Každý máme nějakou osobní úchylku. Nebo vy snad ne?
.jpg)
Jaký je hlavní město Keni?
Nevim.
Přece Nairobi. A Hondurasu?
Ježiši, jak to mám vědět.
Samozřejmě Tegucigalpa! A jaký je hlavní město Nigérie?
Nech mě bejt!
Tak poslední: Hlavní město Namibie?
...
Windhoek!
Tak takhle to u nás doma vypadá, když mě přepadne má úchylka. Tou je totiž zeměpis. V poslední době mě baví učit se hlavní města. Já vím, trochu autistické, ale co. Přítel se mnou tuto zábavu nesdílí, a co víc, vyloženě ho to nebaví. Vždy se z legrace tváří nerudně, a když už chce mít opravdu pokoj, na každou otázku odpovídá: třeba Tokio.
To bývalý kolega Honza je jiné kafe. Občas se mnou hru na hlavní města hraje rád, dokonce toho sám spoutu ví, takže je to rovnocenný soupeř. Už se těším, až ho ohromím svým nejnovějším poznatkem: Hlavní město Trinidadu a Tobaga? Nevíš? No přece Port of Spain :)
Mám ráda chvíle, kdy si lehnu do postele, otevřu si atlas nebo svou moudrou knihu Státy světa a čtu si. Snažím se zapamatovat si, kde jednotlivé státy leží. Občas si v duchu doplňuju slepou mapu, třeba Asie. Vždycky mě štve, když na některou zemi zapomenu. V případě Asie se mi to běžně stává třeba s Ománem a Katarem.
Jednou mě napadlo, že se naučím vyjmenovat všech 50 států USA. Zvládla jsem to asi za 40 minut. Občas to někomu řeknu a v tom případě vždy následuje pobavená otázka: Dobrý, ale k čemu ti to bude? :)
No, objektivně řečeno mi to není asi k ničemu, protože takové informace se dají vyhledat na internetu za pár sekund. Na druhou stranu – když ve zprávách slyším, že v Nebrasce muž spáchal trojnásobnou bratrovraždu, hned vím, kde jsem: Nebraska, jasně, střed USA, pod Jižní Dakotou a nad Kansasem. A to, uznejte, už za to stojí.
Máte i vy nějakou podobnou osobní úchylku, která vám dokáže spolehlivě vyčistit hlavu, ale před vaším okolím z vás dělá tak trochu exoty? Jen se pochlubte. Já se vám smát nebudu :)
26.4.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 103 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Každý máme nějakou osobní úchylku. Nebo vy snad ne?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kubikm - 27.4.2013 10:51
co máš proti 
jinak
hezký článek
a jinak od mala jsem sběratelka...až někdy ve 12 jsem definitivně zakotvila...sírám miniaturky dámských vůní....
ale pro děti sbírám kinder figurky a nějak se mi tu začáínají hromadit medvídkové....tak nevím
Petruša: tak čtu ráda...proto jsem si pořídila čtečku a knihy si stáhnu
.jpg)
Úchylky nemám, protože se neporovnávám s ostatními - tak se nemůžu logicky něčím odchylovat - mám jen své jedinečnosti
Kadla: 
A stihne to? A co kdyz to nestihne, co s tim pak udela? Je nastvanej enbo nervozni?
Anahir: No jako ten sporak u sqwely jsem se malem potrhala
Jeste jak psala, ze ani nevnimala tu kamaradku, co ji rika a premyslela nad tim sporakem.
Tak jsem hned zacala sama v sobe resit, jestli treba podobny uvazovani muzou mit ty nektery tchyne, co u mladych maji nutkavou potrebu uklizet. Ze se treba pak nemuzou vubec na nic soustredit, nez to uklidi a z ceho to asi prameni.
Mozna, ze kdyby se priznaly, ze to tak maji, tak by treba uz to okoli tim uklizenim tolik nestvaly.
U me doma kdyby to sqwela udelala a vysvetlila mi to jako tady, tak bych ji priste nechala volne pole pusobnosti a chapala ji
Salazarka Zmijozelová: Tak to by se ti libilo u nas Porad neco "zeru" Vic nez chlap
Ale salko a pikao si pamatuju z detstvi, bleee 
matysek: kolicky na pradlo. Kdysi jsem to mela podobne. Musela jsem mit pary podle barev a sladeny s barvou pradla. Ted co mam deti, to nestiham kolikrat ani povesit a vetsinou nemuzu koliky ani najit a nebo jsou zozebrany, tak uz to nedelam
krasaka: ted jsem si to precetla Tak presne nejak takhle jsme to mivala
loupák: Vcera jsem se sem uz nedostala a tak si to ctu ted, je to docela sranda
Taky si ctu na wc 
Vzdycky tam trunim hodinu. Je to jediny misto, kde mam klid 
Obcas se tam deti dobyvaji, tak jsem si vynutila, ze v novym domove chci zamykaci zachod, jinak se nestehuju
Pentlička: A nechce poslat neco na cteni. Obcas neco vyhazuju, tak bych ti to mohla poslat.
mija: Tuhle uchylku na vyprane pradlo mam taky.Pouzite tricko co jsem si sundala bych si na sebe,uz znova nevzala.
krasaka: Petruša: to počítání vagónů mám taky - zvyk z dětství, kdy byly od naší chaty vidět projížděcí vlaky, a jezdily tenkrát takové ty dlouhé třebas o 40 vagónech. Dlaždičky jsem dřív počítala někdy v čekárně, když jsem se nudila, ale teď už jsem na to nějaká líná(nebo už jsem se dlouho nenudila)
Kadla: taky dobrý
.jpg)
Můj přítel počítá ptáky v hejnu, když nám hejno přlétává nad hlavami 
.jpg)
krasaka: ty jo tak z tolika počítání by mi šla asi hlava kolem Ale je fakt že kachličky počítám taky a stejným způsobem 
Petruša: to mi připomnělo podobný zvyk, který praktikuji již více než půl století - počítání oken u velkých budov, dlaždiček na klinice, továrních komínů /vše ne po jednom, ale pokud možno násobím kachličky a okna vodorovná a svislá, snad si tím opakuji násobilku
/ -při jízdě autem počet stromů po obou stranách aleje, při jízdě neznámým městem počet semaforů, přechodů pro chodce a kruhových objezdů, na procházce s 
počet dalších , které jsme potkali - kdysi při běhání po kolejích u ČSD a přípravě nákl.vlaků k odjezdu mne bavilo si v duchu sečíst vagony s brzdami a bez brzd, nízké i cisternové, vagony uzavřené pro dobytek, délku vagonů atd.atd.-to vše uloženo v paměti pak urychlilo práci při sestavování výkazu k nákl.vlaku /nesměl přesahovat 650m a určitou hmotnost/-tehdy se kolegyně divily, kolik vlaků za směnu připravím
-aspon jsem měla dříve pohov a čas na kafíčko nebo svačinkupředtím coby mzdové účetní se mi o číslech i zdávalo
projíždějícímu
