Vzala bych si znovu svého muže?
.jpg)
Vážená redakce,
podělím se s vámi o příběh, který se odehrál v mém okolí a který mě přinutil si položit otázku. Vzala bych si znovu svého muže?
Neberte to vyprávění doslova, ale podstatu příběhu jsem zachovala.
Moje známá, říkejme ji Eva, chtěla svým rodičům zorganizovat zlatou svatbu. Přijela za nimi s konkrétním návrhem a se slibem, že se oni nemusí o nic starat, že všechno zařídí včetně obřadu na radnici. A to byl kámen úrazu. Otec byl tou myšlenkou nadšen, ale maminka kategoricky prohlásila, že nikomu šaška dělat nebude a na žádnou radnici nepůjde.
Nejdřív se Eva urazila, že ona se snaží a ještě to je špatně, ale statečně to přešla mlčením a pokrčením ramen. Mami pojď na houby, prý rostou. Maminka byla hned pro a tak šly, jak tak couraly po lese a každá si přemýšlela o svých věcech, tak maminka najednou povídá: "Evi nezlob se na mě, ale já nemůžu jít na radnici a znovu říct ANO, já už bych ho znovu neřekla, já bych si znova tvého otce nevzala. Nechápej to špatně, ale prostě život s ním zas není takové terno. Ne snad že by lítal za ženskými nebo pil, ale nikdy mě nevzal jen tak do náruče a nezeptal se mě co bych chtěla, co bych si přála, co mi schází, zajímalo ho hlavně co je k obědu a jestli jsem objednala doktora na očkování králíků. Já vím, že to zní blbě, ale on mě bral jen jako hospodyni, kuchařku a služku, v podstatě je sobec. On si měl své koníčky, myslivce, hasiče, zahrádkáře a já měla vás tři děti a hospodářství. Nechci říct, že nic nedělal, ale kolikrát pomoc sousedovi byla přednější než pomoc své ženě. Nikdy jsme nebyli na žádné dovolené, protože tady je přece tak krásně. Ano je, ale každé prázdniny se k nám sjely děti všech možných příbuzných a já je trávila vařením a starostí, aby se jim něco nestalo. A víš co je na tom nejhorší, že to byla moje chyba, že jsem si to nechala líbit. Prožila jsem vlastně klidný život, ale tak nějak málo lásky. No dneska už to je jedno, on je táta hodný a určitě to s námi myslel vždycky dobře, ale já už bych to ANO znovu říct nedokázala."
Eva mi pak vyprávěla, že se normálně rozbrečela, že si vždycky myslela jak krásný život její rodiče vedou, že se nehádají, všechno u nich bylo v pořádku, dům byl opravený, doma čisto a útulno a tohle jí tak zaskočilo, že nevěděla co na to říct. Jen se zeptala, proč se teda maminka nedala rozvést? "A co bych asi tak u soudu řekla, že muž je hodný a starostlivý, ale dává mi málo lásky? Že pořád někde lítá, funkcionaří a já jsem vlastně sama, že si připadám jako opuštěná selka, která si najala šikovného hospodáře? Ne děvče na rozvod to nebylo, on mě má ve své podstatě asi rád, ale bral mě jako samozřejmost, nedělal nic jen pro mě. " Pak se maminka zarazila, utřela si slzy a povídala: "Tak víš co, tu svatbu uděláme, když o tom tak přemýšlím, tak on je táta vlastně moc hodný, jen je to prostě takový vesnický balvan"
Svatba nakonec byla i s obřadem ,kde maminka statečně řekla své ANO a jako svatební dar se jim děti složily na dovolenou u moře.
A mě při tom napadlo, kolik z nás dlouho vdaných žen by znova řekla ano tomu svému?
Kdysi chtěl někdo prosadit do zákona, aby manželství po dvaceti letech automaticky skončilo a pokud by ho ti dva neobnovili, tak by byli automaticky rozvedeni. Zvedli byste ruku pro takový zákon?
17.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala bych si znovu svého muže?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Ne, svého muže bych si znovu nevzala. Je pracovitý, zodpovědný, má rád děti i mě, netluče nás, pro rodinu by se rozkrájel, snaží se mi splnit každé přání, ale... Ale má tak zvláštní povahu a chování, že mě to psychicky vysává a deprimuje. Těším se každé ráno do práce a netěším se domů. On totiž umí už jen svou přítomností v bytě vytvořit dusnou a napjatou atmosféru. Má totiž dojem, že on umí všechno nejlíp a já zase neumím nic...
sme spolu 25 rokov.... druhykrat by som do toho s mojim manzelom nesla.. som na tom ako monia... uvidim, kolko to este vydrzim... alebo manzel so mnou
Letos jsme spolu 20 let, bezpečné vím, že podruhé bych ano neřekla, spíš přemýšlím, jak dlouho s ním ještě vydržím.
No říkám, že některý chlap je těžký oříšek, můžu posoudit jen to, co znám z vlastní zkušenosti.
Ale občas mi připadá, že tím "mluvit spolu" spoustu žen myslí vychrlit na partnera veškeré problémy, nad kterými se on nestačí zamyslet ani kdyby chtěl, protože hned následuje další. A pokud je to doplněno ještě navrhovaným řešením, které se mu z nějakého důvodu příčí, je to vcelku k ničemu.
