Vystupte i s tím uřvaným smrádětem!
Milá redakce, nevím, jestli můj příběh zveřejníte, či ne. Vlastně nejde o konkrétní osobní problém, s kterým bych potřebovala poradit. Spíš by mne zajímaly názory ostatních čtenářek na situaci, jejímž svědkem a vlastně i nechtěným aktérem jsem se stala. Dodnes je mi z toho všelijak...
Mám pocit, jako by se z našeho života pomalu vytrácela slušnost, tolerance, ohleduplnost.
Po Novém roce jsem v prostředku MHD byla svědkem situace, která mne skutečně šokovala. Do zpola plného autobusu nastoupila mladá maminka s asi dvouletým dítětem ve sportovním kočárku. Zakotvila na příslušné plošině a autobus pokračoval v jízdě. Po krátké chvíli začalo mrně v kočárku kňourat, stále přidávalo, až propuklo v pláč. Matka se je snažila uklidnit, povídala si s ním, chtěla ho zabavit, ale dítě na nic nereagovalo.
Sama už jsem babička, vychovala jsem tři děti a mám pět vnoučat, proto v takových chvílích dokážu mít pochopení. Vím, že tak malé dítě se mnohdy „na povel“ utišit nedá. Takže mi spíš bylo té maminky líto.
K mému překvapení se však po chvíli postavila asi třicetiletá žena, sedící poblíž dítěte, a velmi neomaleně oné mamince sdělila, jestli by s tím uřvancem neměla vystoupit, aby neobtěžovala ostatní cestující. Myslela jsem, že špatně slyším. Matka zachovala klid, všem se nahlas omluvila a přidala vysvětlení, že jedou od lékaře, dítě je nemocné, není mu dobře a potřebuje s ním být co nejrychleji doma.
Každý soudný a rozumný člověk by to přijal. Ta žena však trvala na svém a do maminky se pustila ještě hůř, opravdu vulgárně.
Nevydržela jsem to a jako jediná – ano, skutečně jsem byla jediná, kdo se ozval – jsem ji požádala o trochu slušnosti a trpělivosti, a hlavně ohledu k malému, nemocnému dítěti. To jsem si dala, schytala jsem to taky. Na další zastávce ta chuděra maminka i s dítětem radši vystoupila. Když jsme odjížděli, viděla jsem, že zůstává a čeká na další spoj.
Bylo mi, a dosud je, z celé situace moc smutno. Nechápu, kde se může v jiné ženě vzít tolik nenávisti. Hromadnou dopravou jezdím pravidelně a vím, že případy, kdy s vámi jede plačící dítě, jsou celkem ojedinělé. Nestává se to často. A když ano, tak proboha, jsme přece lidé. V životě by mě nenapadlo chtít, aby matka s plačícím dítětem vystoupila. Kdyby mi to tak moc vadilo, vystoupila bych přece spíš já sama, ne?
16.1.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 280 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vystupte i s tím uřvaným smrádětem!
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Stanik: u každého právního předpisu záleží na výkladu. Jsem si celkem jistá, že kromě Tebe a pár dalších extremistů z Nokidding by pláč malého dítěte jako porušení přepravního řádu nikdo nedefinoval.
Irma:mas pravdu jsem mekka, navic me rodice drzeli dosti u huby.. ale te pani fandim
Stojim si za tim, ze clovek by mel umet citlive rozpoznat, kdy se bit za svoje prava a kdy je to nevhodne a to vzhledem ke konkretni situaci. Neverim, ze ty sama by jsi neco podobneho, co je uvedeno v clanku nekdy udelala i kdyz na to mas "pravo"
Irma: hele.. pokud nekdo porusuje preprvani rad, nemuze se divit, ze se nekdo ozve.. to ze to vetsinou tak neni, neznamena, ze na to ta pani ( v tu chvili ve voze bez decka, at uz bezdetna, ci s detma) mela narok.. to je cely...
ale to jebolest tohohle naroda, drzet hubu a krok...pak se jen divi, co ze se to s nima deje...
