Manžel chce jít na mateřskou
.jpg)
Možná vám můj problém bude připadat směšný, ale já se s tím nějak nemůžu srovnat. Čekám první dítě, jsem ve čtvrtém měsíci a manžel trvá na tom, že na mateřskou půjde on. A to se mi vůbec nelíbí.
Na jednu stranu má pravdu a jeho postoj chápu. Můj plat je téměř dvojnásobný než jeho a dokázal by nás všechny bez problémů zabezpečit. V podstatě bychom nebyli nuceni snižovat naši životní úroveň.
Jenže je tu jedno velké ALE. Na naše děťátko se moc těším a neumím si představit, že bych s ním doma nebyla já. Plat, který pobírám, je totiž vykoupený velkou časovou náročností mé práce a domů bych chodila až večer. Když jsem manželovi řekla, že s jeho návrhem nesouhlasím, protože si chci své mateřství užít a nemíním vidět vlastní dítě jen po večerech a o víkendu, prohlásil, že on v tom problém nevidí..jpg)
Ohání se řečmi o rovnoprávnosti, o tom, že dítě je stejně tak otce jako matky a že vždycky bude jeden z nás muset pracovat a tím pádem bude o intenzivní kontakt s miminkem ochuzen. A jelikož je můj plat velice slušný, je na mně, abych si svou pracovní pozici udržela a tím finančně zabezpečila rodinu.
Víte, nejsem feministka, považuji se za normální, rovnoprávnou ženu. A těším se na to, že budu matka. Na první úsměvy, procházky s kočárkem, broukání, zpívání. Nevadí mi snížení životního standardu, být se svým miminkem je pro mne mnohem důležitější. Nehledě na to, že si myslím, že ve chvíli, kdy se dva rozhodnou založit rodinu, měl by to být muž, kdo ji finančně zabezpečí.
Plat mého muže není nijak nadprůměrný, ale spolu s mou mateřskou bychom rozhodně nestrádali. Jen bychom se museli zříct některých požitků, na které jsme zvyklí, jako např večeře v restauracích, výlety, dovolené. Ale to s malým dítětem stejně nebudeme moci provozovat tak často jako teď.
Postoj mého muže mne velice trápí, doslova mě citově vydírá, označuje mě za sobce, který myslí jen sám na sebe. Já si myslím, že je to naopak, že ten sobec je tady on. Jaký je na to váš názor?
13.3.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 96 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Manžel chce jít na mateřskou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: to bude tim, ze ten nas kolektiv je malej a vychcanci ani intrikani u nas nejsou....
ad tvoje materska... myslim, ze Tvuj chlap vydelava velmi slusne, pokud si dobre vzpominam, takze tam ani nic k reseni nebylo...
Stanik: Ahoj po dlouhé době. Jinak - já bych si ty mužské kolektivy moc neidealizovala - v jednom takovým dělá manžel, vzhledem k povaze a zaměření jejich práce je to kolektiv těch správných testosteronových "tvrďáků" a stejně jsou mezi nimi skrčky a vychcánci a intrikáři jako mezi ženskýma. Jistě jich není tolik, ale podle mě už dáááávno neplatí, že chlapi řeší všechno férově a a na rovinu...a to ani ti nejchlapštější...bohužel.
A k tématu - mám 5-timěsíčního chlapečka a jakkoli mě předtím moje práce bavila a byla zajímavá a různorodá (a taky dobře ohodnocená), nikdo by mě od mého miminka nedostal ani párem volů. Nedovedu si to vůbec představit - a to si nemyslím, že mám rozum zakalený hormony. Prostě svoje miminko miluju víc než cokoli na světě a taky víc než cokoli na světě chci být pořád s ním. Je to prostě otázka priorit. 
.gif)
Stanik: Také říkám co chci, ale pořád jsem ženská a tak se tak chovám. Jsem na to kolikrát patřičně pyšná a chlapy mi dokáží rozesmát tím, jak se můžou před ženskou přetrhnout. Ale které ženské nedělá dobře, když se jí chlapy dvoří (ve slušném slova smyslu samozřejmě). Taková tvďačka bývá na oko silná, ale v hlouby duše...... A tvrdá slova? nač se unavovat, každý má stejně svůj názor a ten si nedá vzít......stejně tak, jako chce Lenka mít normální přirozené mateřství.
nevolím....naši vládu totiž hodnotím 
Ale to už jsme jinde
Andus: Dandenka: jak to tak ctu, tak si rikam, ze byt vsechny jako vy nemame do dneska jako zensky ani to volebnio pravo
a a d prace v muzskem kolektivu... naucilo me to rikat veci na rovinu, radsi se pohadat, nez si hrat na ublizenou a taky to, ze muzu rict , co si myslim a ne prikyvovat, kdyz si radoby vetsina mysli neco jineho...
Andus: 
líp bych to nenapsala. Jestli se ta emancipace nepřehání.
jo a nesnasim,kdyz se zensky chovaji jak chlapy,hrozny tvrdacky a svadi to na praci v muzskem kolektivu.