Naopak se mi osvědčilo předestřít jeden problém, přesvědčit se, že vnímá a zeptat se, jaké řešení navrhuje. Postupně systémem otázek, což je vlastně zájem o jeho názor na danou věc, dospět k nějakému řešení. A pokud jeho návrh vede k vyřešení, i když se liší od mého, proč ne.
Je fakt, že pokud se něco dohodne, dokážu být velice trpělivá, neexistuje něco jako že čekám týden a pak udělám sama. Pokud na sebe vezme nějakou povinnost, už se o ni dál nezajímám. Osobně nesnáším, když mi někdo něco pořád připomíná, takže to taky nedělám, naopak funguje, když se pustím do práce, to je vcelku dobrá motivace i pro něj (a naopak taky).
U manželových rodičů to bylo opačně. Tchýně by na obřad šla, ale tchán řekl, že nikomu šaška dělat nebude. Oslavili jsme to v malém kruhu rodiny, bylo to taky bezva, ale myslím si, že obřad mohli absolvovat. Ale beru to, že to byla jejich sláva, tak to oslavili podle svého.
.JPG){kind=avatar}
tornado-lou: 
tornado-lou: tak pod to se podepisuji..hezky napsané...
půlka z příspěvků mi připadá jako Pět jazyků lásky. každý vyjadřujeme lásku jinak a každý vidíme projev lásky v něčem jiném. a když dva nemluví tím "stejným" jazykem, tak mají pocit, že je ten druhý nemá rád. Vy čekáte až on vám řekne, že vás má rád a on vám místo toho přinese čaj a přitom je to totéž. jen je potřeba si ty projevy správně "přeložit"
Naši jsou spolu 45 let, nic nechtěli oba
Já jsem úspěšně po 11ti letech sama se čtyřletým dítětem i bez manželství. Od května ho otec neviděl a neposlal ani korunu. Sedm let jsem byla slepá a starala se o vše sam, tak nebyl problém. Jak se narodil malý, byl pro něj přítěž a to ho tak chtěl 
. Když odcházel, tak pronesl, že je žít celý život s jednou ženou jako můj otec se už dneska nenosí
A nemyslím, že by mělo být manželství na zkoušku. Kdo nechce, ať tam neleze. Já taky nechtěla a ušetřila jsem alespoň si blbé keci, kdo za to může, nespala bych z toho týden.
Linda: u nas prisla krize, a tu nevyvolal aktivne ani jeden z nas, ta proste oboustranne nejak vyplynula, z toho jak jsem se citila ja a potom i on. Ja vlastne ani konkretne nedokazu rict co se stalo. Byla to spousta mini pidi veci, ze ktere nakonec vyplynula krize, jeden konkretni problem a pokud jsme nechteli stat na miste, okolnosti nas donutili delat veci jinak, ja to moc neumim vysvetlit. Oba jsme se nejak zmenili, znovu k sobe hledali cestu, ale museli jsme oba chtit...
Hm, je treba o problemech mluvit. Nase manzelstvi se pred lety prave dostalo do krize, protoze ja se snazila mluvit a cim vic jsem se snazila komumikovat, tim vic muj mily si udrzoval odstup... takze ono jen toto proste nestaci. Kde je vysilac, musi fungovat i prijimac. Kdyz je kazdy na jine frekvenci, vysilat nestaci. Vysilac se snazi ruznymi zpusoby najit rec a hleda zpusob jak vysilat, aby prijimac vysilal. Jenomze prijimac nemusi povazovat to, co mu ten prijimac vysila za dulezite a tak odkejva a jede si po svem dal. Vzdy jde v prvopocatku o kompatibilitu. A pak o snahu OBOU komunikovat. U nas musela prijit krize, aby on pochopil, ze kdyz neco rikam, neni to jen vypovidani se, ale ze neco sdeluju. A ja musela zmenit pristup k nekterym vecem taky. Nakonec jsme se sladili, ale sakra to dalo prace. Takze ja rikam - JEN KOMUNIKACE nestaci. Je potreba oboustranne komunikace. Kdyz se snazi jen jeden, tak to nestaci...
.gif)
denda04 - enem 47 let ??? Tak to jste ještě na začátku,tak hodně štěstí a ať vám to ještě hoooodně dlouho klape.......
levíček 02 -Až já to vydržím 43 let tak už budu skoro hluchý ,slepý s parkinsnem a alzhejmrem a nebudu vnímat okolí tak asi taky řeknu ANO nebo cokoli co po mě budou chtít
.JPG)
ploduška - za tu větu "jsem ti pohlídal děti" bych ho majzla. Jakoby u jejich zplození nebyl... 
Linda - to je těžký. 
Manžel je asi "dělič" na ženské a mužské práce, ne?
Ono se mi asi dobře kecá, protože jsme si docela sedli, ale pamatuju si, že mi mamka radila:"chlapa musíš chválit, chválit a chválit."
Chválí se blbě, když to jde jen z jedné strany a druhá mlčí, ale nezkusil by to chlap, kdybyste mu o tom řekly?
Linda:
přesně - já o problémech klidně mluvím, on i poslouchá a odkýve, ael tím to končí 
i to děkování - občas mám pocit, že by taky chtěl děkovný dopis - že " MI dve hodiny z víkendu hlídal děti" (2 ze 4 a všechny společné) zatímco já doma uklízela, vařila nebo se zbývajícími nakupovala
... stejně jako v článku - ženský nehoní, nepije, nebije mě, peníze nosí ....
nevím, jestli bych řekla ano - rozhodně bych neměnila 
to je z bláta do louže- spíš bych silně uvažovala o žití sama