Stanik: Vzdyt to rikam, at si kazdy uvedomi, kde zasahovat a proti cemu bojovat, kde je to opravdu potreba a kde je na miste alespon trocha tolerance. Jenom proto, ze Kozeny tuneloval, nebudu buzerovat lidi s placicim ditetem
Irma: aha , takze zase jedeme podle znameho drz hubu a krok.. jen proto ze treba Kozeny tuneloval, mam to zkouset taky, nebo se proti tomu neozvat?
Verim, ze plac ditete leze kazdemu na nervy, neznam nikoho, kdo by si v nem vylozene vyzival. Rozumni lide ale dokazi rozpoznat situaci, kdy je potreba zasahnout a kdy se ovladnout. Zasahovat proti placicimu diteti nebo jeho matce opravdu neni hrdinstvi. To, ze v souvislosti s placicim ditetem, nekdo cituje prepravni podminky pro cestujici a dovolava se jejich dodrzovani je opravdu k smichu . Zamyslete se nad tim, co vsechno lide porusuji a co muze vest a casto vede k opravdove tragedii...nemusime chodit daleko, co takova pravidla silnicniho provozu? To ze se lide obtezuji na vzajem, at uz placem, smichem, mluvenim, kaslanim, smrkanim, pachem apod. tadu bylo a bude vzdycky, pokud s tim ma nekdo problem, tak velky, ze ma potrebu ho razantne resit, tak ho lituji, ale snad mu psychiatr pomuze.
Ch.Z. Kochanská: ale chyběla sem ti, viď 
...teď už si povídat můžu 
..
.jpg)
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: O mrtvém dítěti nic nevím.
A proč by sis chtěla povídat, psala jsi, že nechceš diskutovat a rovnou přejdeš k urážkám.
Ch.Z. Kochanská: Jo a nad tím mrtvým dítětem Astrusky už asi nikdo slintat nebude, že jo...
Ch.Z. Kochanská: Astruska mluvila o childless?..ccc..
..škoda, že nemám čas si povídat, jedu se šklebanem na anglinu, pa 
..
Nyotaimori: ASTRUSKA je pěkně zlá, co když nad jejími dětmi budou slintat třicítky, které děti mít nemohou a ona se bude tetelit blahem, jak si s dětmi užívá a ty důry jen čučí. 
A ještě kolem ní bude spousta vykřičníků.
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: Tolik vás je a vyhodnocujete špatně. 
Nyotaimori: Jistě, že přemnožili, ale jak říkám, příroda je moudrá 
..No a že nechápeš pocit bolesti, ze smrti dítěte? Všichni nemůžou být chápaví 
..
Ch.Z. Kochanská: kdybych vhodnotila, že chceš diskutovat, tak ti napíšu, že auta máme dvě, soběstačná si rozhodně přijdu (máme i dům se zahradou)...jenže někdy jsou holt obě auta k nepoužití a taxíkem by vyšla cesta na 1200,- (které dám radši za kroužky)..
Tak bych ti napsala, že oni šklebani mohli být ve fázi výchovy: "nakupovat nechci a do koutku taky ne..", kdy jedině pevné nervy rodičů donutí dítě udělat to, co je potřeba, totiž nakoupit..
Bohužel sem to vyhodnotila tak, že se chceš hádat, takže diskuzi jsem přeskočila a přistoupila rovnou k urážkám, o to ti šlo, ne? ..tak se nediv..
ASTRUSKA: Jo a nevím, co hrozného se mi muselo stát, abych ve třiceti slintala z pohledu na děti. Napadá mě lobotomie, předčasný Alzheimer, nebo nějaká podobná radost.
Salík+ Kryštůfek 10/03, Zuzanka 1/06: Blahoslavení chudi duchem. Škoda, že se nějak přemnožili.
