka uteče víc než rychle, proto věřte, že to, zda umělo na nočník ve 14 nebo v 25 měsících, je úplně, ale opravdu úplně jedno.