Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Kaca: pac vim, jak muz trpi kazdy leto...musi mit i inhalator... navic ma alergii na penicilin a castecne na aspirin... ja sama mam alergii "pouze" lekovou.. penicilin a celou penicilinovou radu.... navic ty kopmplikace kvuli RH faktoru... krom toho, ze opravdu nechci, je proste i spousta zdravotnich duvodu...
Stanik: Hele, ty jsi skoro já. 32 v lednu, jsem taky astmatička, alergička, k tomu 4 dioptrie, zuby do šrotu (dispozice po taťkovi - mamka nemá v 60 ani jednu plombu), přítel má v rodině dispozice na blbé srdíčko. Jeho tatík má 4 bajpásy (fakt netuším jak se ten krám píše) a všichni chlapi z jeho strany se nedožili 60 let. Tak to asi budu brzo vdova 
Ale je zase o 3 roky mladší, takže tím líp
.gif)
Stanik: hele, čas od času tě čtu...ne vždycky souhalsím..ale jsi první koho znám, kdo má takhle rozumnej přístup k množení alergiků 
Stanik: Jo, proč si myslíš, že mám nick Bridgetj. Stará panna ožraná vlčáka
Stanik: no tak nebudou chtít...a nebo si syn najde přítele...a holt si pořídím na starý kolena místo vnoučat psa a kočku 
Kaca: a jsi si jista, ze vnoucata budou chtit? co kdyz ne.. nebo co kdyz budou mit jinou orientaci? rada je mit nepresnase, to je jiste.. ale halt si vnoucata odpustis , no
Lvice: je mi 33 ( teda v lednu mi bude.. kdyz se tady vcera hovorilo veku) a fakt zadnej tikot... urcite by mi to usnadnilo fungovani s nasima, protoze obvzlaste nase mami mi neustale predhazuje, jak bych mela a mela mela... ono totiz o tri roky mladsi bratr se k rozmnozovani nema ...
myslim, ze je osudem dane, aby tahle vetev rodu sl do haje... nez malyho astmatickyho alergickyho chudacka.. co komu ten tvor udelal, abych sobecky tyhel dispozice ( manzel rovnez alergik lekovy, na pyla astamtik, navic s RH faktorem +, ja -, takze znacne komplikace na obzoru, pokud by k tehotenstvi melo dojit) to radsi 20 psu...nemuzu si pomoct
tak já teda krom toho, že je mi líto těch dětí, páč přijdou o rodiče v poměrně mladém věku, se vším co s tím souvisí (rodinné zázemí, podpora rodičů, atd) nechápu (a trochu obdivuju) to odhodlání těch starších žen, si pořídit ještě mimino...já měla děti první ve 26 (to mi přišlo tak akorát), druhý ve 30 a je to na mě ažaž...vidím na sobě, jak už chci klid, jak mě deptalo těhotenství, jak mě nebavilo řvoucí mimino a prořvaný večery a probděný noci....teď už je to fajn, malýmu je 15 měsíců a je čím dál milejší a samostatnější..a hlavně v noci spí 
....ale teda čím jsem starší, tím hůř to snáším, když odmlouvaj, zloběj, atd...prostě kdybych měla na 3. dítě čekat další 4 roky tak už si ho ani nepořídím i dkybych víc dětí chtěla...už bych prostě odmítla se omezit a zase to "nějak vydržet" než poporostou....mám svý děti ráda a dvě mi stačej...a až mi bude padesát a víc, radši si nechám "nadělit" vnoučata s těma se člověk pomazlí a pak je vrátí...a řevy a starosti si řeš maminko sama 
skoro se na to začínám těšit 
Lvice: to bych musela mit chlapa co me do toho budetlacit.. muj muz deti nesnasi 
Staniku...
Já tě odsud "znám" jako neustále vyhlašující, že děti nikdy, nikdy, nikdy!! A vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby za pár let "sukovice spustila" a z tebe se stala několikanásobná šťastná matka, která sama sebe zpětně nedokáže pochopit 
Lvice: No, pro mne to byl spis velky sok 
. Hodinu totiz vzdycky zakoncovala slovy : Holky a vy nebudte blbe a neporizujte si harantata...Chlap je vetsinou k nicemu a vy se o to budete nakonec muset starat samy .
Staniku,
taky o takových případech slýchám. Nějaký důvod to určitě má. A lidé jsou i se zástupy vědeckých kapacit zatím příliš krátcí na to, aby zjistili, proč tomu tak je.
Lvice: jeste neco... ja teda radsi umru at me najdou klidne ohlodanou od vlcaku.. je mi to sumak.. bude mi to jednu.. budu totiz MRTVA.. jen musim vcas sepsat posledni vuli, aby prachy neshrablo ziskuchtive pribuzenstvo, ale aby je dostal nejake psi utulek .. a ulozit u notare 
monyk, to je hezký 
To mi připomnělo jednu naši profesorku, která od nás odešla na MD a dlouho to vypadalo, že bude mít jedináčka. Pak jsme udělali třídní sraz po 10 letech od maturity, na něj se dostavilo pár těhotných, zářících spolužaček a paní profesorka začala v prstech zamyšleně otáčet sklenici... O rok později přivezla z porodnice svému pubertálnímu synovi domů sestřičku. A pak přiznala, že ji holky inspirovaly... Teď, nebo nikdy! Na fleku se rozhodla a měla štěstí
Lvice: v tomhel se prikladnim ke kamaradce.. poku to paru spolu nejde pocit.. priroda (osdu, chcete-li) vi dobce, proc to dela... geneticke , k sobe se nehodici dispozice, etc... jsem o tom presvedcena.. znam par ( tedy byvaly par), ketry spolu za boha pocit nemohl....pritom vsecka vysetreni OK...oba v poradku... smirili se stim, za nejaky cas se rozseli a bac.. s novymi partnery oba pocali potomky do pul roka, co se zacali snazit.... takze jsem prevedcena, ze natom neco je...
