Touhu po dítěti vyřešila podrazem
Milé ženy, doufám, že nevadí, když sem píšu, ačkoli jsem muž. Stalo se mi teď v životě něco, co se mnou pěkně zamávalo, a já bych rád slyšel názory žen na mou situaci.
Je mi pětačtyřicet, jsem rozvedený, z manželství mám dvě děti, obě už dospělé. Po rozvodu jsem byl delší dobu sám, pak jsem poznal současnou přítelkyni. Je o osm let mladší, svobodná. Pro mne to byla doslova láska na první pohled, moc se mi líbila, od prvního setkání jsme si rozuměli. Bylo nám spolu moc fajn. Měl jsem jenom obavu, že ona, vzhledem k tomu, že je bezdětná, zatouží po dítěti a já jsem už ve věku, kdy dalšího potomka nechci. Když přišla řeč na toto téma, ulevilo se mi, když mi řekla, že dítě nechce, nikdy prý nepociťovala nějaké mateřské pudy a je jí dobře tak, jak je.
Byl jsem rád, že i v tomto zásadním pohledu se shodneme. Ujistila mě, že si nemusím dělat žádné starosti, protože má zavedené tělísko proti početí.
Dnes je to skoro rok, co spolu chodíme, zatím bydlíme každý zvlášť, ale čím dál víc už přebýváme na střídačku u jednoho nebo u druhého a tak jsem si říkal, že už by možná byla vhodná doba, abychom se sestěhovali do jednoho bytu. Když jsem jí to navrhl, zarazila se a pak mi sdělila něco, co mě totálně odrovnalo. Je těhotná. Nyní již ve třetím měsíci. Když jsem se jí zeptal, proč mi o tom neřekla dříve, tak se chvíli ošívala, a pak mi řekla celou pravdu.
Prý čekala, až už nebude možné jít na potrat, protože měla obavy, že bych měl tendence ji na něj poslat. Postupně mi odkryla všechno: neměla štěstí na vztahy, každý krachnul a ona už přestala věřit, že pozná muže, se kterým by chtěla být. Co ale chtěla moc, bylo dítě. Proto se mnou začala chodit a celou dobu se tvářila, jak mě miluje a ujišťovala mě, že dítě nechce. Zkrátím to: ona mě sprostě využila jako dárce spermatu! Prý po mě nic nebude chtít, jenom, abych byl zapsaný v rodném listě, aby dítě mělo otce aspoň „papírově“.
Po tomto rozhovoru, který proběhl před týdnem, jsem od ní odešel a od té doby jsme spolu nemluvili. Já vůbec nevím, co mám dělat. Je mi hrozně, mám na ni vztek, že mě takhle sprostě zneužila, připadám si jako blbec. Z její řeči jsem pochopil, že se mnou do budoucna nepočítá, že jí šlo skutečně jen o to dítě. Vůbec si snad neuvědomila, jak moc mi tím zasáhla do života, jaké trauma mi způsobila.
Ano, dítě jsem nechtěl a věřil jsem jí, že se chrání. Jenže co teď? Je těhotná, to malé bude moje krev, nedokážu nad tím jen tak mávnout rukou, nechat se zapsat do rodného listu a jinak dělat, že moje dítě neexistuje. Zároveň nevím, jestli bych jako otec chtěl fungovat. Jediné, čím si jsem jistý je, že přítelkyně je pro mě už teď „bývalá“. To, jaký podraz na mne udělala a do jako situace mě dostala, jí odpustit nemůžu.
Mám z toho v hlavě dost zmatek, chvílemi mám chuť to všechno úplně vypustit a říct jí, že se ani do toho rodného listu zapsat nenechám. Ale vím, že bych si tím nijak nepomohl, když bude chtít, dosáhne toho soudně.
Existuje pro mě vůbec nějaká smysluplná rada? Budu moc rád, když se k téhle mé peripetii vyjádříte, uvítám jakékoli názory a náhledy na věc. Předem děkuji.
16.9.2021 Rubrika: | Komentářů 30 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5