Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak tohle znám důvěrně, i když u nás otevřeně žárlí jen starší syn, holčička je větší diplomat. Když jsou spolu každou chvíli se hádají, když jsou bez sami stýská se jim a připravují pro toho druhého dárečky, takže se rádi určitě mají.

Osvědčilo se mi, moc se nepřiklánět ani na jednu stranu, pokud se neděje nějaká zcela zřejmá zlomyslnost. Jak tu někdo psal, ať mají raději společného "nepřítele " ve mně, to je sblíží
A když jim něco kupuju (nemyslím třeba oblečení, to je podle potřeby a jim je to srdečně jedno, spíš sladkosti), dostanou oba buď naprosto stejnou věc a nebo třeba něco dohromady, musí se sami domluvit, jak se podělí, jinak nebude mít nikdo nic. Nevěřila bys, jak rychle se najednou dokážou dohodnout.
Určitě není od věci, když jeden dostane něco oprávněně, třeba za statečnost u zubaře a ten druhý nic, protože tam nebyl, pokud to patřičně vysvětlíš, naše děti zpočátku sice brblaly, ale ne moc, byly srozumněny s tím, že je to tak správné.

Žárlivost staršího se trochu otupí tím, že přece jen může už něco ví než ten mladší, pokud to dokážeš vysvětlit (dýl televizi, jít později spát...). Tohle jsem zase v dětství nesnášela já, chtěla jsem všechno co starší brácha a tatínek mi občas připomněl, že brácha to v mém věku ještě neměl a že jsem na tom vlastně líp než on, protože určitě nebudu muset čekat 2,5 roku, ale třeba jen 2 grrrr. Nesnášela jsem to, ale v podstatě jsem věděl, že má pravdu a bráchovi to dodalo na důležitosti a neměl tolik potřebu mi to už dokazovat ručně.

Bellana:
Ja uz zacinam byt vdecna za nadchazejici stari, ktere ma sve nepopiratelne vyhody, "hajzlici" jsou z baraku a clovek si konecne muze zacit uzivat.

matysek: to je právě ale nevýhoda že řešíš situaci tady a teď ... jsa nejstarší sourozenec si pamatuji jak jsem měl všechny povinosti nejdéle a všechna práva nejkratší dobu ... dneska už rodičům v tomhle ovšem rozumím....

matysek: souhlas, mam brachu o 3,5 roku mladsiho a dycky jsme vsechno meli zaroven, novy kolo atd... a me to nehorazne stvalo, protoze jsem musela cekat dyl a on to mel samozrejme "hned"... u nas se to stridalo jako pocasi, jeden den jsme se nenavideli, druhej den milovali... ted se respektujeme, bracha bydli 200 km daleko, predevcirem se dokonce ptal "velke sestry" ohlede prubehu maturity...nj bude z nej velkej chlap za chvilku

Nechala bych je,ať se perou.Zavřela bych dveře a šla si po svých.Největší divadlo děti dělají,když mají obecenstvo.A když by mě povolily nervy,seřezala bych je stejně.Pravdy o tom, kdo si začal se stejně nedoberete.A žádný kupovat jim stejně.Každému jen to,co opravdu potřebuje a víc ani ň.Měla jsem děti tři a kam bych přišla,kdybych jim všem kupovala třeba boty,když je potřeboval jenom jeden.

Ota: ale to mi právě přijde nefér - mladšímu povolovat kvůli spravedlnosti něco dřív - ten starší se pak bude cítit ukřivděný, protože on si na to musel počkat o 2 roky dýl - aspoň u nás to tak bylo - diskotéky mohl brácha po skončení základky, já taky, dřív ani ťuk

orinka: jj, to rika muj muz.. kdybychom nekdy nedejboze meli deti.. hezky v sedmi letech do internatni skoly.. a vrati se ti dopsley clovek schopny s tebou normlane mluvit :-)

ještě mě napadá - pořiďte si třetí - oni se spojí proti němu a vám ...

Je to úplná norma, u nás doma taky měříme na lékarnických váhách, na stůl pokládáme jídlo ve stejný čas, mladší kvůli spravedlnosti má většinu věcí povolenou dřív než starší atd ....
u nás ještě oštavěno tím že starší je už tvrdý puberťák a odmítá být " ten rozumný" kvůli nám

Možná by pomohl společný tábor - tam se většinou sourozenci dosatnou na jednu loď

Se starším bratrem jsme se objímali akorát při setkání na chodbě ve školce, doma lítaly rány, kopance, blbečci, debílkové...ve škole zmizelo objímání na chodbách, radost ze setkání se vytratila, nadávky a rvačky zůstaly. Až když jsme začali spolu vymetat mejdany a putyky, tak se vše změnilo, bratr se změnil v ochránce nevinnosti své malé sestry - nemusím říkat, že to mě taky pěkně sralo (pardooon)

A co je tu a tam společně a spravedlivě seřezat na jednu hromadu? No dobrá, tak teda ne, ale asi by nebylo od věci vyrobit jim společného nepřítele.
Já bohužel neznám osobně ani jediný případ, kdy by se sourozenci měli nějak moc rádi. Spíš se moc nemusí.

Bellana: to se mi taky libi

my se s bráchou taky rvali, táta nás za to třískal, vzájemně jsme se nesnášeli a vyrostli jsme z toho. Brácha poprvé ocenil svou starší a moudrou () sestru, když se zamiloval a chtěl poradit, jak jí to má dát najevo

Angličani mají krásnou tradici - pubertální dětičky posílat na internátní školy.

A co metoda babičky Betty McDonald? Myslím tu, jak při rvačce svých vnoučat jim dávala nůž s poznámkou, že se stejně jednou zabijí, tak proč to neudělat hned, ať je od nich pokoj. Ta se mi moc líbí

Viv :o): o dekuji... nevim, ozna jsem si to jen moc jako ditko brala.. ale fakt mi nejvic vadilo, ze bratra jsem mela vecne na krku, a kdyz neco provedl, nebo se srval s klukama, dostal jsem vynadano ja.. preci "mas mit rozum, kdyz jsi starsi"... to bylo nejobvyklejsi... a desne me to stvalo... a uplnou alergii jsem mela .. jste preci sourozenci "musite se mit radi".... mno, ted vychazime dobre, ale cele destvi jsme se nesnaseli....