Těhotná rovná se méněcenná?
Jsem v šestém měsíci těhotenství a začínám mít pocit, že všichni kolem mě si myslí, že jsem méněcenná či co. Většina lidí se ke mně chová jinak než předtím. Jako by předpokládali, že zároveň s početím dítěte člověk začne i jinak přemýšlet, jinak se chovat. Když je odkážu do patřičných mezí, jsem často označena ze necitlivou, v lepším případě „divnou“.
Jde o to, že mi jdou strašně na nervy všechny ty těhotenské řeči a dotazy na mateřství. A také všelijaké rady, které mi zhusta udělují zasloužilé matky, včetně mé vlastní, ale třeba i kolegyň v práci.
Všichni si patrně myslí, že nyní nežiji ničím jiným než čtením těhotenských příruček, vybíráním jména pro mimino a rozplýváním se nad miniaturními dupačkami. Jenže já to zatím opravdu neřeším, těhotenství můj život nijak nezměnilo. Chodím do práce, potíže žádné nemám, stále sportuji a vůbec jsem aktivní. S manželem se na dítě samozřejmě těšíme, ale rozhodně to není naše téma číslo jedna.
Když však přijdeme na návštěvu k rodičům nebo ke známým, připadám si najednou jako méněcenná. Zatímco dřív jsme si vždycky povídali o všem možném, dnes mě kamarádky nutí probírat se s nimi výbavičkou po jejich dětech a vybírat, co by se mi hodilo. Neuplyne snad den, aby se mě někdo nezeptal, jestli už máme vybrané jméno a jestli víme nebo budeme chtít vědět dopředu pohlaví.
Nejvíc mi jdou na nervy všechny možné nevyžádané rady a s patřičnou hrůzostrašností líčené historky z porodů, které bývají vždycky zakončené nějak takhle: „Ale neboj, tobě se nic takového stát nemusí, většina porodů probíhá normálně.“ Strašné. Mám pocit, že začnu hystericky řvát, jestli ještě jednou uslyším, že s dítětem se už nikdy pořádně nevyspím.
Jsem divná, když mi to jde na nervy a nechci na taková témata rozhovorů přistupovat? Občas slýchám, že těhotné ženy mají místo mozku placentu. Nejsem si však jistá, že je to spravedlivé nařčení. Podle svých zkušeností to vidím spíš tak, že nikoli sama těhotná, ale její okolí ji dovedně manipuluje do pozice nesvéprávného stvoření, které nedokáže přemýšlet o ničem jiném než o tom, jaký kočárek si koupí a jestli je vhodné zařídit dětský pokoj hned, nebo počkat až do dvou let dítěte.
Co si o tom myslíte? Jsem opravdu divná a necitlivá?
14.5.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Těhotná rovná se méněcenná?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
ahoj, myslím,že každá na to všechno má asi jiný názor. Ale já jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství a nepřemýšlím ještě nad tím jaké jméno budeme s manželem dávat a výbacičku nechystám. kamarádky mě také vytáčí stím, že bych už měla tohle a tohle a tohle. Budu přeci rodit v zime a to už asi nic nestihnu. je fakt že se mnou hormony mávají, ale jsem si na 100 % jistá co chci a co nechci. Pokud budu chtít vybírat jméno, tak si ho vyberu sama a ne aby se mě pořád někdo na něco vyptával. také mi přijde že někteří se mnou nedokážou mluvit o něčem jiném než o těhotenství. Mé 2 kamarádky to pochopily že nebudu jako jiné nastávající matky a nebudu se pitvat a rozlývat na začátku těhotenství výbavičkou a kočárkem, tak zajdeme na kafe a poklábosíme, pokud chtějí něco vědět zeptají se na rostoucího špunta a já jim řeknu co a jak. Tím to hasne. Ale nějaké tlaky a debilní dotazy fakt také neberu. Připadala jsem si také divná, ale ono je to asi normální. každý má jiný názor, některá se rozplývá hned, některá až potom. je to tak a jinak to nebude. Takže se stím akorát smířit a říct, co cítíš. L.
medved: taky ti mohu sdělit, že bude hůř.... když jsme byli se dvěma dětma (2 roky a necelé čtyři) v ČR, tak lidi klidně v tramvaji čuměli, jak balancuju s báglem na zádech a s jedním dítětem za každou ruku.... sednout nás pustili asi dvakrát (jednou starší paní a jednou asi patnáctiletí puberťáci) - přitom moje děti jsou už velikosti a věku, které člověk nenarve do kočáru nebo šátku.... 
To mi přišlo dost děsný.... u takhle malých prcků se nemůžu dost dobře spoléhat, že se udrží na tyči (když už teda je náhodou někdo k tyči pustí)..... ale pak jsem si říkala, jeslti nejsou v tramvaji taková ta závěsná madla právě pro matky - že bych se třeba do toho jako zakousla.... 
