Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Byla jsem na tom podobně jako ty,ale po prvním porodu,kterého jsem se bála jako čert kříže, a který byl tak rychlý,a moje zvědavost na pohlaví mimi,ano to mě v tu chvíli zajímalo ze všeho nejvíc,jestli bude zdravé a co to bude,tak byla malá na světě a měla jsem takovou radost,že je v pořádku,že to mi přijde nejvíc důležité a když bych mohla vrátit čas,tak bych ho v těhotenstvi vice věnovala odpočinku,protože to co naodpočíváš teď,to už horkotěžko kdy naodpočíváš a naspinkáš,jedině že by jsi měla některou z babiček za víc jak pravou ruku

Milá autorko článku, nečti, neřeš, těš se a vychutnávej ty slastný chvíle , kdy můžeš hladit bříško a lehnout si, kdy s tobě chce a jít na wc když potřebuješ a vůbec den si organizovat jak se tobě hodí, pak to bude všechno jinak, ale ne hrůza jen prostě jinak
sama mám 3děti ...zatím 13let, skoro 10let a skoro 2roky..jaké byly porody vím přesně do dnes, žádná hrůza, žádný horor, jak praví klasik, šlo to dovnitř, půjde to i ven jsem ráda, že mám krásné zdravé děti, ty starší byly kojené každé 3,5roku, tj....kojení 7let v tahu a ten nejmenší jistě nebude šizen...žádné galeje, naopak, nedovedu si představit vstávat v noci a jít ohřívat láhev atd.....kojení nebolí, je to nádherný pocit a podle mě je to pomyslná pokračující pupeční šňůra to poznáš sama, manželský život v troskách??? no to nevím já si nemůžu stěžovat, jistě, že je to o toleranci a respektu všech zúčastněných, ale to k tomu patří a já mám pocit, že nám nikomu nic nechybí a to je nejdůležitější nebo ne?
únava ano, občas stres? ano bude, mnohé odříkání? ano bude, ale ten drobeček za to stojí, vždyť jde jen o pár týdnů jiného režimu..nic strašného, nic co by se nedalo přežít a co by si člověk vyčítal, že do toho šel hodně štěstíčka a zdravíčka a šťastného drobečka

Stokyna: jojo i já si myslím, že je lépe nečíst a nevědět, představa porodu 5kg dítěte jak leze tou ...... no když jednomu nad břichem doktorka řekne, "budem rádi, když bude mít 2kila, hned se rodí líp a nakonec to bylo 4kilový mimino a já nechápala, jak se ze mě tak rychle dostalo ven

Já myslím,že je nejlepší nic nečíst a neštudovat.Porod není nic příjemného,ale potom je to nejkrásnější co člověk může má.Má 14 letou dceru a 3 letého hošíčka.Držím ti palečky určitě to zvládneš a nenech se vystrašit.Každý porod je totiž úpně jiný.

Nyotaimori: u tvojí odpovědi jsem se pobavila.Super!!!!!

Mám 18-ti měsíční holčičku a můžu ti říct,že pro mě porod žádný horor nebyl.Vydrželi to všechny,vydržíš to taky.Neměj obavy potom půjde všechno samo,to má ženská v sobě.Taky mi někdy připadá,když kolem sebe slyším,jak je to všechno hrůza,že ze sebe dělaji chudáky.Nechápu.Nemám dítě žádného andílka,ale zvládáme to.Držím ti palce a nenech se vystrašit!!!!!

Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: To nebylo myšleno špatně. Ale znám ty servery, kde se mamči předbíhají, která měla horší porod, někdy je to až k smíchu.
Spíš jsem chtěla povzbudit autorku článku :-)

Kajkule: Kajkule: Jinak jsem ti ještě chtěla napsat, že sice unavená opravdu budeš, miminko se budí často, ale měsíc od měsíce je to lepší a lepší a mimi spí čím dál víc v noci, ale tohle je asi nejhorší na tom celém, ta únava. a taky počítej s tím, že na sebe už nebudeš mít tolik času, tak si užívej poslední měsíce volna, já taky moc moc chtěla ať je malá venku už a teď si budu užívat každý měsíc než se narodí někdy pak druhé.Malá jak jsem již psala má přes rok a usne v 10 večer a vzbudí se ráno o půl 9, tak už to dělá dlouho a vzbudí se jen někdy na jídlo v noci a hned spí zase, takže vidíš aspoň , že to tak dlouho trvat nebude a zase si pospíš jako já

ja myslim, ze nema cenu porod resit. at tak nebo tak, nevyhnes se tomu a trva to par hodin, tak nema cenu to nejak dalekosahle rozebirat a dumat nad tim. spis si myslim, ze je daleko vyznamnejsi to POTOM. dite zmeni zivot a to hodne. je to vyzva, jak rika kamarad clovek mu musi hodne dat a taky hodne dostane a nekdy toho ma plny zuby ale za tu lasku,ktera se od ditete hrne, to urcite stoji....mimo jine se s ditetem taky hodne dozvis...o sobe, o parnerovi, o vasem vztahu....a mozna to nebudou vzdycky dobre zpravy

ja nikdy nebyla nejaky matersky typ a dneska bych ty svoje holky nedala za nic na svete (asi jako kazda mama) byt nekdy bych je prerazila obe dve....a to teda hlavne v noci, kdyz po stopadesaty vstavam a je pet rano a ja vim, ze tuhle noc jsem spala dohromady tak hodinu a to po dvaceti minutach ale jako spravna druhomatka uz vim a verim, ze to neni navzdycky a ze nejdyl nez budou maturovat, tak budou spat celou noc a to me dycky velmi uklidni

Ahoj, vůbec se neboj porodu, já rodila sice delší dobu a úplně jednoduché jsem to neměla, ale zvládla jsem to ( když už jsem po 19 ti hodinách byla vyčerpaná, tak jsem si požádala o epidurál a udělala jsem velice dobře, porod to urychlilo a já se začala otevírat a taky mi dal možnost si na chvilku odpočinout, když jsem začla rodit, kontrakce jsem cítila úplně normálně, tedy pokud už budeš unavená , tak si klidně o epidurál řekni, není to ostuda, kdybych měla porod o 2 hoďky kratší, taky bych ho nechtěla) navíc, rodila jsem před rokem a 2 měsíci a snažíme se znovu o miminko a na porod nemyslím ve zlém, to je jasné, že bolet bude, je přeci blbost aby to nebolelo když jde miminko ven úzkou cestou, já byla extrémně vyděšená z porodu, když jsem byla těhotná a teď se tomu směju, teď vím, že bych za ten nádherný dar jako je dítě snesla mnohem větší bolest.Pokud jsem porod přežila já, přežiješ ho v pohodě i ty a péče o miminko? malá měla sice pořád hlad, tak jsem pořád jen kojila, ale i tak to bylo krásné, teď bych si přála ať je zase to nádherné miminko, strašně to uteklo a už je jí 14 měsíců.Já se taky bála, že to nezvládnu, ani že ji nebudu umět chytit a je pravda, že v porodnici mi to moc nešlo, ale jak jsem přišla domů, tak to všechno bylo tak automatické, že jsem už věděla co a jak, teď bych zase už neuměla držet mimi, neboj sklouzneš do toho ani nevíš jak a maminy vo tě straší? Ty neřeš, někdy mi to příjde jako mírná hysterie, já teda nevím, že by si tak stěžovaly naše maminky nebo babičky na porod.Hlavně si k porodu vezmi manžu nebo ségru nebo někoho, je to lepší a je to opravdu strašná pomoc a podpora, já mohu doporučit, tatínek u porodu být nemohl, přišel až k samotnému rození, ale měla jsem tam sestru a jsem vděčná, že tam byla, když se malá narodila brečela jak želva a všichni jsme byli tak šťastní, po narození miminkaje to opravdu všechno krásné, často myslím na to, jak jsem byla v porodnici a chodili za náma návštěvy a všichni byli úplně hotoví z miminka a starali se o nás, fakt krásam těším se na to zase a moc.A neboj, zvládly to naše maminky, babičky, zvládneš to taky

