Syn jako pokračovatel rodu aneb S holkou mi domů nechoď
.jpg)
Správný muž má v životě postavit dům, zasadit strom a zplodit syna, praví jedno staré moudro. Kdysi dávno to jistě mělo své opodstatnění. Prvorozený syn se stával pokračovatelem rodu a přebíral případné hmotné statky po otci, aby je pak předal zase svému nástupci.
Dnes je doba trochu jiná. Mužů, kteří vlastnoručně postaví dům, podstatně ubylo, hmotné statky se již nedědí a nepředávají z generace na generaci, i když v některých případech se to stále ještě děje. Přesto však je nadále pro mnoho mužů schopnost zplodit syna pomalu otázkou cti.
Nevím, jaké zkušenosti máte vy, ale v době, kdy jsem já byla dítě a kdy jsem pak sama své děti čekala, bylo nejčastějším přáním všech okolo: „Tak hlavně ať je to kluk!“ Připadalo mi to nespravedlivé. Vzpomínám si, jak v polovině 70. let čekali naši známí přírůstek do rodiny. Měli jednu dceru, a tak se hlava rodiny upnula na to, že tentokrát to bude syn. Když se dítko konečně vyklubalo na svět, přišel novopečený otec na návštěvu. Tvářil se zkřísle a smutně, jen jakoby mimochodem pronesl: „Tak je to holka.“ Nalitého panáka pak vypil nikoli na oslavu, ale na žal, jak pronesl. Bylo mi tehdy nějakých 14 let a z jeho chování jsem byla poměrně v šoku.
Stejně jako o pár let později. Jedna moje příbuzná měla velké problémy s donošením dítěte. Co si jen vytrpěla samovolných potratů, pak i předčasných porodů. Absolvovala léčbu, mnohdy velmi bolestivou... Po více než deseti letech to konečně vypadalo, že těhotenství proběhne normálně a děťátko přijde na svět ve správném termínu a zdravé. Žena, která takový martyriem prošla, ví, jak to muselo být těžké a náročné. A to jak fyzicky, tak především psychicky. O to neomaleněji pak zaznívají slova nastávajícího otce: „A s holkou mi domů nechoď!“ Prý to nemyslel tak úplně vážně, ale já si přesto myslím, že si to mohl odpustit. Měl kliku. Skutečně se narodil chlapeček. Kdyby to byla holčička, dost možná by žena z porodnice domů opravdu nepřišla.
Tohle všechno je sice nepříjemné a člověk si může o inteligenci některých lidí myslet své. Jenže ve skutečnosti to potom vypadá tak, že „neplánované“ holčičky si své tatínky velmi záhy omotají kolem prstu. Stejně jako ta, jejíž otec při jejím narození zapíjel žal.
Hůř jsou na tom holčičky v Číně. Jejich „politika jednoho dítěte“ spolu se společenskými tradicemi je příčinou mnoha tragédií. Novorozené holčičky jsou i zabíjeny, případně odkládány do sirotčinců, nebo je těhotenství i ve vysokém stupni ukončeno. Podle čínských zvyklostí má totiž prvorozený syn povinnost postarat se o své rodiče ve stáří. Dívka ne. Ta se vdá a odchází za svým manželem do jeho rodiny. A tak se manželské páry snaží, aby jediné dítě, které mohou mít, byl právě chlapec. Důsledkem toho je, že mladí muži v Číně mají nedostatek nevěst. Dívek je tam prostě málo.
Ale to jsem z našich končin trochu odbočila. Zajímalo by mne, jak je na tom současná generace novopečených otců. Jsou pořád tak posedlí touhou po synovi a holčičku berou jen jako „to se nedá nic dělat, hlavně že je to zdravé, příště to bude určitě kluk“? Mám totiž pocit, že dnešní mladí tatínkové jsou mnohem vyspělejší, než byli jejich otcové. Anebo křivdím i těm starším? Jak to bylo u vás, když jste čekali potomky?
25.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn jako pokračovatel rodu aneb S holkou mi domů nechoď
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kozoroh18: 13:00
Jako me rict chlap, ze mu nesmim s ditetem z porodnice domu kvuli pohlavi, tak uz nema kde bydlet on 
To jsou potom takovi ti tyrani si myslim, ze vubec neco takoveho vypusti z huby. A nebo primitivove.
