Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Zde diskutujeme na téma:

Chtěla bych znát váš názor a moji situaci, jelikož si pořád nejsem jistá svým řešením a bohužel nemám na koho se obrátit. Mám manžela, se kterým jsem již sedm let a máme spolu dvě krásné dcery, kterým je dva půl a deset měsíců. Celý náš vztah provází různé životní situace, ve kterých řešíme často finanční situaci, ale občas i náš vztah . Ale vždy jsme všechno vyřešili spolu a vše bylo v pořádku a náš vztah to vždy posílilo. Jen bohužel teď naposledy to bylo úplně jinak. Prý to začalo asi už před půl rokem. Manžel se cítil opuštěné a že mu nevěnuji tolik pozornosti. Já v tu dobu ještě žádnou změnu na našem vztahu nepozorovala. Asi sem byla více zamestnana holkama, což která máma není s malyma detma. Jsme na děti v podstatě sami, takže žádné hlídání nemáme a tak nemůžeme ani trávit s manželem čas někdy sami.. Jen večery doma. A to mu asi nestačilo. Cítil že je na druhé koleji, jelikož děti jsou v popředí. Ano, děti miluju nadevse, ale jeho taky, jen ta láska je prostě rozdílná. Ale to on nepochopil když jsem mu řekla, že děti jsou pro mě prostě vším. No... V tu dobyu asi čekal že se něco změní, ale bez toho aby mi vůbec řekl, že cítí, že je něco spatne.. Začala jsem to cítit sama až před třemi měsíci.. Začal totiž kouřit trávu každý den, dřív to bylo třeba jednou dvakrát do měsíce,což mi nevadilo. Ale teď to bylo pořád a skoro v kuse. Když sem mu řekla, že mi to vadí, on na tom neviděl nic špatného. Prostě se potřebuje odreagovat z práce. Pak začal trpět nespavosti... Také starosti z práce. Spousta prescasu, žádná dovolená a tak... Když jsem mu chtěla pomoct a třeba i poradit, že existují i jiné možnosti relaxace než je huleni, tak prostě ale na nic jiného neměl čas. Chvilema to bylo lepší a někdy zas horší. Nakonec asi po měsíci přestal hulit a začal právě nespat. V té poslední fází už to bylo s naší komunikaci horší. Viděla jsem ze ho stále něco trápí, ptala jsem se co to je a že mu prostě chci pomoct ale stále to bylo to samé..hodně práce, málo volného času. Že se to nejspíš zlepší až bude po novém roce mít zas dovolenou a Víc času na nás. Do toho se v posledním mesici přidalo to, že už ani čas netrávil doma ani o své volno.. To byli pořád kamarádi a oslavy, chození do baru a podobne. Kolikrát se mu prý ani nechtělo, ale vždy odešel. Do toho ještě, a to bylo to poslední co mi chybělo, začal mít podivný řeči o jedné své kolegyni... Ale vždycky to parádně ukecal. Když si to tak zpětně uvědomím, spoustu řečí co měl, mi tím dával signály, kterým sem bohužel neprikladala velký význam, jelikož to bylo vždy, coby kdyby... A i spousta maličkostí, jako je změněné heslo v Pc, neustále vypnutý zvuk u mobilu a vše tomu podobné.. A já stále věřila jemu a jeho vymluvam, než svojim pocitům. Do posledního dne jsem mu vše věřila. Nakonec jsme se začali často hádat ale ani to nechtěl potom řešit. Az teď... Sedli jsme si, vše si vyříkali a už to vypadalo dobre, že to dáme oba dohromady, budeme se společně snažit něco změnit. Ale večer přišla rána do zad. Že mě už tři měsíce provádí s tou jeho kolegyní. Nejdřív sem měla samozřejmě vztek a nakonec byla zoufalá, jelikož jsem ho prostě stále milovala a nedovedla si představit, že od nás odejde. Teď je to tak, po dvou dnech,ze stále bydlí s námi, než si najde byt v městě kam dojíždí za práci. Řekl mi, že by byl ochotný všechno vymazat a začali bychom úplně odznova. Ale já si prostě nejsem jistá. Nevím, jak mu věřit, když už před časem nechtěl problémy řešit a radši to řešil ženskou. Vím, že finančně by se o nás postaral, o dcery taky, jelikož ať už je manžel jaký je, tak otec je skvělý. Já sem zrovna teď úplně na dně, ale navenek se snažím být silná, už kvůli holkam. Říkám si jestli to tak prostě mělo být a teď je šance začít něco nového, nebo jestli tomu mám prostě jen dát čas..Budu ráda za každý váš názor..