Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Po krátké odmlce dnes pokračujeme v našem seriálu o dítěti ve věku jednoho až tří let.

Povíme si, jak je na tom batole mezi 21. a 23. měsícem. Zjistíme, jak prospěšný je smích a humor, jak zvládnout období vzdoru a zda je vhodné používat tělesné tresty.

Kdo jsem?

Teď už se dítě naštěstí zbavuje takřka neustále odmítávého postoje. Známé „ne“ slouží spíš jen k poškádlení rodičů. Bitva o nezávislost byla svedena.

Ale pozor! Čertík nezávislosti v něm přesto dosud zhlehka dřímá a koliduje s nutnými potřebami, které mohou uspokojit jen a jen rodiče. Tento vnitřní konflikt je dosud jaksi nedořešen, projevuje se tedy neustálým „bojem o moc“. Kdybychom neurčovali hranice, za chvíli by naše ratolest s radostí poroučela kdekomu.

Není nutné projevovat svou autoritu příliš, natož pak násilně. Můžete se pustit do vyjednávání a kompromisů. Upevňujte v dítěti pozitivní jednání tím, že je odměníte či pochválíte, když se zachová správně. V tomto období mu také věnujte více pozornosti a lásky než obvykle. Pokud dítě odmítá spolupracovat vzdor veškeré snaze, či je dokonce agresivní, důrazně vyřkněte konečný verdikt. Je lepší s dítětem nejdříve vyjednávat a nakonec říci třeba „a to stačí!“ než se zprvu nervově zhroutit a poté situaci páčit do kompromisů.

Většina dětí v tomto věku už chodí nahoru do schodů bez cizí pomoci. Tancuje při hudbě, skáče na trampolíně (s oporou) nebo na posteli. Také ruce už jsou mnohem zručnější. Umí předměty obracet, otáčet, pevně uchopit a zase pustit nebo házet neznámo kam. Zkuste mu pořídit jednoduché puzzle či hračku, která vyžaduje vhození správného tvaru do odpovídajícího otvoru. Možná vás překvapí jeho nový talent. A co teprve, kdybyste ho vzali do zoo. Dítě má velmi solidní slovní zásobu, dokáže používat několik slov a skládat je do věty. Velmi ho zajímají názvy věcí kolem něj. Když po vás napodobí lvy a havrany, obohatíte nejen jeho slovní zásobu, ale stimulujete i činnost hlasivek.

Ach, ty plenky...

Z hlediska hygieny vaše batole vyrůstá pomalu a jistě v člověka zcela čistotného. Zajímá se i o pořádek, o to, co komu patří, není tudíž od věci nabídnout mu také nočník (pokud jste to neudělali už dříve). Hygiena, pořádek a vlastnictví věcí jsou společně s autoritou základními body, které přímo určují povahu dítěte tohoto věku.

Smějte se!

Je vaše dítě veselé a hýří humorem sobě vlastním? Tak to je velká rodičovská odměna! Je to totiž je znak bezproblémového vývoje. Důkaz psychického, ale i fyzického zdraví, důkaz, že dítě vyrůstá v příznivém prostředí. Víte, že smích také pomáhá uzdravovat? Při něm se uvolňují do krve látky, které podporují vítězství nad nemocí. Pokaždé, když se dítě směje, jako by střádálo dobrou náladu. Zdá se, že to ví, takže má tendence se stále někam schovávat, dělá si legraci, má rádo škádlení a lechtání. Také si uvědomuje, jakou moc jeho usměv má. Holčičky okouzlují své okolí (především tatínky) a chlapci vymýšlejí kdejakou lumpárnu.

Sdílejte jeho radost, učte je, aby se smálo i sobě samému. Osvojí si smysl pro humor. V době dospívání pak mnohem snáze urovnáte hrozící konflikty.

Vzdor

Vztahy mezi rodičem a dítětem se mohou vyvíjet takto: Buď se dítko naučí postupně ovládat a bude z něj milé a rozumné dítě, nebo se z něj vyklube těžko zvladatelný tyran.

Je normální, že dítě vzdoruje. Potřebuje však také konfrontaci s vyšší vůlí, než je jeho vlastní – s vámi. Obrňte se trpělivostí a mírností, křičet je stejně zbytečné jako škodlivé. Zvolte správnou cestu mezi autoritativností a bezvládím. V konfliktní situaci dítěti krátce vysvětlete, proč mu něco zakazujete či přikazujete, aby se necítilo jako oběť naší libovůle. Zavčasu však diskusi ukončete a prosaďte svou. Například když dítko ponoukáte, aby šlo s vámi z jeslí domů, a ono nechce... Po vyjednávání (žádné uplácení bonbony!) si pro něj prostě dojděte a tečka.

Takže za prvé: NEKŘIČET. Za druhé: BÝT DŮSLEDNÍ.

Tělesné tresty?

Výprask nikdy nezajístí poslušnost dítěte. Bude to vždy a pouze napadení slabšího silnějším – proto nemůže být považován za výchovný prostředek. Je to spíš nouzové řešení, které vás poněkud zbaví napětí a sníží pocit viny dítěte. Je ovšem pravda, že někdy pročístí vzduch mnohem líp než dlouhé promluvy do duše. Je-li nevyhnutelný, měl by to být trest oprávněný, po napomenutí. Má být proveden rychle a přiměřeně. Jinak to dítě bude pokládat za ponižování a nespravedlnost. Vždy uvažte, zda by nestačilo nechat je v koutě o samotě, zkrátka je postavit „mimo hru“.