Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

V loňském roce jsem některým z vás slíbila, že si zopakujeme skloňování zájmena JENŽ. A protože jsem si dala jediné předsevzetí (pokusy o hubnutí, trapně se opakující každý rok, jsem vzdala), a to že nebudu lempl a budu včas plnit sliby, jdeme na to.

Zájmeno jenž patří společně se zájmeny kdo, co, jaký, který, čí do skupiny tzv. zájmen vztažných. Jejich základní funkcí je spojovat věty do celků, slouží vlastně jako spojky, především u vedlejších vět přívlastkových. To je jen takové zopakování pro případ, že by váš potomek zrovna něco takového probíral ve škole. V praktickém životě je většině z vás tahle informace předpokládám k ničemu :).

Možná se ptáte, proč se mořit s divnými tvary zájmena, které se tváří jako nějaký relikt z dob Jiráska a spol. Máme přece zcela neškodný a srozumitelný ekvivalent který. Ano, v běžném mluveném projevu s tímto zájmenem vystačíte. Přívlastkové věty se ovšem často v delším souvislém psaném textu řetězí za sebou. Jestliže každou z nich připojíte zájmenem který, bude váš elaborát nejspíš připomínat nepovedenou slohovku žáka 3. třídy. A to jistě nechcete. Zájmeno jenž je vhodné synonymum, které dodá textu trochu toho "vyššího stylu".

Skloňování tohoto zájmena patří opět k věcem, které (nebo chcete-li jež) nelze odvodit, pouze se je můžete (musíte???) naučit. Bez mučení přiznávám, že já zájmeno jenž zpaměti vyskloňovat neumím. (Můj muž by právě na tomto místě zvolal: "Pančelka češtiny a neví to?!") No, přinejlepším bych musela hodně dlouho vzpomínat. Pamatuji si několik nejběžnějších tvarů, těmi jsem si jistá, ty používám, ale zbytek mám pěkně na očích – vytištěný a nalepený na nástěnce u pracovního stolu. To abych v případě nouze nemusela listovat učebnicemi. A vám, píšete-li souvislé texty častěji, doporučuji udělat totéž. Přehled tvarů máte tady:

TVARY ZÁJMENA JENŽ 

Jednotné číslo.

Množné číslo.

V množném čísle mají všechny rody kromě prvního pádu stejné tvary, jak jste jistě pochopili. A také si všimněte, že stojí-li před zájmenem předložka, počáteční j se mění na n. Tato změna má původ kdesi v pračeštině, možná spíše staroslověnštině. Většina z nás ji ani nevnímá, je to pro nás zcela automatické. Ale zkuste to nějak srozumitelně vysvětlit cizinci... Asi mu po chvíli úporného přemýšlení doporučíte, aby zůstal u zájmena který a riskoval, že bude psát jako žák třetí třídy...

Tak co, máte i v roce 2007 zájem poprat se s češtinou? O čem si popovídáme příště?