Pokračování příběhu těhotné Lucie, které zahýbal manžel
Na začátku ledna se na vás obrátila čtenářka s velice bolestivým problémem. Tehdy byla v sedmém měsíci těhotenství a zjistila, že je jí manžel nevěrný s kolegyní z práce. Článek si můžete připomenout ZDE.
Lucčin příběh vyvolal velký ohlas a já jsem ráda, že se Lucie ozvala, jak se její situace vyvíjela dál.
Milá redakce, milé čtenářky,
nejdřív bych vám všem chtěla moc poděkovat za názory a podporu. Ani nevíte, jak mi tehdy váš zájem pomohl, měla jsem pocit, že už na to nejsem tak úplně sama. Proto bych vám ráda napsala, jak všechno pokračovalo.
Nejdřív začnu dobrou zprávou. Před deseti dny se mi předčasně narodila zdravá holčička. Zatím je v inkubátoru, ale někdy přístí týden už si ji snad odvezu domů. Kvůli předčasnému porodu měla potíže s dýcháním, plíce ještě nebyly úplně vyvinuté, ale už je z nejhoršího venku. Jsem velice šťastná a nemůžu se dočkat, až ji budu mít pořád u sebe.
Druhá zpráva tak radostná není, i když možná, jak se to vezme. Vztah s manželem nevydržel, přes jeho zradu jsem se nedokázala přenést a myslím, že nervy, které mi způsobil, byly příčinou předčasného porodu. Kromě mě tak vlastně ohrozil i naši holčičku. Rozhodla jsem se tedy, že se s ním rozvedu, ač je to pro mne hodně těžké. Jsem plná zklamání a bolesti, ale zároveň i štěstí z narození dcerky. A vím, že udělám cokoli, abych ji i sebe ochránila před vším, co by nás mohlo nějak ohrozit.
K tomuto rozhodnutí jsem dospěla v porodnici a hned jsem se také se vším svěřila svým rodičům. Bez okolků mi nabídli pomoc. Jsem jim za to moc vděčná, protože sami nemají nazbyt a bydlí ve dvoupokojovém bytě v paneláku. Nabídli, že se uskromní, abych mohla první měsíce bydlet u nich, a všichni doufáme, že rozvod a majetkové vyrovnání všechno vyřeší.
Po této stránce jsem tedy poněkud v klidu.
Manžel to nese velice těžce. Z narození dcerky má velkou radost a chtěl by všechno vrátit do starých kolejí, slibuje hory doly. Já už jsem však rozhodnutá a připravená neslevit. Až při dramatickém porodu a strachu o její život jsem si plně uvědomila, jak moc nám ublížil, a dospěla jsem k tomu, že s tím člověkem už žít nechci.
Vím, že mne čeká ještě hodně problémů, netuším, jak bude probíhat jeho kontakt s dcerou, vše je teprve v začátku a asi až časem zjistím, co všechno to bude pro můj a dceřin další život znamenat. Přesto jsem rozhodnuta velice pevně.
A za to bych chtěla poděkovat i vám, které jste tady mou situaci rozebíraly, vyjadřovaly své názory a osobní životní zkušenosti. Moc jste mi pomohly v tom, abych si některé věci uvědomila, a hlavně abych nikomu nedovolila, aby si ze mě udělal onuci.
Ještě jednou vám všem moc děkuju. A zároveň prosím, držte mi palce. To, co mne čeká, asi bude nepříjemné, ale momentálně se cítím silná jako nikdy předtím. Vím, že všechno překonám a znovu se postavím na vlastní nohy. Děkuji vám všem.
