Nekojící matky na pranýř?
„Kojte! Jen tak dáváte svému děťátku to nejlepší!“ „Kojené děti jsou zdravější.“ "Dítě má právo na mateřské mléko jako jedinou potravu plně odpovídající jeho potřebám." „Kojené děti mají vyšší inteligenci!“ „U kojených děti je nižší riziko vzniku obezity!“ „Kojení podporuje imunitu!“ „Kojení posiluje vztah matky a dítěte!“ „Kojení je to nejlepší, co může matka dítěti poskytnout.“
O pravdivosti těchto slov nikdo nepochybuje. Pro mnohé maminky se však tato hojně proklamovaná hesla mohou stát opravdovou noční můrou. Některé totiž kojit nemohou. Důvody jsou různé: od matčiny nemoci, kdy užívá léky, jež se s kojením neslučují, až po různé mechanické překážky či jednoduše proto, že se netvoří tolik mléka, kolik děťátko potřebuje.
Taková maminka snadno podlehne beznaději, obviňuje se z neschopnosti a zoufale hledá způsob, jak dostát svému výsostnému poslání do poslední kapičky. V marném snažení jí pak pramálo pomohou zaručeně chytré rady a názory zkušených odborníků i zasloužilých matek. Podle většiny z nich může kojit téměř každá žena a těch, které toho schopny nejsou, je jen mizivé procento. Volně přeloženo: „Nevymlouvej se, když můžou kojit jiné, můžeš i ty, asi děláš někde chybu.“ Nešťastná maminka je stále sklíčenější, podléhá pocitu, že jako matka úplně selhala a že její nebohé dítko nadosmrti poznamená absence mateřského mléka.
Přitom je to zcela zbytečné. Každá jsme jiná – to, že sousedka dítě kojila do dvou let, neznamená, že stejného výkonu jsou tudíž schopny všechny ženy. Nejsou. Pravda, některé už v porodnici odstříkávají přebytky, zásobující celé oddělení nedonošených miminek, jiné ještě čtvrtý či pátý den po porodu s napětím čekají, kdy se jim konečně podaří vyždímat pár kapek. Některá kojí bez potíží a užívá si to, jiná u toho trpí a syká bolestí. A není nic horšího než vynervovaná matka a hladové plačící nemluvně.
Nejhůře na tom zpravidla bývají prvorodičky. Jako například Markéta.
„Se starším synem jsme z porodnice odcházeli s dokrmem, on byl mizerný savec, já mizerná kojná. Přikojovala jsem ho pět měsíců a minimálně první tři z toho byly očistec. Jednak jsem podstupovala všechno možné, jen abych se rozkojila (nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa, nakojit, dokrmit, odsát, nahřát prsa), a do toho splíny, že když přece každá ženská může kojit, tak proč já ne. A taky výčitky, když na mě lidi házeli ošklivé pohledy, že takhle malé miminko krmím z flašky, že jsem pěkný krkavec, vždyť kojit přece může každá. Snad všechny babské rady jsem poslouchala – meltu jsem pila na litry, homeopatika jsem užívala, prsa nahřívala, olejíčkem na zlepšení uvolňování mlíka jsem je potírala, čaje pro kojící jsem pila... Všechno marné. Rozkojit se naplno se mi nepodařilo. Uzavřela jsem to tím, že jsme se synem nebyli vhodná kombinace, ale byly to nervy a spousta vybulených slz a zatnutných pěstí, které jsem po různých chytrých řečech cizích lidí už chtěla použít. Zjistila jsem, že nemám na to, abych v zájmu plného kojení nechala dítě hladovět, nebo kojit nonstop 24 hodin s vědomím, že dítě má stejně málo.
Teď s druhým synem jsme opět z porodnice odcházeli s dokrmem, ačkoli malý je příkladný savec. Přesto nám kojení naplno nejde. A dneska se mi možná podařilo odhalit příčinu. Asi je ve mně a možná je v tom, že produkuju málo oxytocinu – mléko mám, ale hrozně těžko se uvolňuje. Nicméně tentokrát musím říct, že už se tím netrápím. Když to nejde, tak to nejde. A doufám, že takhle odolná budu i při prvních řečech nějaké chytré ženské, která překonala ´drobnou´ laktační krizi, a proto si myslí, že o kojení ví vše a že kojit může každá. Tentokrát už se tím netrápím.“
Zahoďte výčitky svědomí a své dítě hlavně milujte
Maminek jako Markéta je hodně. Některé se s nepřítomností mateřského mléka vyrovnají poměrně klidně, jiné se trápí a trápí a trápí. Místo aby si první týdny se svým miminkem užívaly, vše podřizují jedinému cíli – plně kojit, i kdyby hrom na kobyle jezdil. Dny potom tráví neustálým přikládáním hladového dítěte, nahříváním, masírováním, obměňují jídelníček... Zkrátka zkoušejí všechno možné i nemožné. Hojně čtou všelijaké odborné stránky a časopisy, kde se mohou dozvědět něco víc, aby nakonec podlehly ještě větší beznaději, když zjistí, jak si všechny ostatní kojení pochvalují.
