Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Každý se nedočkavě těší na chvíle, kdy jeho dítě začne dávat světu najevo svou existenci. Nejprve se usměje, zvedne hlavičku, válí sudy. Pak se začne plazit, sedět, lézt, až k vám nakonec dokráčí po dvou, a od té chvíle máte co dělat, abyste je chytili. To vše se u dětí odehrává v přibližně stejném časovém rozpětí.

Všichni ale nemají to štěstí radovat se z přirozených pokroků svých dětí. Možná se to týká právě vás. Vaše dítě, ač už překročilo rok, se možná ještě ani nechce plazit.

Co je příčinou?

Příčin zpomalené hrubé motoriky je mnoho. Potřebná vyšetření mohou zjistit spojitost s mozkem, míchou, nervy nebo svaly. Žádná z výše uvedených možností však nemusí být potvrzena, což je vlastně ta nejlepší zpráva. Nejhorší je retardace psychomotorická, tedy mozková obrna. Především proto, že úzce souvisí s inteligencí, což znamená doživotní následky. Je-li však nemoc miminka problémem čistě motorické úrovně, lze přepokládat, že ve škole už bude k nerozeznání od ostatních.

Počet nemocných stoupá

Křivka takto postižených dětí stále stoupá. Za hlavní důvod se považuje paradoxně lepší úroveň medicíny a zachraňování předčasně narozených dětí, dětí s patologiemi nebo těch, jež opustily lůno za velmi dramatických okolností. Dříve by takové děti neměly moc šancí na život. Záchrana tedy občas, bohužel, má svůj rub.

Na co si dát pozor?

Nemoc se objevuje i u dětí, jejichž příchod na svět byl bezproblémový. Jak poznat, že se to týká právě toho vašeho? Zpozornět byste měli ve třetím měsíci jeho věku. Včasnou diagnózou můžete některým problémům úplně předejít či je alespoň zmírnit. Sledujte, jak se děťáko pohybově vyvíjí. Průměrné tříměsíční dítě by mělo asi na 10–30 sekund udržet hlavičku v poloze na bříšku. Ruce drží symetricky. Na přelomu 3.– 4. měsíce otvírá dlaň (mladší miminka pouze svírají prstíky v pěst). Pozorujeme jemné náznaky přitahování nožiček k bříšku. Poněvadž každé dítě je individualita, není třeba hned panikařit, není-li něco tak, jak uvádíme výše. (Diagnózu někdy nerozpozná ani dobrý lékař.) V pátém měsíci je však nemoc již nepřehlédnutelná.

Léčba

Odborníci se tímto handicapem začali zabývat přibližně v polovině minulého století. U nás svou léčbou prosluli profesor Lesný a doktor Vojta. V 60. letech MUDr. Vojta emigroval do Německa. Tam vypracoval speciální rehabilitační metodu, známou jako Vojtova metoda, uznávanou dnes po celém světě. A právě ta je považována za nejvhodnější terapii.

Co můžete čekat

Počítejte s tím, že vaše dítě pravděpodobně nezačne chodit dříve než ve dvou letech. Péče o takto nemocné miminko je fyzicky i psychicky velice náročná. Přijmout fakt, že vaše dítě má problém, je samo o sobě složité. Nenechte se zahnat do kouta nevhodnými poznámkami ostatních. Tito lidé často netuší, o co tady běží a co prožíváte. I když vás to ponouká – NESROVNÁVEJTE své dítě s jinými. Vsaďte spíše na vidinu, že se to zlepší.

Ani komunikace s lékaři často není jednoduchá a uspokojivá. Může se stát, že vám cvičení s miminkem nepůjde nebo bude příliš složité. Nebojte se tedy své myšlenky vyslovit. Není třeba lámat rekordy, vždyť vše má svůj čas.

Pokud dítě naopak láme rekordy levou zadní, nevěřte tomu, že je potřeba ho zbrzdit. Je to velmi rozšířená, leč nepravdivá fáma. Chce-li dítko přeskočit sezení, nebraňte mu v tom. Vývoj každého z nás je přece individuální.

Pomoci vám může i kontakt s jinými matkami takto postižených dětí. Existují i speciální centra, která vám v nelehkém snažení určitě ráda pomohou.

Mé poděkování patří MUDr. Vorlíčkovi z oddělení dětské neurologie FN Brno a MUDr. Budkové z Polikliniky Barrandov v Praze.