Synek a taneční aneb Teď mám sedmačtyřicítku
Synek, kterého mám stále před očima coby malého, kulatého záškodníka, odrostl dětským bačkůrkám. A to doslova. Vili již nějaký ten čas preferuje módu gatí pod zadkem, mikin o dvě čísla větších, kapucí naražených do čela a slovníkem čítajícím snad jenom dvě slova: „Hustýýý“ a „Brutus“. Z uší mu trčí dráty od sluchátek a za nenapodobitelného houpání se přemísťuje střídavě do ústavu zvaného škola a zpět do rodného hnízda. Veškeré pokusy o vytažení kalhot, zastrčení trika nebo shození kapuce končí nevraživým pohledem a komentářem: „Brutus.“
Minulý týden přišel šok. Synek s výjimečně jen jedním drátem v uchu slavnostně vznesl dotaz: „Můžu do tanečních?“ Zapomněla jsem chytit palačinku právě vyhozenou do vzduchu a manžel se začal dávit. Smrad palačinky připlácnuté na horké plotýnce a fialovějící obličej otce zřejmě synovi přišly jako záporná odpověď, a tak jen zahučel: „Tak nic. Jsem toho snad tolik neřekl.“
„Vilíku, počkej! Jak jsi přišel na taneční? Tebe by to bavilo?“ překvapeně jsem se ptala. „Kámoška chce chodit a je málo kluků,“ zahučel. Manžel stále ještě prskal palačinku. „Vili, jasně že můžeš. Běž se tam podívat a domluv se, co je potřeba.“ Kroutila jsem stále ještě nechápavě hlavou. Uprskaný manžel, poté co jsme osaměli, starostlivě pravil: „Neměla bys s ním zajít k doktorovi? Tohle není normální! Umíš si ho představit?“
Druhý den dorazil synek s přihláškou a pokyny. Již na první hodinu je nutno přijít v tmavém obleku a vhodné obuvi. Bože! Kde vezmeme botičky vel. 47? Na letáčku byla adresa obchodu, ve kterém je možnost vše na taneční zakoupit. A tak hurá do obchůdku. Nemile překvapená prodavačka nás ujistila, že ve velikosti 47 má pouze ponožky. Boty nikoliv. V dalším obchodě, kde už nás znají, nám paní prodavačka hlásila již od vchodu, že botky na našeho syna mají. Pohory! Zavítali jsme i na místní tržnici. Vietnamští obchodníci svorně jako jeden muž vrtěli hlavičkami a jednohlasně zpívali: „Memame. Čižisetpet taky dobý,“ a strkali nám boty o dvě čísla menší s tím, že se roztáhnou. Vzdala jsem to! Ještě že máme alespoň oblek.
Doma se synek nasoukal do oblečku a dcera se za břicho popadala. Ruce mu trčely z rukávů jako hůlky a rukávky na saku tak vypadaly jako tříčtvrteční. Kalhoty nad kotníky dílo zkázy dokonaly. Jediné, z čeho nevyrostl, byla kravata.
A jak to dopadne? To se dozvíte příště, protože to je zatím ve hvězdách.
Vilík a taneční:
17.9.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 25 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Synek a taneční aneb Teď mám sedmačtyřicítku
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
kominice: kup mu černý kecky - ty v sedmačtyčicítce určo mají 
tohle řešila ségra
, jeden čas se skoro styděla jít se synem po ulici, postrojenej dlouhonohej klátinoha s obříma tlápama
Moje půvabné dcery chodily do tanečních, prvorozená ráda a dokonce dvakrát, druhorozená při první cestě do tanečních prohlásila, že by radši překousla žížaluv tom duchu probíhaly celé taneční. Při věnečku jsem plakala tajně na záchodě, protože jsem ji tam viděla půl hodiny a pak s podobnýma expertkama zmizela někam do putyky... v těch krásných šatech z půjčovny
osušila jsem slzy a jakmile jsem ji znovu spatřila, narvala jsem ji do auta a jelo se domů
to chce klid, syn to řešil půjčením kalhot a naštěstí to jistil tátův svatební oblek, problém by, když stloustl, to tátovy svatební gatě už neoblékl, ale naštěstí měl dobrýho kámoše, takže i k matuře šel v půjčených gaťatech a sako dostal, takže to nakonec bylo v pohodě, ty boty jsem koupila naštěstí má jen 45, ale taky vím, jaký to je, když boty nejsou k sehnání tenhle problém řeším celí život, mám totiž
42 což v dámských je číslo, který se nevede a k tomu širokou nohu a vysokej nárt,
lidi co nejsou podle daných parametrů firem maj prostě smůlu, asi chtějí, aby se z lidí staly ševci a krejčí, jak je vidět řemeslo má zlaté dno, neztrácejte smysl pro humor, ještě se nasmějete
Lilia-na: si je můžete půjčovat...
