Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Nějak jsem se nevešla, vzala jsem synka, který už poplakával, když to slyšel, vysadila ho na stůl, musel se uložit na bříško, ruce dopředu, jen se zeptal,jestli to bude taky tak velké vyplácení, že už bude hodný, řekla jsem mu, že je pozdě a začala vyplácet trochu silněji, než dcerku, protože začal hodně hlasitě plakat a dlouze sytě křičel, kroutil zadečkem, měl ho stažený, kopal nožkama a po šesté ráně prosil, ať je konec, že už bude strašně vzorné dítě, že je to děsná bolest, že se z toho počůrá. Řekla jsem mu, že je chlap a když se tak tváří, tak musí vydržet pořádný výprask. Dostal 15 šlehnutí, trochu si ucvrknul, pak jsem ho sundala a poslala do kouta za sestrou. uklidila jsem metličky a deku a vzala je zase zpět nahoru do pokoje, kde 1 hodinu klečeli na rohožce. Pak jsem je zavolala a zeptala se, jaký byl tentokrát výprask? Oba si svorně klekli, sepjali ručičky a prosili za odpuštění, že už budou strašně hodné děti, jen ať už nedostanou žádný výprask proutkama. Upozornila jsem je, že metličky jsou stále v pohotovosti a že je doufám nebudu muset znova použít, protože to byuž dostali mnohem více. Od té doby jsou vzorné, nepokoušejí mou trpělivost a je klid. Myslím, že tvůj syn by potřeboval pořádně zmalovat holý zadeček a byl by klid.

Tvůj synek už není tak malý a ví co říká, asi jsi mu jen tak rukou naplácala přes kalhoty, moc ho to nebolelo, měl tvou pozornost a chce to zase. Možná mu také chybí chlap, zažila jsem to u svých dvou dětí, mám šestiletá dvojčátka, chlapečka a holčičku, začali chodit do první třídy a také pěkně zlobit, udělala jsem totéž, dostali pár rukou přes zadek a šli klečet. Jenže to nepomohlo a když jsem se rozzlobila, tak mi řekli, ať jim zase naplácám. Také jsem koukala, jako ty, promyslela jsem si to a rozhodla se, že jim uštědřím lekci. Bylo úterý, zavolala jsem je a sdělila jim, že moc zlobí, řekli si o výprask a že ho dostanou v pátek, až příjdou ze školy, ať si připraví zadky, řekli jen: tak jo a odběhli. Na zahradě jsem si natrhala 6 protků, udělala dvě metličky, každou ze tří proutků a dala je do kyblíku máčet, když to děti viděly, tak jsem jim řekla, že se chystám na pátek, trochu se zarazili, ale víc jsem jim neřekla, do pátku byli trochu zaražení a celí nesví, nevěděli, co přjde. Přišel pátek, děti jsem přivedla ze školy, poslala je převléknout, vyčůrat a umýt a přikázala jim, aby přišli do suterénu do prádelny, že budeme účtovat, odešla jsem dolů, vzala tam kyblík s metlami a čekala, mezitím jsem dala na stůl. kde žehlím deku, na ní srolovaný ručník. Děti za chvíli přiběhli, drželi se za ruce, hned se ptali, jestli tady dostanou nasekáno a byli trochu nesví, už tušili, že to nebude jen tak. Posadila jsem si je na klín, řekla jim, že hodně zlobí, dělají si legraci z napomenutí a naplácání a že dneska dostanou výprask, ale pořádný, postavila jsem je, přikázala jim sundat si kalhoty i spoďárky, lekli se, ale udělali to, první šla na řadu holčička, musela si jít vytáhnout metličku a podat mi jí, syn musel jít do kouta, kleknout čelem ke zdi, holčičku jsem vysadila na stůl, musela si lehnout na bříško, ruce dopředu, držet se stolu a teď jsem jí řekla, že dostane nasekáno metličkou pěkně ostře, aby viděla, jak vypadá opravdový výprask, položila jsem jí ruku na záda a začala vyplácet, do téhle chvíle byla zticha, protože nevěděla, jaké to je, po prvním šlehu začal srdceryvný pláč, kopala nožičkama, zadeček se jí třásl, nadzvedávala ho, ale otočit se neodvážila, pohrozila jsem jí, že by byla bita víc. Dostala 12 ran, napoprvé to stačilo, sundala jí dolů a poslala do kouta, vystřídat bráchu, který u

Také si myslík, kdyby dostal kluk na zadek jednou pořádně, zcela určitě by to nepovažoval za hru a už vůbec by neměl tendence si to dobrovolně zopakovat.... Tělesné tresty dnes už v modě nejsou, ale jedno staré a osvědčené pravidlo říká, že když už k němu rodič přistoupí, má to udělat pořádně, výprask jen "jako" nemá význam vůbec žádný, natož pak výchovný.

já, když jsem byla malá, tak okolo 5 let, tak jsem taky chtěla, aby mě někdo dal na zadek JIříček výprask bere nejspíš jako hru, jako jsem to brala já. Spíš by to chtělo větší autoritu a vysvětlit mu, že pokud chce na zadek, tak opravdu dostane apak mu pořádně naplácat, ( ale ne zas tak moc,)aby si uvědomil, že výprask není hra, a třeba ho to pak přestane bavit, je to lepší než psycholog

Aretha: Probůh, odkdy rozkoš souvisí pouze se sexem? Může jít také např. o orgasmus z dobrého papů? Nebo z koupele?

