Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Zajímaly by mne názory čtenářek na mou situaci. Je mi 33 let a jsem stále svobodná. Mám za sebou několik vztahů, které všechny skončily fiaskem. Asi je chyba i ve mně a v mých nárocích na potenciálního partnera.
V podstatě jsem se smířila s tím, že zůstanu sama. Kupodivu mne představa života bez mužského protějšku vůbec nepřipadá děsivá. Naopak, spíš se mi zamlouvá. Jinak to však mám ke vztahu k dětem, respektive dítěti. Po miminku toužím doslova zběsila a usilovně už asi čtyři roky. A stupňuje se to, zvlášť vzhledem k tomu, že si uvědomuji, že mi roky přibývají.
Zcela vážně proto uvažuji o eventualitě, že bych se vědomě stala svobodnou matkou. Když jsem se svěřila kamarádce, zděsila se a prohlásila, že jsem blázen. Za prvé považuje za naprosto nevhodné použít nějakého muže jako pouhého „dárce semene“, prý by to vůči němu bylo nefér, a také se snažila mi vysvětlit, že jako osamělá matka rozhodně nebudu mít na růžích ustláno. Ani já, ani mé dítě.
Já všechny její argumenty uznávám. Má pravdu, samozřejmě. Ale na druhou stranu mi to nepřipadá jako něco kdovíjak odsouzeníhodného. Žen, které zůstaly samotné s dětmi, je hodně, prostě bych jen rozšířila jejich řady. A co se týká otce dítěte, myslím, že co oči nevidí, to srdce nebolí, a pokud by o mém těhotenství neměl tušení, nemusel by se tím trápit.
Mně spíš dělá starost jiná věc. Jako největší riziko v mém případě vidím to, že jsem vlastně sama. Nemám sourozence, rodiče mne měli hodně pozdě, na tehdejší dobu byli doslova exoti. Byla jsem jejich vymodlené dítě, které přišlo na svět, když už veškeré pokusy dávno vzdali, a maminka si původně myslela, že zpoždění menstruace je první příznak přicházejícího přechodu. Nebylo to tak.
Nyní je rodičům skoro osmdesát, jsou už staří a dost nemocní. Starám se o ně, jak jen můžu, a je mi jasné, že se musím smířit s tím, že už brzy nadejde jejich čas. A já zůstanu úplně sama. Bez rodičů, bez sourozenců. Prakticky bez jakéhokoli nejbližšího příbuzného. Možná i proto tak strašně moc toužím po dítěti, po někom, s kým k sobě budeme patřit.
Bojím se však, co by s děťátkem bylo, kdyby se se mnou, nedejbože, něco stalo. Kdo by se o ně postaral, dal mu lásku a pocit bezpečí? Vím, že asi maluji čerta na zeď, ale i tyto myšlenky se mi vkrádají do hlavy a nemůžu se jich zbavit. Přesto jsem rozhodnutá se o dítě pokusit.
Moc bych uvítala rady a podněty od žen, které z nějakého důvodu zůstaly samy s dítětem. Co všechno to obnáší? Dá se to zvládnout? Na co se mám připravit? A co si myslíte o mém rozhodnutí?
18.6.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Chci být svobodná matka. Je to nezodpovědné?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anna, myslím, že zo svojho hľadiska nerozmýšľaš zle...samozrejme všetko má svoje pre a proti, ale v zásade Ti držím palce...a čo sa týka Tvojho strachu, že si sama, to chápem veľmi dobre- ja napr. som tiež so synom sama( ale ja som rozvedená od synových 4 r. ), bez rodičov, súrodencov a pomoci, a pri rozvode som sa toho strašne bála.A teraz vidím, že sa to dá vcelku úspešne zvládnuť, najmä potrebuješ pár kamarátok, a vôbec- okruh ľudí( susedka, kolegovia), na ktorých sa obrátiš v prípade potreby, moja skúsenosť je, že ľudia všeobecne osamelej mamičke radi pomôžu.Ak si finan. nezávislá, a vlastníš takú praktickú vec ako auto, tiež to máš o kusisko ľahšie- s dieťatkom na pohotovosť a tak-to bude bežná realita, priprav sa
...takisto nájdeš veľa mamičiek, s ktorými sa spoznáš cez deti, vždy bude s kým pokecať, aj tieto internetové priateľstvá vôbec nie sú také na zahodenie, ako by sa zdalo, na diskusiách osamelých mamičiek vždy nájdeš rady a hlavne pochopenie...Držím Ti v Tvojom rozhodnutí palce, a dieťatko čím bude väčšie, tým viac Ti bude takým malým parťáčikom, pripraví Ti veľa, veľa radosti, uvidíš
Hrabala jsem se v historii a našla jsem zajímavou věc:cca už v 17.-18.- stol. se v obyčejných vesnicích narodily děti bez otců,ale měly až 30!!! zapsaných kmotrů!!To znamená,že již tehdy se myslelo na to,kdo by se postaral o dítě,kdyby matka náhodou zemřela....