kominice: dlouho jsem se tak nezasmála
Kominice, jako vždy super čtení
Můj drahý má boty 42, problém je v tom, že já taky
kominice
dobre i na zasmani..... tesime se na pokracovani...a drzim - ty boty !
45.taky dobry - to snad neni mozne 
Kominice, víš o možnosti psát román společně s Michalem Viwegem? Podívej se na blogroman.idnes.cz - můžeš i vyhrát 10 000Kč. Myslím, že na to máš.
Já mám doma 3 exoty-douhány s malýma nožičkama. Nejstarší syn č.45- to vcelku není problém, manžel 46-47 dle výrobce. Ovšem malý je vskutku problém. Č. 47 obuje jen některé, občas je malé a musím sehnat č. 48. A obleky,to je děs a hrůza. Jsou štíhlí s dlouhýma končetinama. Na druhou stranu ale musím přiznat, ža za 30 let jsem už vytrénovaná, vím kde kupovat.
Tak náš puboš je na tom s botama ještě o číslo hůř. 48...
NEvyrostl jedině z kravaty
Výborný , už se těším jak Vilík pokračoval
Chudák moje malá, nechápe.....
Super, už teď se těším na pokračování.......
miluju tvoje clanky 
Botky velikosti lyží chodíme kupovat do obchodu s nadměrnou obuví - http://www.mmobuv.cz/index.php
Výběr převeliký, ceny snesitelné.
Myslím, že podobných obchodů je víc, nejen v Praze
Haha,tak podobně náš hoch jednou přišel,že by chodil do tanečních,jelikož je málo kluků a jeho kamarádka ho ukecala,a že mu dokonce přidá peníze na kurz(měla bohaté rodiče).Takže jsme sehnali oblek,boty,košili,rukavičkami opovrhl-prý se už nenosí,kravatu či motýlka zapůjčil otec.Dne "D" se vydal v obvyklém ohozu do sálu,že se převlékne na WC,jelikož vidět ho někdo z kámošů v obleku,to by nepřežil!Pokud vím,tak tam byl asi 3x a pak již tam nešel,protože taneční mistr byl drzý a dovolil si po nich požadovat nějaké úkony na parketu!!!Oblek pak užil ještě na maturitním plese a na VŠ ....
Môj syn má 203 cm, topánky 46-47. K maturite sme mu dali oblek ušiť a topánky sme zohnali v pohode u Baťu, dokonca mal na výber. Inak zohnať oblečenie, ktoré by mu bolo do dĺžky je problém, ak je dlhé - je aj patrične široké a naviac, aby sa mu aj páčilo, to je niekedy na zúfanie.
.JPG)
nemohla bys to pokračování hodit už teď?
PEGG: šněrovadla ke krabici
Taky mi můj bobeček nějak narostl - 198 cm. Boty 46-47 jsme koupili v Makru - jediný pár. Sako v nadrozměru, kalhoty mu byly délkou krátký a v pase široký, tak nám je ve spřátelelné firmě ušili na míru k tomu saku. Tenkrát se k tomu dělaly ještě manžety, tak kalhoty ještě rok rostly s klukem. U Vietnamců boty nekupujem - "móc veliky, móc veliky", jedině tak sandály. V obuvi nakupuju stylem - máte něco v 46-47? Hurá, kluku zajdi a kup - třeba sandály v lednu, ale to nevadí, to se hodí. No a po vší té námaze s oblečkem do tanečních si ten náš blb nechal 2 dny před prodlouženou udělat na černých vlasech melír ve stylu kopačák. Fakt jsem byla "hrdá" matka. Všichni věděli že ten puntíkatej dlouhán je můj.
.jpeg)
Jé to máme doma, mazánka 192cm s nožičkou 47, naštěstí už má po tanečních. Ale o tom, že by si mohl vybírat boty,které se mu líbí nemůže být ani řeč. Někdy bych mu nejraděj dala šněrovadla ke krabici od bot,protože to je většinou ta správná velikost.
Komicice hezký, jako vždy.
