Syn jako pokračovatel rodu aneb S holkou mi domů nechoď
.jpg)
Správný muž má v životě postavit dům, zasadit strom a zplodit syna, praví jedno staré moudro. Kdysi dávno to jistě mělo své opodstatnění. Prvorozený syn se stával pokračovatelem rodu a přebíral případné hmotné statky po otci, aby je pak předal zase svému nástupci.
Dnes je doba trochu jiná. Mužů, kteří vlastnoručně postaví dům, podstatně ubylo, hmotné statky se již nedědí a nepředávají z generace na generaci, i když v některých případech se to stále ještě děje. Přesto však je nadále pro mnoho mužů schopnost zplodit syna pomalu otázkou cti.
Nevím, jaké zkušenosti máte vy, ale v době, kdy jsem já byla dítě a kdy jsem pak sama své děti čekala, bylo nejčastějším přáním všech okolo: „Tak hlavně ať je to kluk!“ Připadalo mi to nespravedlivé. Vzpomínám si, jak v polovině 70. let čekali naši známí přírůstek do rodiny. Měli jednu dceru, a tak se hlava rodiny upnula na to, že tentokrát to bude syn. Když se dítko konečně vyklubalo na svět, přišel novopečený otec na návštěvu. Tvářil se zkřísle a smutně, jen jakoby mimochodem pronesl: „Tak je to holka.“ Nalitého panáka pak vypil nikoli na oslavu, ale na žal, jak pronesl. Bylo mi tehdy nějakých 14 let a z jeho chování jsem byla poměrně v šoku.
Stejně jako o pár let později. Jedna moje příbuzná měla velké problémy s donošením dítěte. Co si jen vytrpěla samovolných potratů, pak i předčasných porodů. Absolvovala léčbu, mnohdy velmi bolestivou... Po více než deseti letech to konečně vypadalo, že těhotenství proběhne normálně a děťátko přijde na svět ve správném termínu a zdravé. Žena, která takový martyriem prošla, ví, jak to muselo být těžké a náročné. A to jak fyzicky, tak především psychicky. O to neomaleněji pak zaznívají slova nastávajícího otce: „A s holkou mi domů nechoď!“ Prý to nemyslel tak úplně vážně, ale já si přesto myslím, že si to mohl odpustit. Měl kliku. Skutečně se narodil chlapeček. Kdyby to byla holčička, dost možná by žena z porodnice domů opravdu nepřišla.
Tohle všechno je sice nepříjemné a člověk si může o inteligenci některých lidí myslet své. Jenže ve skutečnosti to potom vypadá tak, že „neplánované“ holčičky si své tatínky velmi záhy omotají kolem prstu. Stejně jako ta, jejíž otec při jejím narození zapíjel žal.
Hůř jsou na tom holčičky v Číně. Jejich „politika jednoho dítěte“ spolu se společenskými tradicemi je příčinou mnoha tragédií. Novorozené holčičky jsou i zabíjeny, případně odkládány do sirotčinců, nebo je těhotenství i ve vysokém stupni ukončeno. Podle čínských zvyklostí má totiž prvorozený syn povinnost postarat se o své rodiče ve stáří. Dívka ne. Ta se vdá a odchází za svým manželem do jeho rodiny. A tak se manželské páry snaží, aby jediné dítě, které mohou mít, byl právě chlapec. Důsledkem toho je, že mladí muži v Číně mají nedostatek nevěst. Dívek je tam prostě málo.
Ale to jsem z našich končin trochu odbočila. Zajímalo by mne, jak je na tom současná generace novopečených otců. Jsou pořád tak posedlí touhou po synovi a holčičku berou jen jako „to se nedá nic dělat, hlavně že je to zdravé, příště to bude určitě kluk“? Mám totiž pocit, že dnešní mladí tatínkové jsou mnohem vyspělejší, než byli jejich otcové. Anebo křivdím i těm starším? Jak to bylo u vás, když jste čekali potomky?
25.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 194 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3,1/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syn jako pokračovatel rodu aneb S holkou mi domů nechoď
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: Ono treba zrovna to knourani muze byt ovlivnene vychovou. Pokud totiz matka tomu nepriklada az takovy vyznam, tak potom asi ani to dite.
Treba dcera je bojovnik. Ta se prasti tak, ze ja bych rvala jak tur 
a ona se otrepe a jeste ji obtezuju, kdyz ji to chci prohlidnout a odstrkuje me. Asi jsme to zpusobila tim, ze jsme ji jako malinkou vychovala v tomhle tak trochu spartansky, az me to obcas mrzi.