27.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 70 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pokračování příběhu těhotné Lucie, které zahýbal manžel
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Milá Luci,
v první řadě se chci přidat k blahopřání k narození dcerky. Já přidám taky něco...já zjistila loni v březnu, že mi je manžel nevěrný už od třetího měsíce těhotenství, zjistila jsem to v 5 týdnu po porodu a od té doby jsem s malou sama. Nejdřív jsem říkala, že bude rozvod a hotovo!!! No jak to pokračovalo...mynžela jsem odstěhovala..v tý době jsme žili u mamky a měli se co nevidět stěhovat do nového domu. Pak se celkem nic nedílo. Během léta jsem si vlastníma silama déodělala barák do podoby aby se tady dalo bydletm, tj. malování, trochu štukování, malinko zdění a komplet vybavení vč. kuch linky apod. Jedině v tuto dobu mi pomohla mamka, že mi malou občas poholídala. K tomu jsem si našla dvě práce (naštěstí z domova) a nikdo mi nikdy nijak nepomohl ani finančně ani s hlídáním. Už to bude rok co jsem tedy s malou sama. V doměčku bydlíme od září a zvládla jsem i samotu, které jsem se tolik bála. Jinak není to snadné, ale co člověk nadělá. Nejtěžší jsou a hlavně byly stavy, kdy malá brečela (je dost nespavec) a člověk musel ještě udělat fůru věcí do práce, takže mi občas utíkaly nervy, což jsem řešila tím, že jsem v těhle chvílích prostě na 5 min odešla ať si malá řve a v těchhle chvílích nenáviděla manžela, ale to vždycky brzy přešlo.
Jinak nebudu rozepisovat podrobnosti to by bylo na daleko větší román. Jen že ti nebudu psát že je dobře jak jśi se rozhodla. Já sama nevím jestli se rozvedeme, manžela pořád miluju a jako by nás něco spojovalo a nejen dítě, ale jestli spolu budeme nevím, je to pořád dost čerstvé i po roce. Jen že mě a moje dvě ségry vychovala máma sama( táta nám umřel) a nebylo to vždy jednuduchý ani finančně. Pro mě je hodně důležitá rodina, myslím otec mýho dítěte a především moje dítě!!! Takže Ti Lucí přeju hodně sil, které budeš potřebovat a šťastné rozhodnutí ať už bude jakékoli..jestli správné to musíš vědět sama a nakonec to ukáže čas.
Jinak mě se to stalo, byl mi nevěrný a v těhu i potom. Před tím bych to hned odsoudila a řekla, že ženská která by mu dala ještě šanci je blázen, ale dneska vím, že nic není jen černý nebo bílý...tak všem držím palce abyste takové věci řešit ani nemusely. Ahoj!!!
Podle mě je celkem jedno, že šlo zrovna o podvádění těhotné, i když to je zrovna dost citlivé téma, mně z toho ten manžel obecně vychází jako sobec, kterému půjde i v jakékoli jiné situaci jen o vlastní spokojenost a prospěch, bez ohledu na druhé, a z toho bych určitě dělala závěry. Někdo může argumentovat tím, že těhotenství rozhodí i partnera a že si to potřeboval někde ventilovat, ale takhle? A ještě s tím partnerku suverénně obeznámit? To je podle mě dost nevyzrálý přístup. A jak tady nekdo radil, aby ona při první krizi nedělala ukvapené závěry? Řekla bych, že ta první zkouška byla to těhotenství, které ON, chudinka, nezvládl. Držím palce, milá Lucie, na světě je spousta lepších chlapů.
P.S. jen aby nedošlo v omyl, nejsem žádná psycholožka, taky jsem neradila, jen vyjádřila svůj názor, že než se udělají unáhlená rozhodnutí, měl by se člověk poradit s odborníkem, než s "internetovou diksuzí" - kde jsme "všichni" včetně mne nejchytřejší o:)))))
Pouze jsem psychologii studovala, dneska jsem jen "jednou" z Vás.... maminkou, manželkou, atd.
Hodně štěstí všem, a hodně sil, do jakéhokoli boje
Holky, tak já se s Vámi loučím, více tady si s Vámi psát nemohu, né že bych nechtěla.... ale nemohu...
Nicméně, na mé otázky jste mi odpověděla jen jedna z Vás, která si něčím podobným prošla, všichni ostatní jste jen hájily svůj názor, já to beru, ale sundejte klapky... život nikdy není takový jaký si myslíme....
Salík: Prosím o přečtení celé diskuze, né jednoho příspěvku, protože pak jste to Vy, kdo tady uráží
Speedy: Nikdy jsem netvrdila opak, že všichni musíme žít tak nebo tak.... má otázka zněla inak, ale to už se tu pořád jen opakuji.....
Bellana: ... v těhotenství jsem "zvracela" ze všeho, kromě malouna... znamená to snad, že po zbytek života jím meloun???? NE...
Jak jsem řekla, nechte si své názory, ty mít můžete, ale zaráží mne, že z padesáti příspěvků byl jen jeden, najdi odborníka....
