Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Johanka74: 
to víš, že jo...
.gif)
Taky nad tou hranicí poslední dobou přemýšlím. O druhýho haranta se v podstatě snažím od 20let, to už je 14 let
Již jsem dávno vcelku zklidněná, ale poslední dobou mě napadá jak dlouho ještě budu čekat a kdy už to vzdám.Zatím jsem znova s ivf ani nezačala, potřebuju nejdřív vyřešit bydlení a to je právě to, kdy začínám počítat ty biologický hodiny. Bydlení bude vyřešeno tak za rok(35) pak všechny vyšetření(jinej partner) už mi bude 36, a kde mám zaručeno, že to vyjde hned, třeba to bude trvat 2-3roky,jestli se to vůbec povede, to je 39, porodila bych ve 40. Uáááá 
Ale vím, že haranta ještě chci, ovšem dočkám se dříve vnoučete 
Mám ale plus, budoucí otec je mladší, takže umře-li maminka (já)sešlostí věkem 
, otec jí snad nahradí
V době, kdy jsem rodila já ( je to už ví c jak 20let) lékaři říkali, že optimální věk u ženy je rodit mezi 24. až 28. rokem věku. V tomto období je žena na porod "nejsilnější" a je předpoklad, že vše proběhne bez komplikací jak u matky tak u dítěte včetně početí . Já osobně si myslím, že by to u zdravé ženy mělo (teoreticky) proběhnot hladce v celém období, tj. až do menopauzy. I když sama bych to po 40 asi už nechtěla.
.JPG)
sweet: jo s tou civilizací souhlasím
Když to tak čtu tak jsem ráda, že jsem měla potomka ,když jsem byla mladá,ted jsem v odbobí kdy si může člověk může jezdit na dovolenou,jezdit na kole ,věnovat se koníčkům na které neměl dříve čas,atd.Mám,ale i kamarádky které dlouho nemohly otěhotnět a tak ted mají malé děti, kterým s radostí dělám hlídací tetu.
.gif)
sally: byla bych striktnější pouze v těch případech, o kterých ten článek je. Ty mi podsouváš něco, co tam není...a že mě dáváš do souvislosti se selekcí na blonďtaé a modrooké...to snad ani nebudu komentovat.
Křeček: po třicítce to není ještě tak hrozný, žena je plodná do menopauzy, takže ještě času dost, na dnešní neschopnosti otěhotnět se spíš podepisuje civilizace 
.gif)
evelyn: Hehe, přesně!
evelyn: dost bylo vetřelců
Křeček: No, za chvilku budu mít 32, takže bych to viděla na to svoje první 
Snad se zadaří.
Moje kamarádka porodila krátce po 40. má o 2,5 měsíce mladší dceru něž já.Je to její třetí dítě.Ale jde znát,že už na ní nemá nervy.Na jednu stranu jí dost povolí a na druhou jí "ujíždějí" nervy ve zbytečných případech.A to není jediná o kom to vím co měli děti po 40ti.Po 50 bych to už zakázala zákonem,ono není jen si porodit dítě,ale taky se o něj musí někdo svědomitě 20 let starat.Ono udělat si radost miminkem a nestarat se,co s ním bude dál,je k ničemu,jen zkazí jeden život
Začínám mít pocit, že si příroda už pomáhá - mám dost kamarádek, které se začaly snažit po třicítce o první mimčo - a nejde jim to
ja jsem rada, ze jsem si to odbyla takova mlada, mit ted na krku pubertaky, tak to asi tak lehce neprojde. Mam klid, delam si co chci, zadnej detskej rev a odmlouvani
.jpg)
kominice: tak trochu s tebou souhlasim, vidim to na sve tete, tahne ji na padesat a ma klucinu na prvnim stupni. Nasim je kolem 55 jezdi k mori, na kole a pod. maji dost energie na vnouce a rekla bych, ze si to ted zacali teprve uzivat,pac se 2 detma, barakem, kterej se splaci apod. se spousta veci dela hodne tezko. Ja osobne jsme malou mela ve 23 letech a myslim si ze to bylo idealni. Druhe bych chtela max. do 32 a pokud to nevyjde, tak pak uz asi nee. Ale kazdej jsme jinej, kazdej mame hranice nekde jinde. Ja to mam nastaveny takhle.
.jpg)
Bridgetj - jo souhlasím s tebou . Pořídit si dítě po padesátce je sobectví - a ten potomek má velkou naději, že se bude muset od puberty protloukat sám. Navíc i jeho dětství bude odlišné od dětství ostatních dětí. Přiroda veděla, proč takhle nastavila reprodukci u žen - a v určitých věcech se prostě oblafnout nedá. 