My jsme od ni tak omlaceny 
Jsem sama modrina porad, manzel mel i monokl od ni, ja zase od syna rozrazeny ret...
Ovsem kdyz tece krev, tak to spatne nese. ne ze by knourala, ale spis zbledne a zvraci 
Kawa: 
Shodněme se na tom, že ukňouraný malý dítě je příšerný tak nebo tak 
Ale prostě bohužel co vidím v okolí větší sklon k tomu mají holky. Vždycky když jdu s jednou kamoškou ven s děckama, tak se modlím, aby její holčička nespadla, protože pak bez ohledu na rozsah zranění následuje půlhodinové kňourání, prokládané záchvaty pláče jak to strašně bolíííííí......
PEGG: no nevim, ja vedela, ze deti mit nechci od dvanacti cca...a dodneska nikde nic netika.... a nepotkat muze, tak na nejake vdavani asi kaslu ... a jak rikam, kdybych se hypoteticky mela rozvest, uz si zadnyho chlapa domu nestehuju
První dite – dcera se narodila silne nedonosena, tchyne se na ni prijela podivat az když ji bylo 3,5 mesice. My byli radi, ze v te době mela „uz“ 3kg, ona(tchyne) to vůbec neocenila… U druhého dítěte syna – zdravého - se nakvatyrovala s obrovskym dortem – knihou na sotva 3 tydny po prorodu (mela jsem obe deti SC, tak mi nebylo na nejake hopsani). Prijela tak brzy pry místo krtin, jelikoz jsme deti nedali pokrtit v katolickem kostele. Na dovysvetlenou se musim zminit, ze kazda jeji navsteva se blizila ocekavani prezidenta…
Dodnes vnuka protezuje Ale chápu to, jsou to jeji jediny vnoučata jiné nemá, a ve vnukovi vidi mého muze- svého syna.
Almega: U nas syn nosi veci po dceri, takze obcas ma proste neco ruzovyho A jak je roztomilej
No oni stejne cizi lidi kdyz je videli, tak si vetsina myslela o dceri, ze je kluk a o nem, ze je holka, at meli obleceni jakekoli
.JPG)
Nessie: jsi můj člověk... 
ovšem já ještě tvrdím, že horší než rozmazlená ukňouraná malá holčička je rozmazlený ukňouraný malý chlapeček... ne, holka se prostě nepřipouštěla a pánbu zaplať za ty moje dva šprajcanty... 
Monik: Jo jo, ahoj - dostanu se sem většinou jen přes den v práci a když mám moc práce, tak prostě nestíhám přispívat.
Tak já vím, že na pohlaví asi až tak nezáleží jako spíš na každém jedinci, ale určité stereotypy tam prostě jsou (i přestoi, že existují výjímky) a já mám holky spojený dost s tou ufňukaností a ukňouraností kvůli každé kravině...a to mě strašně vytáčí. Snesu ledacos, i tvrdohlavost a vzpurnost syna, jeho vzteklé záchvaty (ty má nakonec po mě), ale prostě nesnáším takové to dlouhodobé pofňukávání a vymrčování....z toho prostě rostu. A zdá se mi, že na to jsou experti holčičky. 
loupák: Taky jsem to tak cítila - při obou těhotenstvích - prostě jsem věděla, že čekám kluka - jiná možnost neexistovala. 
Ale jinak - můj malý synek je asi tak ukecaný, jako holčička, o které píšeš dá se na to zvyknout, ale někdy je to strašně vyčerpávající a modlím se, aby už byl večer, syn šel spát a chilku bylo ticho - on mluví prostě v jednom kuse, i u čištění zubů
A po zkušenostech se starším synem a jeho kamarády, co se u nás vyskytovali tvrdím, že puberta kluka je oproti pubertě holky malina - a to i přesto, že to kluk v 8. třídě dotáhl na dvojku z chování .....ale přesto - pohoda. Tak doufám, že mě ten mladšěí nevyvede v pubertě z omylu.
Nessie: 8:57 
dlouho jsme te tu nevidela.