Nastesti mam normalniho chlapa 
Byl u obou porodu a byl moc uzitecnej, i kdyz u prvniho dost vyjukanej. Ale u druhyho profik a velika opora 
brzy jsem odklikla
Já jsem tam byla s třetí dcerou, nedovedla jsem pochopit, jak je to možné. Já měla asi štěstí, i když někdy mám pocit, že jsem až na čtvrté koleji
.gif)
tornado-lou: 
ber to s rezervou,samozřejmě,kdyby se nám narodila holčička,byli by jsme z ní stejně posraný jako z kluka,to je jasná věc
marukralova - 25.3.2013 7:10
když jsem byla na porodnici tak tam byla také jedna nešťastná mamina, co výrobce, prohlásil, že nesmí domů. Porodník si ho pozval na rozhovor.
loupák:
tak tvárnější já mám odmalinka dcery - dalo se s nima o všem domluvit - s klukama bojuju o každou kravinu 
tyjo, vidím, že to nejsou jen chlapi, kteří zastávají názor, že ženská není člověk. vůbec je to tu dneska perla za perlou 
děvčata, že to nemyslíte vážně, žene?
Nessie: joooo přesně,ukňouraný holčičky,taky to vidim kolem sebe..podle mě jsou kluci tvárněnjší,možná proto je jich většina těch mamánků,ještě jsem neslyšela,že by byla holka mamánek
marukralova:
to je "dobrej fór"! to by si každý za takový řeči zasloužil! ten musel koukat
no já jsem ze tří dcer, nevzpomínám si, jak se s tím otec vyrovnával, ale na mně jako na prvorozenou měl jiné nároky než na ty dvě další a to až do svý smrti, mluvil mi do oblíkání, všiml si každý změny barvy vlasů
švagr měl taky tři dcery a když se narodila ta třetí, tak vykřikoval, že si stejně toho kluka udělá, podařilo se mu to , teď mají 7letýho rozmazlenýho korunního prince, rozmazlovali nejen rodiče, ale i ségry, které původně o přírůstku do rodiny ani nechtěli slyšet(bylo jim tenkrát 16,14,12)
denda04: No Zdeni ,to je fakt, máš pěkný páreček a hodné děti no a Pavlínka vnučka jak je kouzelná ,je to prostě 
Nessie - 25.3.2013 9:50
je to ,,kus´´ od kusu. On uječenej chlapeček s milou tvářičkou není také nic roztomilého.
.jpg)
To fakt nevím - mému miuži to bylo jedno, protože jsem si vzala normáního člověka , ale spíš by chtěl holku, říkal. Máme kluka .... ale samozřejmě, že to ve skutečnosti nikdo vůbec neřešil
já včera jednoho novopečeného otce dcery potkala, chci věřit tomu, že je opravdu štˇastný, když mě nezná a pochlubil se.
Pentlička: jen tak pro zajimavost, co je toten predcasny sex? jako sex kdyz je jeste pod zakon? nebo co si predtim mam predstavit? uz to od Tebe ctu ponekolikate avzdykc ym eto rozesmeje
Já mám od každého pohlaví jeden kousek. Je fakt, že když jsem čekala první dítě (a myslela si, že jediné, měla jsem problémy s otěhotněním), tak jsem si moc přála, aby to byla holčička. A byla. U druhého mi to bylo jedno. A mému muži to byla jedno i u prvního, i u druhého dítěte. Je fakt, že dcera nikdy nebyla ten typ na růžové šatičky, panenky, spíš ji zajímala zvířata a stavebnice. Ve 12 dokonce chodila do klučičího turistického oddílu, jediná holka. A jako malí fňukali oba stejně. Puberta proběhla u obou celkem v pohodě, žádné drogy, party, kouření, diskotéky, alkohol, předčasný sex. Dcera doteď není sukňová, nemaluje se, nemá takové typické holčičí zájmy o módu a tak, nezajímá se o kluky. Má ráda zvířata, jezdí na koni, má psa, její okruh kamarádů je z oblasti těchto zvířecích zájmů. Syn je normální kluk, prohání holky, zajímá se o počítače, o hvězdy, o filozofii a politiku, nepije a nekouří, jezdí rád na kole. Oba jsem vychovávala v podstatě stejně.
