Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Blížíme se do finále. První a nejdůležitější tři roky brzy uplynou. Podívejme se důkladně na období mezi 30.–32. měsícem. Zejména plánujete-li dalšího potomka, patří tento článek právě vám.

Moje já

Vědomí své vlastní osobnosti je u takto starého dítěte již velmi silné, a tak si ji naštěstí nepotřebuje stále dokazovat. Když vyvádí nějaké hlouposti, je to z jeho strany spíše neobratnost či nevědomost než provokace. V tomto věku už rozpoznáte, jaký temperament se vám narodil. Bručí na vás česky (bilinguální děti začínají drmolit také druhým jazykem), ač mu některé zákeřné souhlásky stále činí potíže. Příkladně: c,z, s, č, ž, š. Také r, ř nebo l. Správně je vyslovit potrvá přibližně rok nebo dva. Jestliže potíže přetrvají, bude čas navštívit logopeda.

Dítě se prozatím nedokáže vžít do pocitů druhých, tudíž neumí být ani zlomyslné. Ale nebojte, to se časem srovná :)

Můj svět

Dítěti uděláte radost, když mu svěříte magnetofon. Obyčejně pochopí velmi záhy jeho funkci a bude si fanaticky pouštět své oblíbené písničky a pohádky, případně poslouchat svůj vlastní hlas, pokud jej nahrajete. Děti narcisticky milují své vlastní zvuky.

Dále mu prospějí všelijaké rytmické hudební nástroje. Raději skutečné nežli zmenšené napodobeniny (mnohdy hrají dost falešně).

Pořiďte mu lékařský kufřík! Třeba i podomácku stvořený. Sesbírejte větší množství různorodých materiálů (papírky, obaly, voskovky apod.) a dejte je dítěti k dispozici. Zaměstnáte je určitě na mnohem delší dobu, než na jakou je přivábí klasické hračky.

A konečně – zkuste si pohrát s dominem. Váš miláček už totiž docela chápe základní jednoduché společenské hry, proč to tedy nezkusit?

Bitva na obzoru

Máte pocit, že se váš „premiant“ po narození sourozence stal nezvladatelným žárlivcem a svému mladšímu sourozenci zatím neudělal nic dobrého? Nezoufejte, to přejde. Opatrnosti ovšem není nazbyt a pravda také je, že sourozenecké rozepře můžeme něvědomky podněcovat nebo je naopak klidnit. Pojďme si říci, v čem je ta propast:

Rivalitě se nelze vyhnout, ba dokonce je to jeden z podstatných rysů sourozeneckého vztahu, který přímo pomáhá formovat charakter dítěte. Je však nutné, aby rodič stanovil rozumnou hranici. Jak už jsem říkala, soutěživost vašich dětí můžete tlumit a naopak bouřit.

Minus pro vás je, považuje-li život za bitevní pole, na němž přežívají jen ti nejsilnější. Dětské půtky zřejmě považujete za ideální trénink. Další negativa: vaše přesvědčení, že sourozenci se musejí bezvýhrad milovat; viditelně větší náklonnost k jednomu z dětí; neustálé porovnávání dětí a dávání jednoho druhému za příklad; při rvačce trest jen pro toho, kdo si začal, a ignorace důvodů, jež ho k ataku vedly.

A nakonec, pokud vy sami stále s někým „bojujete“, má to svůj dopad.

Co tedy rivalitu dětí srovná?

Snažte se je naučit, aby se rozdělily s druhým, navzájem si půjčovaly věci, respektovaly se. Nečekejte, až se dá všechno samo časem do pořádku. Naslouchejte a pomáhejte jim formulovat jejich pocity. Zadávejte dětem práci, při níž mohou rozvíjet vzájemnou spolupráci. Při hádkách dětí nedávejte žádnému z nich za pravdu – podobně jako když vám dítko žaluje – ani žádné neobviňujte. Děti by své vzájemné trable měly řešit co nejsamostatněji. Když přijdete po rvačce, ošetřete raději modřinu a popisujte situaci, např.: „Vidím, že se na sebe zlobíte.“ A řešte: „Možná vám pomůže, když budete chvíli od sebe.“ Děti však samozřejmě potřebují znát jisté hranice. Promyslete si, jaká pravidla chcete stanovit, a dětem je vhodně vysvětlete. A nakonec – nezapomeňte, že každé dítě je osobnost, a respektujte to.

Máte doma slušňáka?

Pro většinu rodičů tvoří základ zdvořilosti tato kouzelná slovíčka: Dobrý den, na shledanou, děkuji, prosím. Abychom vychovali sedmiletého gentlemana nebo slečnu, je třeba s nimi začít téměř od narození. Potrvá několik let, než si dítě tyto základy slušnosti zafixuje. Zhruba do šesti či sedmi let dostatečně nechápe, proč by někoho mělo zdravit nebo mu děkovat, ačkoliv tato slůvka zdatně ovládá. Trpělivě dítěti vysvětlujte a vyžadujte, jen rozčilování je úplně zbytečné. Netrestejte a nevyhrožujte – sami slyšíte, jak to zní absurdně, že? Když s výchovou začnete, nepřerušujte ji. V období vzdoru si udržte nadhled. Nakonec musím zdůraznit, že největším příkladem jste vy sami a lidé, s nimiž se stýkáte. Jestli vaše kamarádka drobka dosud nikdy nepozdravila na uvítanou, požádejte ji o to. Dítě je citlivé na to, jak jsme k němu zdvořilí. Ale pozor – také na to, jak jsou k sobě zdvořílí dospělí navzájem.