Tímto článkem v žádném případě nechceme kojení zavrhovat. Když to jde, je to skvělé. Jestliže však patříte k těm, kterým kojení vzdor veškeré snaze opravdu nejde (ať už je důvod jakýkoliv), rozhodně se tím netrapte. Spokojené dítě s lahvičkou je rozhodně lepší než věčně hladový a nešťastný uplakánek.
A pamatujte si, že jediné, co může děti poznamenat na celý život, je nedostatek lásky. Takže své děti milujte, chovejte je, mazlete se s nimi, hrajte si s nimi, smějte se s nimi. To je to nejcennější, co jim můžete dát.
30.1.2008 Rubrika: | Komentářů 57 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nekojící matky na pranýř?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Yasi: jejda tak to je synátor v 16měsících asi "momentálně zaostalej" my máme nočník jen na hraní
já jen,možná se to až ak nehodí,holku sem kojila 11měsíců,z toho devět bez jakýho koliv příkrmu a teď v 8letech má 40kilotak ať mě nikdo netvrdí, že kojené děti nejsou obézníholky komu to nejde-jen žádný výčitkyvšak to dítě vás má rádo i bez kojení
Už je to hodně dávno, kdy jsem i já kojila. Mám tři děti, ale nikdy jsem nedošla dál jak k šesti týdnům. Knihy na téma jak rodit jsem nečetla. Měla jsem spolužačku na novorozeňáku a ta mi ukázala všechny fígle s miminem. Porody až na křížové bolesti proběhly celkem v pohodě. Po třech dětech jsem myslela, že mám jakés takés zkušenosti. Z omylu mne vyvedl náš mladý. Přijel se ženou a jejich dceruškou, které je 6 týdnů. Přestože on doktor a ona zdr.sestra, dala bych jim oběma pár facek. Malou nosí na rukou celý den. Nevím, na co mají všechny ty postýlky a jiná ležedla. Je kojena. Ovšem dostane jen 80 cl víc ani ň. Nedostane napít ani trochu dětského čaje, trpí stále nadmutým bříškem a hlavně - řve, řve a řve. Nedají si říct, jelikož takhle je to v knihách co si koupili a my všichni ostatní jsme hlupáci. Nevím kterou knihu čtou ani kdo ji napsal, ale s chutí bych ho zabila. Z našeho pohledu holka řve, jelikož má hlad a žízeň.
A pokud jde o ty knížky, tak tím dílem od Trči jsem jen listovala v knihovně, ale když jsem narazila na návod na ušití ústní roušky na kojení, tak jsem pochopila, že tohle fakt nebude čtivo pro mě Jinak jsem sečetla ledacos, překvapila mě třeba knížka Péče o dítě od prof. Švejcara, která vyšla někdy v 80. letech, ale ty jeho myšlenky jsou poměrně dost pokrokové, třeba to kojení striktně po 3 hodinách on odsuzuje s tím, že jakákoli vynucovaná pravidelnost je škodlivá...
Jinak teda já musím ještě dodat, že mě s kojením nikdo neterorizoval. První asi 3 dny jsem neměla mléko, ale ani kolostrum, prostě vůbec nic, a tak malá musela začít dostávat dokrmy, ale nikdo se mě nesnažil nějak násilím rozkojit (u Apolináře), prostě mi říkali, že se mi to mlíko začne tvořit později, a když nezačne, tak holt budu krmit umělým... Prostě žádná křeč :) Ale já z toho stejně byla nešťastná, kojit jsem chtěla... Takže když jsem jednou zjistila, že mám mokrou podprdu, tak jsem jásala
talenka: K půjčení ne. Velmi ráda Ti tu knihu daruji a jako bonus přidám tu druhou - o partnerovi v těhotenství a u porodu
jejda, to zní dobře, tu knížku musím sehnat, abych věděla, co všechno dělám blbě nemáte ji některá k půjčení?
medved: Jojo, co kapitola to perla. Např. je vhodný začít v 8 měsících s nácvikem na nočník
medved: já byla v porodnici c šoku, když nám přinesli k obědu kroupovou polívku a vlašskej salát s kapustovýma karbanátkama
ja mam s touhle knihou taky prima zkusenost...pred prvnim porodem jsem ji nafasovala z domova od mamky a po prichodu z porodnice jsem se docetla, ze kvetak je vynikajici strava pro kojici matky plna vitaminu....tak jsem si dala kvetak a to nechtejte videt tu noc, co pak dcera vyvadela
orinka: No to víš, nějak mě nenapadlo, že je něco takovýho ještě možný publikovat A to si nejlepší na konec, jo? Ten dobrý muž vydal i knihu s názvem Partner v těhotenství a u porodu, což není nic jinýho než zkrácená verze jeho původní knihy...
orinka: Trča se narodil roku 1920 a smrt zatím neohlásil....
Křeček:
Yasi: Jéžiš, že se nezeptáš zkušené rodičky. Trču připoutat k mučednickému kůlu!
Meryl: orinka: Trčovy knihy, velmi mírně upravené vycházejí dodnes... I já naletěla a objednala si ji a pak jsem se jenom při její četbě nestačila divit