My když jsme zlobili, tak nás máma poslala pro tu velkou vařečku... Mnohdy nám ani nenaplácala, ale přinést jí bylo strašné. Určitě bych spíš brala těch pár na zadek. Později zase začala se zarachama - vždy jsem se dobře učila(nebo tedy spíše chvalitebně a výborně), ale ona do toho prostě měla potřebu zasahovat, když se mi něco nepovedlo. Jednou mi dala půlročního zaracha na diskotéky a podobnou zábavu a to jí nikdy neodpustím - parta, kterou jsem tmelila hlavně já, se rozpadla a už to pak nikdy nebylo jako dřív

Já naprosto souhlasím se všemi rozumnými výklady, které odmítají sexuální výklady, například Mecháček a Ota jsou jak závan svěžího vzduchu. (Bod pro vás, pánové! ) Jak já nenáviděla, když mi mamka místo pár pohlavků udělila sáhodlouhé kázání, jak by se to či ono mělo dělat... dodneška z toho mám trauma, protože já přece moc dobře věděla, že jsem udělala něco špatně. Nepotřebovala jsem, aby mi ještě někdo vysvětloval, JAK MOC jsem byla zlobivá. A u tak malého dítěte, když se k tomu přidá nějaká ta potřeba fyzického kontaktu, tak se vůbec nedivím, že kluk schválně zkouší, jestli mamku náhodou nepředělá.

Když už to maminka musí tak analyzovat, tak ať se s klukem domluví naopak - když by chtěl zlobit, tak ať radši přijde k mámě a pohrajou si... taková pranice z legrace, lechtání a polštářová bitva dělají zázraky. Vždyť se s dětmi nemusíte jen líbat a objímat, některé to spíš obtěžuje. Jsou i jiné formy fyzického kontaktu. A jestli si myslíte, že dítě musí vždycky vyhrát a být rovnocenným partnerem, tak jsou to kecy. Dítě potřebuje cítit, že rodič je silnější a chytřejší, protože kdyby nebyl, jak by se o něj mohlo opřít, až mu bude zle? Kdy by ho ochránil, až dítěti někdo bude ubližovat? Proto by každý rodič měl aspoň občas švindlovat při člověče nezlob se a aspoň občas ukázat dítěti, že má sílu a nebojí se ji použít - třeba si hrát na letadlo, nebo se z legrace prát... a když to bude dělat, nebude mít dítě potřebu zlobit schválně jen kvůli výprasku.

ještě mě napadlo že když si z máminých punčoch udělá masku tak je vlastně ten 5 letý hoch fetišista !
a když si ucvrnkne tak propaguje zlatý déšť

Přesně, jsem stejného názoru, nějaký ten výprask do výchovy patří a u kluka obzvlášť. Samozřejmě, že se nic nesmí přehánět, ale o tom to určitě tady není. A i podle řady dětských psychologů je to v podstatě mnohem výchovnější trest, než nějaké dlouhodobé zákazy a omezování činností, ty, zjm. u takhle malých dětí, jsou naopak naprosto nesmyslné. Ostatně ten výprask je zářným příkladem - on se z toho za 1/2 hodinky oklepe a za hodinu už ani neví, že dostal... Jak si může ještě po 5 dnech pamatovat, proč se vlastně nesmí dívat na oblíbený pořad v TV ??? Rychlých a zasloužených pár na zadek je v danou chvíli pro obě strany jednoznačně nejlepším řešením nějaké konfliktní situace. Alespoň naše zkušenost je taková.

ted jsem to prečetla pozorneji , v peti letech poprvé , tak se mu fakt možná, po tech alternativních trestech, ulevilo

Neblázněte se sado-maso u pětiletého kluka ?

- jestli tohle není spíš výsledek "moderní výchovy" tedy v podání Heleny "výchovného stylu" v praxi.....

Prostě kluk místo složitých sociálně výchovných trestů narazil na okamžité řešení, nemusí poslouchat litanie, nemusí "podávat vysvětlení", není nucen být sám v pokoji, není nucen nesledovat, nehrát a kdesicosi v čem se dávno vytrácí smysl .

Prostě jasně má dáti-dal...

Mám taky práh bolestivosti někde jinde. Ne že bych vyžadovala sado-maso, ale určitá bolest mně dělá dobře.

no kamaradka rikala, ze jejich maminka jim davala vybrat.. jestli chteji jednu dobre mirenou, nebo si promluvit o tom, co delaji ( udelali ) spatne... po jednom rozhovoru pry uz vzdyckly chteli jednu dobre mirenou

souhlasím s Jarkou - zkouší , kam až muže zajít, chce pozornost atd.
já kdybych mela s každou hláškou svých 4 detí letet k psychologovi, tak nic jinýho nedělám.

A mazlíte se? Jestli mu třeba nechybí úplně něco jiného