Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak se, milé maminky (milí tatínkové), úspěšně blížíme ke konci našeho povídání o batolatech. Na závěr se podíváme, jak je to s výchovou...

JÁ, jen JÁ

Tímto slůvkem začíná mnoho vět. Ukazuje se, že vaše dítko už se dobře zná a požaduje patřičný respekt. A poněvadž chápe i svou odlišnost od jiných, zkouší na nich, jakou má moc. Chtělo by rozhodovat i za druhé. Vzhledem k nedostatečné schopnosti vyjednávat či naslouchat druhému tyto situace obvykle končí záchvatem vzteku nebo vzdoru. Tak moc by všechno chtělo dělat samo, navzdory kousavé myšlence, že je závislé na rodičích... Nedivte se, že je tak naládové. A velmi zvědavé! Proč sem, proč tam se už někdy může zdát jako týrání rodiče. A co když odpověď zkrátka neznáte? Dítě si uvědomí, že dospělí také nevědí vše – to je důležitý objev!

V kolektivu jsem králem JÁ

Jak už jsem uvedla, dítě zkouší nadvládu nad ostatními. Společnost stejně starých dětí se shlukuje do malých skupinek, z nichž automaticky vzejde jakýsi „vůdce“, kterého ostatní respektují. Bývá to dítě, které má nejvíce energie a nápadů a které zároveň dokáže řidit hru a udržet skupinku pohromadě. Míra roztržek klesá. Způsobuje to jednak větší jazyková zdatnost, ale také fakt, že vztahy mezi dětmi začínají získávat větší srdečnost.

Výchova je alfa i omega

Nejste si ve výchově jistí? Ztrácíte kontrolu nad vším, co by se mělo, co byste chtěli? Chcete rodinu s hezkou atmosférou?

Existují tři modely, jak své dítě připravovat na život:

Autoritativní výchova

Specifikuje ji souhrn jasně určených zákazů a příkazů, které se dítěti nijak nevysvětlují. Rozhodnutí dělá hlavní autorita a nikdo o nich nediskutuje. Lidem žijícím v takové atmosféře se často stává přítelkyní apatie, těžko se osamostatňují a nemají větší zájem chopit se iniciativy. Někteří mohou reagovat náhlými záchvaty agrese a vzpourou.

Liberální výchova

Pevná struktura je přítomna velmi slabě. Záleží na situaci či osobě. V podstatě neexistují pravidla, která by se měla dodržovat. V praxi to vypadá tak, že jeden den dítěti něco dovolíte, druhý ne – například pod vlivem okolností. Dítě se může rozhodovat na základě vlastního úsudku. Chyby a omyly se však jaksi zapomínají postihovat. Není divu, že caparti se dříve či později cítí „ztraceni“. Nemají žádné pevné body a nikdy nevědí, co je čeká. Děti toho mohou také využívat ve svých přehnaně vysokých nárocích. Hledají hranice. Když je nevymezíte, poroste vám před očima úzkostný tvor s ataky agresivity.

Demokratická výchova

Je dosud nejlépe hodnocený způsob. Výchova je důsledná, avšak jemná. Pravidla existují a na jejich dodržování se dbá, přičemž jsou v souladu s potřebami všech členů rodiny. Rodiče dětem naslouchají, takže časem mohou usoudit, zda je dobré udělit v něčem výjimku. Pravidla se vyvíjejí s věkem dítěte a všechny soudy se v rámci možností dělají společně.

Sladké ovoce naší rodičovské cesty si ovšem vychutnáme jen s podmínkou, že jsou splněny dvě důležité priority:

1. Představy o výchově i praxe v ní jsou u obou partnerů společné.

2. K dítěti jsme tolerantní.

Mateřská škola – cizí děti, cizí lidé

Pro mnoho dětí i rodičů je tento krok nepříjemnou zkouškou. Děti se přes veškerou snahu i po delší době se srdceryvným řevem stále upínají na rodiče. Snažte se poskytnout dítěti nejvyšší možný pocit bezpečí, brzy se všechno srovná. Zde je pár osvědčených tipů, jak takovým obdobím proplout s co nejmenšími potížemi.

Buďte dítě včas. Nevyžadujte po něm, aby si pospíšilo. Je to stresující – i pro vás,ne? Nechte ho v klidu nasnídat. Zkuste mu připravit jeho oblíbenou pochoutku.

Dejte dítěti takové oblečení, aby se mohlo samo snadno převléknout. Do jedné kapsičky mu můžete dát nějakou sladkost, kterou později objeví, do druhé třeba kapesníček s kapkou své toaletní vody – připomínkou mámy. Oblíbená hračka je téměř nutností.

Se svým dítětem o školce mluvte! Znovu mu klidně vysvětlujte, jak často do ní bude chodit a proč. Nezapomeňte zdůraznit, že se pro něj vždy vrátíte. Dítě vyzvedávejte včas! Není horší pocit než být zapomenut či odstrkován svými rodiči. Na to si dejte skutečně pozor.

Buďte k dítěti tolerantní – mějte pochopení pro jeho navrácené noční nehody či pro odmítání jídla. Věřte, že záhy se to dá do pořádku.

A konečně – ovládejte svou vlastní úzkost. Děti jsou na to velmi citlivé a budou se bát do třídy jít. Hezky (a jednou) se rozlučte a s úsměvem na rtech odejděte.

Nezapomeňte, že děti, které začnou chodit do školky, jsou unavenější. Nenuťte je tedy ihned do dalších aktivit – nechte jim čas na regeneraci.

Nuže? Není to tak složité, viďte. Stačí pár pravidel a uvidíte, že snaha se nemine úspěchem.