Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Tak jsem si minulý týden z nostalgie pustila Světáky. A kochala se. A řezala jsem se smíchy, když jsem slyšela paní Jiráskovou: "To víte, kartáč, to je démona ženy v domácnosti... Už ty krajánkové nemůžu ani cejtit, mě ubíjí ta jejich uniformovanost..." :) Co slovo, to perla. Kdepak, jak se říká, tyhle cizí termity, to může být pěkný rizoto, když člověk zrovna není suterén...

V češtině je celá řada slov cizího původu a často jde o slova velmi frekventovaná. Je to vcelku přirozený jev a ani zapřísáhlí jazykoví puristé proti němu mnoho nezmohou. Někdy čeština ani nemá vhodný domácí ekvivalent. Často ovšem cizí termíny používají lidé nadbytečně, zejména, když se snaží o větší exkluzivitu vyjadřování. Nechci v dnešním článku zevrubně proklepnout cizí slova a jejich začlenění do našeho jazykového systému, to by bylo na dlouhé lokte (takže občas budu míchat hrušky a jablka). Jen na mne některá nesprávně používaná slova cizího původu působí jako červený hadr na býka. Tak na ně chci alespoň tady upozornit a věřím, že se taky přidáte a seznam doplníte. Co vám otvírá kudlu v kapse?

Datum, album – slova latinského původu, v češtině se skloňují podle vzoru město poté, co se odtrhne koncové -um (bez data, bez alba). Ovšem stále častěji narážím na patvary typu *speciální albumy na známky, *spletl jsem se v datumu. *Datumy dokonce někteří obhajují, prý aby odlišili údaje časové a data například v počítači. Nicméně myslím, že všechno jde vyjasnit kontextem a netřeba prznit skloňování.

Potenciální – synonymum pro "možné, uskutečnitelné, eventuální". Podoba *potencionální je řidší a v podstatě nesprávná, když zohledníme, z čeho toto přídavné jméno vzniklo v latině.

Standard – znamená běžnou úroveň, ustálenou podobu. V jeho tvarech i odvozeninách píšeme d (standardu, standardem, standardní, standardizovat atd). Neplést si toto slovo prosím se standartou, to je druh praporu (prezidentská standarta). Tady nás, uživatele češtiny, zrazuje tzv. neutralizace znělosti – to, že se znělé hlásky (d) na konci slov vyslovují nezněle (t). Správně bychom [standard] měli i vyslovovat.

Nejoptimálnější – tak tohle se mi vůbec nelíbí, i když zakázáno to není. Jazykovědci se přou, zda je třetí stupeň slova "optimální" logicky správný, nebo ne. Mně osobně připadá, že pokud "optimus" znamená latinsky "nejlepší", tak potom "nejoptimálnější" je jakési divné "nej-nejlepší". Ale je to čistě můj dojem, Ústav pro jazyk český tak striktní není... Co vy na to?

Typ a tip – asi víte, že existují homonyma, ale slyšeli jste někdy, že máme i homofona? Tohle je klasický případ: slova se stejně vyslovují, ovšem píší se jinak. Typ je původu řeckého a označuje vzor nebo druh, třídu jedinců s charakteristickým souborem vlastností (typ výrobku, půdní typ hnědozem). Tip je slovo původem anglické. Známe je například ze spojení "tip na nedělní výlet" a sloveso tipovat používáme zejména o sportovních výsledcích: "tipuju (tipl bych si), že vyhraje Sparta". Význam slova tip je tedy "doporučení, odhad". Zdá se to být jasné, ovšem *typnula bych si – šmarjááá, pardon – tipnula bych si, že se v tom stejně bude chybovat i nadále...

Permanentka – jistě znáte, vstupenka nebo jízdenka s delší dobou platnosti. Lidská mluvidla jsou pohodlná a nevím proč, zdá se jim výhodnější vyslovovat toto slovo s přesmyčkou: *pernamentka. Připomíná mi to školní léta a perly typu *verlyba.

Notoricky známá skleněná vitrína – je mi jasné, že ne každý ovládá latinu (ovšem i skladník ve šroubárně si může přečíst Vergilia v originále...), a tak mu původní význam dnes běžně užívaných slov není zcela zřejmý. Notorický vedle "neblaze proslulý, nenapravitelný" znamená též " všeobecně známý, zřejmý, viditelný, uznaný, opakující se, pověstný". Takže ve spojení s domácím slovem "známý" je nadbytečný. Ale je to velmi oblíbené novinářské klišé. A když se to říká v televizi, tak přece... Nebo nepodlehneme? :) A co s tím vším má společného vitrína? Jde vlastně o totéž. Vitrína může být pouze skleněná, jinak by to nebyla vitrína. Slovo pochází z francouzštiny a znamená "zasklenou skříň". A pamětníci si třeba vzpomenou na Lidovou demokracii, tedy lidovou vládu lidu.

Dalo by se psát ještě dlouho a dlouho. Jsou to jednotlivosti, drobnosti, myslete si, že jsem češtinářský hnidopich, ale nemohu si pomoct. Je ještě někdo stejně postižený? Co vás irituje, když jiní používají nesprávně cizí slova? Podělíte se?

Zdroj: jazyková poradna Ústavu pro jazyk český