No ono na pohlavi v tomhle asi taky moc nezalezi. Moje dcera je hrozny raubir bojovnik (asi po me ) a synator je "damicka" a vsechno spinavy, hlucny apod. je ee
marukralova: 7:10 
no to je vyborny
Ta to krasne vyresila 
.gif)
Od chvíle,kdy jsem se začala cítit na to ,mít dítě,jsem si přála kluka a od první chvíle těhotenství,jsem věděla,že ho budu mít a mám
...měla jsem příííšernou pubertu a představa,že bych měla takovou dcéru,mě doslova děsila...segra má dcerku a já si s ní rozumím perfektně,je to moje sluníčko
,je strašně ukecaná,což se o našem synkovi říct nedá,po jednom dni mě z ní bolí hlava,takže nevim nevim,jestli bych to snesla každý den,segru z ní občas omejvá a prosí jí,ať aspoň chvíli nemluví...takže já jsem spokojená,ještě uvidíme jaká bude puberta,pak si teprve oddechnu...jo a manžel to vůbec neřešil,byl šťastnej,když se narodil zdravej krásnej kluk jak buk a ještě ke všemu,jako kdyby mu z prdky vypad
Memu muzi to bylo jedno, ja chtela holku
A druhy zrovna tak a ted jsem rada, ze druhy je kluk 
Mam je rada oba a jsem rada, ze mame obe pohlavi a ted si rikam, ze kdyby bylo treti a byl to kluk, vubec by to nebylo spatny
Clovek proste spoustu veci v zivote prehodnoti.
Myslim, ze je to jedno, pokud je dite zdrave, na pohlavi zase az tolik nesejde
Potom jsem si stejne uvedomila, ze jsem chtela dve holky kvuli mymu otci 
kterej chtel kluka a ja si kvuli tomu pokazila kus zivota, kdy jsem ze sebe "delala " za kazdou cenu chlapa. Bala jsem se, ze kdyz druhy bude kluk, ze bude protezovan a nechtela jsem aby dcera zazivala to co ja a nakonec resime problem s babickama, ze je protezovana dcera Teda spis u te jedne
.jpg)
Nessie: dle meho nazoru to priroda vzdycky zaridi tak, aby samice mladeti neublizila, protoze jinak ja bych uz byla davno v kriminalu a to nejednou
.JPG){kind=avatar}
Puberta je něco, co záleží kus od kusu, na pohlaví nesejde. Mám syna a dceru. Oba měli pubertu po mě - tiší, nemluvní, jen se občas ušklíbli, když si pomysleli, jak nemožnou matku mají. Žádné scény, žádné naschvály, žádné party, totální odpor k alkoholu, cigaretám a drogám. A to mi předpovídali, že se z puberty svého syna zblázním, když viděli ty scény, co mi dělal do čtyř let. Dceru jsem se snažila vychovávat jako kluka, ale ve dvou letech se rozhodla, že je holčička. Začala nosit sukýnky, kalhoty odmítala, jen v zimě je vzala na milost. Sice si nehrála s panenkami, ale s legem a všelijakými stavebnicemi, skládankami a mozaikami a nářadím, ale jinak to byla ufňukaná holčička na zabití. Pak se z ní stala holka riflová a teď je to mladá žena, samostatná, soběstačná a zároveň ženská. Zatímco v dětství jsem si víc povídala se synem, teď si užívám, že mám dceru. Syn se ozve jen výjimečně, dcera volá a píše pravidelně, pomáhá nám víc, i když má svůj život. I její přítel se s námi radí o jejich společném životě. Tedy radí není to správné slovo. Nečeká, že budeme rozhodovat za ně, ale třeba když řeší, kde budou bydlet, tak si řekne o náš názor, o pohled z druhé strany. Asi že ví, že jim nebudeme náš názor vnucovat. Takže: myslela jsem si, že se na matku holky nehodím, ale jsem šťastná, že dceru mám. Syna taky, samozřejmě.
Já sama jsem ze 4 dětí (2holky,dva kluci),máme prvního kluka,druhou holku.Manžel mě ukecával,abychom měli dítě a přál si kluka,z 1.manželství má dceru.To se splnilo,nechtěla jsem jedináčka,a šla jsem ještě jednou "do toho" a byla dcera...Ovšem ta nebyla nikdy holčička načančaná,dědila oblečení po bráchovi,byl to asi do 2.třídy její vzor,takže byli oba dva vystříhaní do "rychlých pruhů",všichni si mysleli,že mám dva kluky...Teprve až v posledních letech,na VŠ ,dcera začala nosit více sukně,šaty,podpatky, a pod.,připadá si prý tak hezčí...Já preferuji pohodlí a chodím celý rok v nějakých kalhotách, v létě nanejvýš se nacpu do kraťasů a předvedu tlusté nohy...
