Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Minule jsme si přiblížili vývoj dítěte mezi 15. a 17. měsícem. Dnes se podíváme podrobněji na děti ve věku 18–20 měsíců. Prozradíme vám, jak se správně vypořádat se vztekem, spánkem, s nedostatkem chuti k jídlu. A jak to bude s pořízením sourozence..?

Mám svou řeč

Je to směsice gest, zvuků a slov, jež mohou mít mnoho významů. Klasické NE vyjadřuje obzvlášť důrazně. Někdy to nemusí být skutečný nesouhlas, jen dokazování si vlastní existence. Rádo po vás bude opakovat jednoduchá slova, nejlépe dvouslabičná. Když se dítě splete, neopravujte je, ale slovo jen znovu vyslovte. Také po něm neopakujte jeho dětské výrazy, učíte vy je, ne ono vás.

Jsem strašně frustrované

Má nezměrnou touhu všeho se dotýkat. Když nemůže udělat něco, co chce, trpí frustracemi. To jsou dva zásadní rysy dítěte v uvedeném věku. Boj za samostatnost vrcholí v nejvyšším vzteku.

Takže jak na vztek? Nenechte se vyprovokovat ke stejné reakci. Nekřičte, nediskutujte s ním (v záplavě emocí by toho stejně nebylo schopno), neuklidňujte je a nepřesvědčujte, ponděvadž to by byl jistý způsob kompenzace jeho vzteku. Ale hlavně mu neustupujte! Tím byste si na sebe upletli bič. Raději dělejte mrtvého brouka nebo je odveďte do pokoje se slovy „až tě to přejde, můžeš přijít“.

Dětské vzteky jsou zcela normální. Jen se zkuste vcítit do jeho duše: Chce být nezávislé. Nechápe, že je nemůžete brát jako velkého. Trpělivost opravdu není jeho silná stránka. Vše chce hned a přesně nerozumí slovům „zítra“ nebo „později“. Má značně nevyvinutý smysl pro sebekontrolu... Horší je ovšem vypořádat se se vztekem na veřejnosti. Snažte se ignorovat poznámky okolí. Je-li však dítě vzteklé natolik, že nemůžete například dokončit nákup, asi bude lepší mu ty bonbonky koupit. Avšak své jednání mu poté vysvětlete: donutilo vás dělat něco, co nechcete, protože strašlivě křičelo, jste naštvaná a ono půjde pěkně do pokoje, poněvadž zkrátka nemáte chuť být s ním teď pohromadě.

Mé tělo vzhůru roste

Chodí i pozpátku, sedá si na židli a zase se postaví jako nic. Leze a šplhá tam, kde mu to dovolíte. Občas se i přeceňuje. Jeho motorická koordinace a smysl pro rovnováhu totiž dosud nejsou na takové úrovni, jak si myslí. Raději tedy uspořádejte prostory tak, aby to bylo bezpečné. Některé děti už používají přednostně jen jednu ruku.

Jeho vývoj nám přináší možnost přiučit je více našim návykům, a to především v oblasti hygieny. Je možné, že vaše díte už je připraveno zbavit se plenek. Poznali jste z různých náznaků, že je dítě dostatečně vyspělé? Změna nastane během několika dní. Jak na to?

Nejprve dítěti vysvětlete, co po něm žádáte. Na nočníku se netrůní uprostřed obývacího pokoje. Dejte jej na odpovídající místo, kde bude snadno na dosah. Není třeba stanovovat časový harmonogram, spíše se opakovaně ptejte, zda se dítěti nechce čurat. Pravidelnost je vhodná pouze před spaním. Pokud se dítě vyčurá na zem hned po opuštění nočníku, nedělejte z toho tragédii. Povzbuďte ho, že příště se to určitě povede. Jestli však máte dojem, že z toho dělá tak trochu hru, vraťte se beze slova k plenkám a zkuste to později.

Chlapečky jistě potěší umět čurat vestoje, ale – prosím vás – nedržte mu u toho penis. Ať se tatínek zapojí a ukáže mu, jak si počínat. Dítě si musí poradit samo. Postupně mu také ukažte, jak si utřít zadeček. Nebojte se, zvládne to!

Nechci spát!

Pro zklidnění dětské dušičky je velmi dobré dodržovat pravidelné rituály, obzvlášť před spaním. Žádné dítě nechce jen tak vyměnit své hry, hračky a lidi, které má rádo, za samotu a tmu v pokojíčku. Proto s vámi před spaním potřebuje strávit něžnou chvilku, poslechnout si pohádku, písničku. Potřebuje uspat panenky, možná mít rozsvícenou lampičku či jen slyšet některá známá slova. Velice mu tím usnadníte přechod do říše snů. A nespěchejte. Rodiče obvykle věnují uspávání 15 až 30 minut. Může se samozřejmě stát, že dítě bude chtít společně strávenou dobu protahovat, bude se opakovaně budit nebo vás k sobě volat. V tom případě dejte jasně najevo, že je čas přestat.

Nemám hlad. A už vůbec nechci tu rajčatovou omáčku.

Maminky chodívají k dětským lékařům s tvrzením, že jejich dítě nic nejí. Dítě je po vyšetření označeno za zcela zdravé. Je veselé, živé, aktivní, normální... Ale maminka přece říká, že NIC NEJÍ. A závěr? Dítě se vyvíjí a jí zcela podle svých potřeb. Jídlo 3× denně je požadavek společnosti, nikoli skutečná potřeba batolecího těla. Pamatujte si, že ve střetech kvůli jídlu jsou rodiče ti, kteří prohrávají. Nenuťte ho do jídla, nedělejte divadlo kvůli pár hltům, a už vůbec na ně nekřičte.

Díte si tak zvykne na konflikt a bude jej přenášet i do jiných oblastí nebo trpět dalšími rozmary. Nestojí to za to. Nechce? Vezměte mu talíř a přestaňte to vnímat jako problém.

Je dobré pořídit mu v jeho věku ještě sourozence?

Dobré je to tehdy, když to vy sami šťastně přijmete. V podstatě lze říci, že správný okamžik nastává, pociťujete-li touhu další dítě mít. Někteří rodiče chtějí dva jedináčky, jiní vidí štěstí v tom, když si sourozenci budou moci společně hrát. Záleží tedy opravdu jen na tom, co vyhovuje vám a vašemu pojetí rodiny. Kdyby to bylo na dítěti, určitě by volilo rovnou své dvojče.