A tak jsem se ptala, klik z Vás prošlo tím co Lucie, že tak dobře radíte???
kočičáci: 19:54..psycholog asi ano, ale slušný člověk? No, nevím, ta snaha urazit je i z psaného textu cítit hodně silně..
.gif)
kočičáci: vystudovany psycholog se nerovna automaticky dobry psycholog
. Konec koncu, ziju na kontinente, kde "chodit k psychologovi" je beznou soucasti lidskeho ziti a mnozi psychologove si radeji honi vlastni ego a masti kapsu, nez aby skutecne poradili.
A nez byt "in" podle dnesnich meritek, tak to jsem radeji "out", to mi muzes verit. Vykat mi nemusis, na netu se ve svete tyka bezne a nehodlam to menit ani tady, nejsme tu v oficielni linii.
P.S. Jako psycholog bys z praxe mela vedet, ze existuji i takovi lide, pro ktere je nevera duvod k rozchodu a nehnes s nimi ani o pid, proste s obsournikem zit nechteji
. Pak jsou ti druzi, kterym nevera nevadi.
Pravo na zivot podle sveho uvazeni maji obe skupiny.
.JPG){kind=avatar}
kočičáci: Nevěra nerovná se děvka. Mně osobně nevěra u druhých je lhostejná. Jen jsem zesílila tvrzení, že nevěrná žena může být dobrá matka o to, že nejen nevěrná, ale i děvka. Což jako psycholožka určitě můžete potvrdit.
Jak vy naopak můžete soudit, že život s necilivým chlapem se neprojeví na atmosféře v rodině? Někdo považuje nevěru za normu a nevadí mu to, a tak se to u nich doma neprojeví. Lucie se svěřila, jak velmi jí to vadí. Máme jí tedy říkat: "Z toho si nic nedělej, hlavně že miluje vaši dceru, na tobě nezáleží, musíš se rozhodovat jen podle toho, co je možná dobré pro tvé dítě."? To jaksi nemůžu, takových manželství jsem kolem sebe viděla dost v dětství, kdy se u nás téměř nikdo nerozváděl, ale v takových vztazích bych žít nemohla.
Speedy: Není to otázka "IN".... ikdyž tohle slovo je Vám osobně cizí....
illona: Jak moc znáš ten příběh do podrobna??? Kolik věcí mi z jednoho článku uniklo, že dokážeš soudit - ŠPATNÝ OTEC, STRES NA DÍTĚ, ATD.
Pozor, já nemoralizuji...
Jen jsem původně vložila otázku,kolik z Vás postoupilo tohle rozhodnutí, že si dovolujete takto radit??? Kolik z Vás je přímo z oboru???
Víte, jak touhle radou můžete strašně ublížit??? Né jednomu člověku, ale celé rodině?????
Ono se radí hrozně lehce, ze židle, za počítačem, anonymně... nikdo Vás nevidí, nic takového neřešíte, takže silná slova, jako já bych odešla okamžitě... já je chápu.... ale zamyslely jste se nad tím i dál???? Nenávidět chlapa a v období šestinedělí, je naprosto normální....
Bellana: po 35 letech se všechno řeší jinak....
Nicméně, má původní otázka zněla trošku jinak... a co mi k těmto otázkám dalo právo???
Třeba vystudovaná psychologie, léta praxe...
Já od začátku nepochopila co dalo právo Vám, soudit, podle jednoho "nezdařile" napsaného příběhu a ihned sahat pro slova onuce, gratuluji k rozhodnutí opustit, atd.
P.S. Proč nevěra = děvka???? Až tak omezený je Váš přístup??????
Zvlastni, v dnesni dobe, kdyz clovek zije ve spokojenem a nezahybavem vztahu, aby pomalu chodil kanalama, protoze neni vyrazne "in"
.jpg)
kočičáci - ještě dodatek - bohužel nevěra je dnes dost rozšířená - a rodiny , kde je jeden s partnerů nevěrných rozhodně nejsou oázou klidu, míru a štěstí , na děckách se to taky podepisuje - takže myslím, že je lepší, když bude Lucie vychovávat dceru sama a bude víceméně v pohodě, než s chlapem, kvůli kterému se bude neustále nervovat a přenášet stres na holčičiku.