Já měla 3 porody a všechny byly tak rychlé, že u prvního jsem vůbec nechápala, že jako když jsem párkrát zatlačila a měla takové trošku větší bolesti, které, ale vůbec nebyly tak hrozné jak jsem čekala, že to už jako rodím a že to už mám jako za sebou. Byla jsem málem zklamaná, že se nekonala žádná hrůza, žádné hodiny tlačení, atp.. jak jsem očekávala
Jasně, že každá to má jinak, ale mě fakt zub bolel víc jak porod.

Já si po porodu říkala, že už nikdy a teď po roce už pracujeme na dalším. Epidurál nechci, už jen ta představa jehly, to radši vydržím bolesti. Kontrakce jsem měla 12 hodi, ale k nevydržení byly až poslední 4 hodiny. Pomohlo mi, když mi sestra řekla, že budu rodit tak ve 14 hodin. Upnula jsem se na čas a opravdu jsem ve 14:15 porodila. Bylo by to v pohodě, kdyby mě špatně nezašili. Udělal se mi hematom a chytla jsem blbou sestru, která mě nechala 2 hodiny v bolestech, protože jsem podle ní byla hysterická. Naštěstí se střídaly šichty a jiná ochotná sestra se mi na to podívala a ještě v noci jsem frčela znovu na sál. Asi vlivem toho stresu se mi pořádně neudělalo mlíko a malej měl koliky, takže první dva měsíce byly opravdu horor, kdy malej spal zhruba 6-8 hodin za den i noc. Pořád jsme oba brečeli, ale podržel mě přítel a od dvou měsíců máme pohodový spící mimčo. Ale třeba kámoška má pohodu od začátku. Kojí, malá jí roste a od narození krásně spinká. Je to individuální. Další kámoška teď rodila podruhý a vyprávěla, že jí to tak lechtalo, že se celý porod chechtala. No, těhotná už jsi, porodu se nevyhneš, ale když to vydržely generace žen před námi, vydržíš taky a i když si budeš po porodu říkat, že nikdy víc, uvidíš, jak se s prckem rychle zapomíná

talenko, Kotě zrovna sem znovu přelouskala vaše příspěvky, takže pro vysvětlení: první porod s komplikacema, ale nebyl to horor (díky epidurálu)..zato dítě nespalo víc jak 1,5 hodiny v kuse až do dvou let..druhý porod byl horor, zato dítě spalo jak andílek a já si po zkušenosti s prvním myslela, že není v pořádku..tak proto píšu, že obojí bylo horor: porod i péče o mimčo..

Bambulko, i moje byly větší :-) ale na velikosti zas až tak nezáleží (tedy nejen na velikosti)..

Snapeová, no vidíš, tak proto sem měla blbý porody-já na to furt nemohla přijít..konečně sem teda zajímavá

1. porod - nejdřív křížové bolesti, pak jsem to prospala (císař), pak křížové bolesti. Při prvním pohledu na dceru radost převeliká a kde byly bolesti?

2. kojení - škoda, že to bylo tak krátké, jen mě vadilo, že mě všichni na tu dobu strkali do ústraní a já zrovna chtěla kecat. Pohodička zejména v noci, člověk nemusel vstávat a bylo navařeno

3. péče o miminko - měla jsem tolik starostí okolo (manžel podal řádost o rozvod), že jsem to zvládla levou zadní. Dcera krásně spala. Začala po nocích brečet, až když chodila do jeslí. To bylo hůř, vstávala jsem ráno do práce. A co, nedospání jsem za těch 21 let už dohnala.

Takže neboj, je to normální a normální je i to, že se bojíš. Až to nastane, půjde to tak nějak samo...

Nyotaimori: JO!