Milá Anno,
sama jsemse ocitla ve svých 30 letech v situaci, kdy jsem čekala dítě a neměla nikoho, kdo by mě třeba jen tak podržel za ruku nebo dokonce pohlídal mimčo. Finančně jsem na tom nebyla nejlíp, ale nechalo se to zvládnout. Naštěstí syn nebyl až tak moc nemocný, takže jsem v práci chyběla jen malinko a nikdo si toho pomalu ani nevšiml . Dneska je malému 7 let a tvůj článek mě nakopl si zrekapitulovat ty roky, kdy jsem byla a jsem pořád sama jen s dítětem. Byly chvíle při mateřské, kdy jsem doslova a do písmene s prominutím padala na hubu, nestíhala, já byla nemocná s dítětem dohromady, lékárnu i lékaře jsem obstarávala i v horečkách, kolikrát jsem si večer i pobrečela. Ovšem vše špatné bylo zapomenuto, dítko mi vyrůstá a vedu ho ke sportu, ke slušnému chování a dělá mi jen radost (ještě není v pubertě 
). A po večerech se dívám na seznamky a snažím se najít nějakého normálního chlapa, který by byl s námi. A můžu zodpovědně říci, že "ulovit" nějakého normálního chlapa na internetové seznamce je 100x horší a více frustrující, než vychovávat sama 7 let dítě. A to jsem úplně normální ženská, na svůj věk celkem pohledná ... 
. Takymě napadají myšlenky, co by bylo, kdyby se mi něco stalo - ale takhle by se rozhodně nedalo žít. Takové myšlenky si nepřipouštím a žiji teď, v tomto okamžiku. 
. Hodně štěstí v tvém rozhodování a sama za sebe ti můžu říci - stojí to za to, i když jsi s dítětem vlivem osudu nebo z vlasního rozhodnutí sama.
Je to hodně sobecké, dítě má právo na otce .
1. nikdo ti nemá právo kecat do života, ale pokud se ptáš. 2. je fér nemít tátu a mámu, já to zažila a mámu jsem hledala kde se dalo chibí mi dodnes 3. vím jaký to je, když si vybereš sobce, kterej tě terorizuje a poroučí co můžeš a co né a sám si dělá jak chce. když chce stará se , když ne tak dělá ze života peklo a vyhrožuje, jak se ti pomstí 4. je to tvoje svědomí 5. dítě se po tatínkovi bude shánět a bude mu líto, že ho nemá, ale
to je život asi lepší žádný než darebák 6. zdraví, peníze, vše hraje roli. Přeji ti aby jsi našla toho pravího a jeho rodiče tě měli rádi, prostě ideál, co mám kamarádky většinou to jde od 10 k 5 s chlapama, takže přeji jen to štěstí a pohodu všem
Ahoj Anno. Před lety jsem říkala přesně to samé co ty. Mám kamarádku, co mi slibovala pomoc se vším, protože ona v době, kdy byla vdaná, děti neměla. Před 2 lety jsem si začala šetřit, že zajedu na umělé oplodnění do Španělska, tam nemusíš jít s partnerem. Ale pak se něco změnilo, i ve mě. A našla jsem toho, o kom jsem si myslela, že asi neexistuje.
Držím ti palce, abys nakonec dopadla tak nejlíp, jak to jen půjde. 
.jpg)
Proveditelné to je, teoreticky i prakticky. Férový? To je otázka do pranice. Me vychovala jenom máma, táta odesel kdyz mi byly 3, jenze mela jsem starsí sourozence, mela jsem babicku s dedou.
A z druhé strany, ano mám manzela, ale z 99% casu byl v práci a já sama s 2 detma. Moje rodina 1000km daleko a pro manzelovu jsem jeste dneska vzduch. Dalo se to zvládnout, udelala jsem spoustu chyb, ale myslím ze nakonec jsem z holek vychovala pomerne pouzitelné jedince. Ale obcas jsem padala na ústa, kdyz onemocnely obe dve jsem klidne 2 týdny nespala, kdyz jsem onemocnela já sla jsem se 40 horeckou s nima aspon na hriste aby se vylýtaly a já mohla vecer zalehnout. A do lékárny pro antibiotika mi jela kamarádka. Ale porád jsem mela tu moznost, ze za mesíc prijede manzel na týden domu a já mu vrazím holky a muzu vypnout. Ty tuhle moznost nikdy mít nebudes. Ty musís být v dispozici 24 hodin denne od pondelka do nedele od 1.ledna do 31. prosince dalsích minimálne 18 roku. Más na to? Fyzicky, psychicky a nakonec i financne???