.... jenomže na to jsou zase moc vysoko (a to nejsem zase až tak malá....) - tak fakt nevím... doufám, že poreferuješ, jak s dětma cestuješ ty (časem).
ja nevim, taky mi pripada, ze to Laura trochu dramatizuje. Jako u kazde jine veci by melo byt vseho s mirou, ale jednou je zena tehotna a at chce nebo nechce, tak se minimalne v tele deje spousta veci, jak psychicky tak fyzicky, ktere jsou proste mimoradne. A ze se pri tom bouri hormony je prece dana vec . A souhlasim se Sally, ona ta doba otazek - uz se otaci, leze, chodi, mluvi .... je mnohem horsi 
sally: 
tos vystihla
ja bych teda rekla, ze jestli je nekdo menecenny, tak clovek s malym ditetem.....u prvni dcery jsem to ani nejak nepocitovala, zato ted mi prijde, ze vlastne porad jen trnu, aby jedna nebo druha nekde nekricely nebo nezlobily, aby to neobtezovalo ctihodne obcany, kteri chteji mit svuj klid do MHD uz chodim vyhradne se satkem a to i do nizkopodlaznich autobusu, protoze za tri mesice cestovani se dvema jsem mela uz nekolik nechutnych konfliktu 
protoze v narvanem autobuse se dost tezko hlida zaroven kocar i vetsi ditko....kazdej je chytrej jak radio, ale nepomuze nikdy nikdo s jednim jsem pomoc nepotrebovala, se dvema bych aspon potrebovala, aby nekdo uvolnil misto tak, abych mohla zaroven hlidat kocar i starsi....coz je ovsem neprekonatelny problem.....jesteze satky existuji....hip hip huraaa
sally: 
.gif)
sally: to je masakr
no já si myslím, že lidi se o tom baví proto, že je to téma, kterému "rozumí" - jak už tu někdo psal - dítě má skoro každý, takže se každý cítí povinován přihodit svoje rady a názory (což třeba s jadernou fyzikou moc dobře nejde) 
..... nezbývá ti, než si zvyknout.... bude hůř.... nastoupí mateřský plurál ("a jakpak jste dneska kakali?" "a kolik máte zoubků?"), případně slepičí klovaná "a to on/a ještě nechodí na nočník? To náš Pepíček už dávno". Pak nastoupí plánování druhého / třetího dítěte (včetně toho, jaké pohlaví by to druhé dítě mělo být - pokud je první chlapeček, tak druhé musí být holčička, a třetí dítě "smíte" mít jen v případě, že ty první dvě jsou stejného pohlaví, abyste konečně "měli tu holčičku / chlapečka"), případně kecání do toho, jaký ideální věkový rozdíl je mezi dětma, kdy máš jít do práce (pokud dáš dítě do jeslí nebo hlídací tetě, tak jsi macecha, pokud budeš s dítětem doma, tak jsi líná a chceš se "jen válet").
A tak.... mateřství je úžasné 
Vikina: Ty jsi teda pěkný kruťák
.jpg)
Ch.Z. Kochanská: to mě připomnělo, když jsem čekala mlaďase a za celou dobu jsem přibrala necelých 7 kilo, takže se to pod mými přednostmi úplně schovalo. Když jsem oznamovala, že jdu na mateřskou, mysleli si, že za půl roku a já se přitom loučila
.jpg)
Moje kolegyně otěhotněla. To, že nám to oznámila, byla snad její jediná věta na tohle téma. Jo, pak se ještě zmínila, žese teda loučí a půjde se pomalu chystat ku porodu. A pak za čas přinesla ukízat důkaz, že fakt těhotná byla. 
Meander: mě napadají různé blbosti co takhle na zahradu na kopáče pejska s tlamou plnou zubů?
Vikina: Takhle obskurní spojení by mě nenapadlo 
Oni našli na zahradě zapomenutou studnu a chtěli ji vyčistit a prohloubit. 
Plus v jejich obci se nacházejí vltavíny a přes jejich zahradu si kopači někdy zkracují cestu. Tak by do té studny mohl nějaký z nich třeba spadnout
.jpg)
Holka klid,to je tak nějak "zvykové právo".Když jsem se v hlubokém středověku v požehnaném věku 25 ročků rozvedla,uváděly mě do infarktového stavu dotazy kdy se jako budu vdávat a potažmo budu podruhé těhotná Časem to okolí omrzelo a já nespáchala ani jedno.
A teď je oblíbené téma společenských dotazů-a to jako bydlíš fakt SAMA ? Synek vloni ve věku 20 let opustil maminčinu sukni a nevotí mi prádlo na praní 
taky slušné téma k diskusi 
Meander: na téma Tréning při kopání studny = lehčí porod?
Teď se za mnou zastavila kamarádka, kterou jsem několik let neviděla. Příští týden má termín porodu prvního potomka. 
