Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
„Co je to tady za hnusnou Máničku?!“ „Myslíš Gagarinova bratra?“ Kdo viděl film Pelíšky, zcela jistě si tuto památnou scénu vybaví. Pubertální synek si dovolil znehodnotit tatínkovu svatyni – nástěnku s budovatelskými hesly a rodinným jídelníčkem – odporným plakátem jakéhosi „zfetovaného individua“, čímž ve svém otci probudil ukázkový, cholericko-hysterický výstup.
Po celé generace je to s dospívající mládeží stejné. Každý její příslušník má svůj idol či idoly, kterým se dostává výsady zaskvět se v plné kráse na zdech pubertálního pokoje.
Za mých mladých let byl přístup k jakýmkoli plakátům téměř nemožný. A tak mi můj úplně první oficiální idol – Pavel Trávníček coby princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku – musel postačit v mnohem menší velikosti, pečlivě vystřižený z titulní strany časopisu Ahoj na sobotu. Pravda, byl alespoň barevný.
Ve škole jsme záviděli spolužákům, kteří se nějakou diverzantskou cestou dostali ke skutečným plakátům skutečných zápaďáckých hudebních skupin. V devítce jsme všechny přítomné holky hromadně omdlely u jedné kamarádky, která měla na zdi obrovský plakát, na němž se skvěli úžasní Smokie.
Ovšem mou touhou největší bylo získat plakát té naprosto nejúžasnější a nejlepší skupiny na světě, kterou pro mne byla ABBA. Jejímu shánění jsem velice intenzivně zasvětila několik dlouhých let svého mladického života a toto úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem. Chvíle, kdy jsem otevírala obálku, jež měla tento zlatý poklad obsahovat, se navždy zapsala do mých pamětí jako něco nepřekonatelného. Při trhání obálky jsem byla nervózní jako letuška v ponorce a napjatě přemítala: Bude tam, nebude tam?
Byl tam! Všichni čtyři aktéři se přede mnou skvěli ve velikosti téměř životní a já jsem je chvějícíma rukama špendlila na čestné místo přímo nad mou hlavou. Ááách… óóóch… Dostavil se u mne pocit jakéhosi naplnění, dokonalého zhmotnění nesplnitelného snu… Zázrak, před kterým všichni svatí bledli závistí.
Jaké plakáty visely na zdech vašich pokojíků? Také jste patřili k těm, kteří podlehli neodolatelnému puzení mít svůj pokoj vyzdobený tvářemi svých idolů? Nebo jste takové puzení nikdy nemívali?
18.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 46 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Taky vám na zdi visel Gagarinův bratr?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak jsem si namáhla paměť a vydolovala idola- Terrence Hill, viděla jsem tehdy všechny jeho filmy. A kámoška milovala Belmonda, takže mě zase vytáhla na všechno s ním.
.jpg)
Já měla nad postelí Def Leppards-jineho jsem nesehnala 
Ale když jsem se stěhovala ještě v osmdesátých do svého prvního bytu,podědila jsem tam dětský pokojík s papundeklovýma stěnama jehož obyvatel ho měl komplet vyzdoben fotbalovými týmy velikosti A4-a každý jeden byl poctivě přibit hřebíčky.To vytahování si pamatuju dodnes 
.jpeg)
evropka - 18.4.2013 5:50 
v tom případě jsem byla mrtvá už tenkrát Já měla na zdi výsledky hokejových zápasů 
.JPG)
Michael Praed jako Robin Hood mi visel nad psacím stolem. Milovala jsem ten seriál a v pubertě David Gahan z Depešáků to byla modla a vydržela mi hoodně dlouho
.jpg)
Tak Gagarin, ani jeho bratr a ani nic jineho podobne uvedomeleho mi na zdi (a ani nikde jinde) nikdy neviselo 
Na zdi mi visela brachova kytara, kolem ni ruzne maluvky, co bracha na zed nakreslil (jednu dobu chtel jit na umprumku), plakaty byly jaksi nedostupne zbozi, ale casem jsem prisla ruznymi vymennymi obchody k obrazkum z Bravicka (A4 a ty mensi plakatky)....do toho pitomyho panelu neslo nic zatloucta tak jsem je lepila izolepou (z cehoz nasledne silel malir pokoju) a pak mi nejaky dobrak poradil pastu na zuby ....no a kdyz jsem se dostala nekdy na konec zakladky tak byl pokoj olepen (pastou na zuby) Smokie 
, obcas milostive jsem nasla kousek mista na Delona, jindy na Beatles, jindy to byl Michael Praed (pokud je to nekomu povedomy tak to byl ten serialovy Robin Hood 
) ....
Erin: No my jsme se po něm neváleli. Přece při sundavání by se mohl poškodit.
Ve 12ti mi tam visel Michael Jackson.
Na skříni jsem měla Sandokana - získaného od kamošky ze střelnice. Ten uhrančivý pohled - zamrazí mě ještě teď. Zpěváci mě nebrali.
.gif)
Monik: 8:33 : 
jooo toho Robinna Hooda si pamatuju,mojí kámošky táta jí ho tenkrát vyfotil z televize ještě čb foťákem,namnožil ho a ona je pak měnila za různý pitominy,zrovna nedávno jsem na ty fotky natrefila,byl fakt pěknej
.JPG)
na tapetu u postele jsme lepila pejsky a kočičky a na prosklených dveřích od pokoje byla Lenka Filipová
Tak takovéhle touhy jsem nikdy neměla. Na zdi mi visely plakáty Divadla na provázku, koně a hory, nad stolem pohledy zvířat a hradů. Nějaké ty idoly jsem měla, ale nic vážného ani dlouhodobého, stačily mi fotky v časopise v šuplíku.
Asi jsem nebyla ten správný puberťák..plakáty jsem na stěnách neměla. Ležela jsem věčně v knížkách, nic jiného mě nezajímalo.
caira: 7:41 
Puzeni jsem mela, ale nebylo mmi to dovoleno, tak jsme mela plakaty ve skrini na dverich. Tam jsem mohla.
Jedniny, ktereho mi mama dovolila byl Michal Penk, rpotoze mu to na tom plakatu docela sluselo, tak s eji asi taky libil.
Ale ostatni sli do skrine.
Tam byl Bon Jovi Axl Rose, pak jeste takovy jeden dlouhovlasy blondak apod.
A velky idol byl tenkrat pro nas vsechny ve skole Robin Hood, jak ho hral takovy mlady cernovlasy hezounek. Byl to myslim serial.
To jsem vzdycky mame zdevastovala casopis Televizi nebo co to bylo, protoze tam byly male fotky a ty jsem pak hrde nosila v penalu
.jpg)
Tak jelikož jsem mladší ročník, tak ABBA už mě minula Ale kolem druhé třetí třídy to byli Kelly Family (hlavně Angelo - blonďáček) a pak s nástupem někde do páté třídy přišlo šílenství jménem Lunetic Žrala jsem je takovým způsobem (dokonce byli mým vůbec prvním živým koncertem v životě - Mladá Boleslav kulturák), že i teď po těch letech, když to někde z recese pustí, s úděsem zjišťuji, že si ty texty pamatuji stále slovo od slova 