Teda tahle diskuse pod clankem mi prijde dost ujeta.Ja byt Lenkou tak si stojim za svym,sobecka neni vubec,jestli muzi chteji rovnopravnost,tak rovnou muzou byt tehotny a rodit.Pro me tehotenstvi a rodeni teda urcite nebyla zadna prochazka ruzovym sadem,prece jsem to nedelala vsechno proto,abych druhy den predala dite manzelovi a odsupajdila do prace.Navic zadna prace pro me neni dulezitejsi nez moje vlastni dite a uz vubec ne penize.Nektere tu predhazujete snizenou zivotni uroven,coz je podle me uplna pitomost.Jak muzou byt prachy dulezitejsi nez videt moje dite vyrustat??S chlapem se rozdelim o materskou nebo rodicovskou az zacnou taky rodit,do ty doby jsem doma s detma ja.
dadka - 13.3.2009 11:43
"Podle mého názoru má být doma matka, chlap je prostě chlap, dělá všechno jinak, tak nějak po mužsku. A abych byla do večera v práci a po příchodu domů musela ještě dělat druhou směnu, tak to ani náhodou."
Totéž, co píši níže. Pokud děláš z muže neschopného kreténa, tak se nediv, že tě čeká doma 'druhá směna'.
Ach jo. Největším nepřítelem emancipace etc. nejsou šovinisté, ale ženy s kvočním mozkem, jak tak koukám.
opice1956 - 13.3.2009 10:25
"žádný muž není od přírody vybavený k tomu, aby kompletně zvládl miminko i domácnost"
Větší pitomost jsem už hodně dlouho nečetla. I ženy se tohle musí naučit a netuším, proč by se to nemohl naučit i muž.Pokud to tedy není nějaký hloupý debil.
Stanik: OK, to byla ironie.
Ale chápu, že mužský kolektiv udělá své. Ale na druhou stranu - chlapy jsou kolikrát větší drbny a po*ery než ženský. Taky sedím v kanclu s kolegou, vím o čem mluvím.
.gif)
Stanik: N E Ú T O Č Í M ,jen se bráním......už to pochop Staníku, a přečti si to po sobě! A už mě neštvi, je mi jedno co píšeš, ale můžu se snad ozvat !
Milá Lenko,
já byla s prvním dítětem doma asi týden a pak jsem začla chodit do práce. Pravda, firma je moje, kancelář jen pro sebe, tolerantní zaměstnanci. Manžel dceru během prvního roku pohlídal jednou, když jsem měla jednání, jinak jsem ji měla pořád s sebou. Díky tomu, že jsem tak trochu svým vlastním pánem, jsem mohla první rok, chodit do práce s dcerou. Navíc mi jí kolem poledne asi od osmi měsíců vzala na 1- 2 hodinky ven asistentka. Ale činnost firmy jsem musela do značné míry utlumit právě kvůli nedostatku času. Dřív jsem pracovala 10 - 12 hodin, najednou mi muselo stačit cca 6 a nutné věci po nocích.
Když si představím sebe ve tvé situaci a vezmu v úvahu, že mám svou práci ráda a úplně bych se jí nechtěla vzdát, zkusila bych se dohodnout se zaměstnavatelem na úpravě pracovní doby a využila bych manžela jako chůvu, na úklid domácnosti najala hospodyni a jídlo může manžel přinést z restaurace při večerní procházce s kočárkem. Nevím, jestli by to takhle mohlo fungovat zrovna u vás.
Jestli ale chceš být doma s miminkem stůj co stůj, tak si za tím stůj a argumentuj třeba kojením. A klidně manželovi předestři výše uvedenou situaci a doplň to třeba tím, že v noci bude k dítku vstávat on, za chod domácnosti bude odpovídat on, že se nezastaví a zatímco tvoje práce bude od - do, jeho bude 24 hodin denně a ty mu budeš o volných chvílích jen pomáhat.
Až se budeš rozhodovat, vezmi taky v úvahu, zda se budeš moct do své práce za tři čtyři roky vrátit nebo jestli si pořídíte další dítko a budeš doma dýl, zda budeš potom ochotná vzít práci vybranou podle potřeb rodiny nebo taky jakoukoli, kam tě jako matku vezmou, atd.
Přeju ti hodně štěstí při vyjednávání a hlavně, ať se dohodnete tak, že budete všichni spokojení.
Ten půlrok by měla máma každopádně být s miminkem doma...Těžko říct, co k tomu manžela vede...nepředstavuje on si mateřskou dovču jako idylku s kočárkem v parku za obdivných pohledů okolí? Nedá mi nevzpomenout na doby dávno minulé, kdy se můj muž uvolil býti s nemocným potomkem doma. O tom, že jsem chodila do práce a pozdě do večera vařila žehlila uklízela prala pekla...se u nás nemluvilo, bylo to bráno jaksi za samozřejmost. A muž, sledován uznalými pohledy svých rodičů, PEČOVAL DOMA O NEMOCNÉ DÍTĚ. O binci, který mě doma denně čekal, neb kromě hraní, koukání na pohádky a spinkání po obědě, samozřejmě nic jiného nedělal. Jen se divil mé únavě a těžko potlačované zlosti. Tehdy jsem pochopila to, o čem se ještě nemluvilo...že Marťani a Venušani mají odlišné pojetí světa....
.jpg)
Já bych hlavně byla alergická na chlapa, kterej nerespektuje moje rozhodnutí v tomto ohledu. A pokud dítě nosím a porodím, tak prostě svůj pocit považuju za prioritní - resp. pokud chci být s dítkem doma, měl by to respektovat. Díky bohu tenhle problém nemám.