Moje mamka si taky vybrala být svobodnou matkou, jemu řekla, že s ním žít nechce a on šel dělat další děti jinam. V rodném listě ho uvedeného nemám, ale něco na mě platil.
Aničko, ještě si odpověz, co řekneš dítěti, až se bude ptát na otce. A ptát se bude, to mi můžeš věřit.
A budeš umět říci tvrdou pravdu anebo chceš lhát?
myslim, ze Lubar to ve 13.23 shrnula spickove 
kazdopadne ve 33 bych rekla, ze je na takove uvahy jeste hodne brzy. anna ma minimalne pet let na to, aby nasla chlapa, se kterym rodinu bude chtit zalozit, protoze co si budeme nalhavat, nejde jen o tu moznost , ze mama umre a dit zustane trcet nekde v decaku, je to taky moznost a nastesti dost hypoteticka....naproti tomu je vic nez pravdepodobne, ze dite bude vecne nemocne, anna vecne doma s nim misto v praci cili se bude tezce placat ve financnich obtizich, coz bude urcite po svobodnem a financne nezavislem zivote pekna perda.....a navic jestli ma TED rodice nemocne, tak do toho dite, kdy se bude starat o ne i o dite....neuzije si sve (zrejme jedine) dite v dobe kdy bude malicke a bude ji potrebovat a bude urvana z toho, ze se do toho ma jeste starat o nemocne rodice...
no proste blbe nacasovani 
dite je proste velka investice, nejen financni, ale citova a fyzicka a je zatracene dobre, kdyz ma clovek moznost se o to s nekym podelit.
Lubar: A už vůbec se nevyskytují články typu: Máme se rádi, nehádáme se, na výchově dětí se shodneme, žádné zásadní problémy nemáme.. ona je to děsná nuda. A přitom je takových manželství určitě víc než těch hororových, o kterých s e tak dobře píše.
.gif)
majucha: to bude patrně tím, že šťastné ódy vevzbuzují ty správné emoce. Pokud sepíšu článeček o šťastném manželství a dobrém otci, patrně moc ohlasů mít nebude - možná to dost lidí považuje za samozřejmější, než ten opak.
Přes všechny ty mediální tragédie, živelné pohromy atd. lidstvo stále přežívá i když po četbě "černé kroniky" by člověk mohl s údivem sledovat, že ještě vůbec někdo přežil.
Možná je to stejné i se vztahy.
.jpg)
nevím proč mě to připomělo Robinsonku :
Kdyby Bláža neměla tatínka a bratříčka a jenom mamičku, tak by měla na sebe, studia a ježdění na kole, po smrti mamičky, víc času a nemusela by tatíčkovi shánět novou mamičku a zanedbávat školu....
.gif)
majucha: možná proto, že mnohem víc lidi píšou, když je to emočně zasáhne, než když je to nezasáhne...
Mně zasáhlo tohle, protože mi to přijde jako šílenost ... když někdo prožil nevěru, zasáhne ho nevěra... když někdo prožil facky, zasáhne ho facka... Ale jak často tady čteš o tom, že "máme za sebou různý peripetie, ale jsme fakt šťastný... i když mi třikrát zahnul, je to pořád nejlepší chlap mýho života... i když se hádáme, tak se v podstatných věcech dovedeme dohodnout... i když jsme se rozvedli, tak na děti platí víc, než je nutný a bere si je i s novou ženou kdykoli potřebuju" ... ač takový příběhy jsou, tak se o nich nepíše... není si nač postěžovat, není o čem psát...
Grainne: hmn, manželství není věznice, tak proč mám z příspěvků tady kolikrát zcela opačný dojem?
Stačí jakýkoliv příběh, a hemží se to "jak si mohl/a dovolit, jaktože udělal/a, jaktože neuděla/a... atd atd.", příkazy, pomsty, vlastnictví... mám z toho zcela opačnej pocit
.
Já manželství nikomu neznechucuju, jestli to někomu klape, tak je to báječný
, ale je to spíš výjimka. Já osobně bych do toho nešla a jak už jsem tady někde plácla, kdybych otěhotněla, ten chlap by se to nedozvěděl nebo bych mu to zapřela (páč asi slepej není). Stejně o to dítě úmyslně nestojí, vlastních má dost a všem by to přidělalo akorát spoustu dalších problémů. Annu chápu a držím jí palce. Ono to určitě bude těžký, ale myslím, že to zvládne :-)
Jdu domů, pa lidi.
