Matky za zenitem
V dobách mého „náctiletého“ mládí bylo celkem běžné, že se matkami stávala děvčata ještě na střední škole. Otcům většinou nebylo o moc víc. Snad v každé třídě byla alespoň jedna těhotná, případně již novopočená maminka.
I na naší škole tomu tak bylo. Ani se nad tím nikdo nijak zvlášť nepozastavoval. Kromě ředitelky, která byla ve svých pětatřiceti letech stále svobodná. Ta to těm „maminkám“ dávala většinou pěkně vyžrat. Ne nadarmo si svým nekompromisním přístupem vysloužila přezdívku „Nejtvrdší“. A tvrdá být skutečně uměla. Stačil jeden pohled a věta důkladně přecezená skrz rty a všichni jsme šlapali jako hodinky.
Pak přišla náhlá změna. „Nejtvrdší“ počala měknout. Výraz jí poněkud zněžněl, úsměvy rozdávala takřka na potkání a s těhotnými studentkami měla najednou nevídanou účast a projevovala o jejich stav zájem. Vysvětlení této razantní změny chování na sebe nenechalo dlouho čekat. Ano, paní ředitelka byla těhotná.
Všichni jsme jí to přáli, hlavně kvůli sobě, protože jsme z jejího stavu vyloženě profitovali. Starost nám dělal pouze fakt, že nám připadala na své nadcházející mateřství příliš stará, a už předem jsme litovali chudáka dítě, co si s tak starou maminkou jednou počne. Tehdy to tak bylo nastavené. Ženy své potomstvo odrodily nejlépe do svých pětadvaceti let a třicetiletá rodička byla pomalu raritou.
Jenže doba se mění a dnes je všechno jinak. Věková hranice matek se výrazně posunula směrem nahoru. Role se obrátily. Dvacetiletá těhulka je dnes stejnou raritou, jakou byla celkem nedávno ta třicetiletá.
Bohužel, v některých případech je ta hranice ruku v ruce s vymoženostmi vědy už dost diskutabilní. Žen, které podstupují umělé oplodnění, je čím dál víc a některé jsou již vyloženě za zenitem. Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka.
Přiznám se, že to nechápu. Vím, že není jednoduché a správné někomu „kecat do života“, ale v těchto případech bych byla striktnější. Umožnit umělé oplodnění ženě v tak vysokém věku není podle mě ani etické, ani záslužné. Protože zde nejde jen o ni, ale především o to malé dítě, které nemá šanci cokoli ovlivnit. Jednoduše se narodí mamince, která věkově spadá do babičkovské či dokonce prababičkovské kategorie.
Vždy, když takovou zprávu čtu, je mi toho malého drobečka líto. Představuji si, jak na tom bude, až mu bude deset, patnáct let...
A přemýšlím, na co asi myslely ženy, které se rozhodly v tomto věku přivést na svět dítě. A lékaři, kteří jim otěhotnění umožnili? Co je to? Sobeckost? Čistá touha po dítěti? Finanční profit pro lékaře? Dokázali dohlédnout dál než k okamžiku oplodnění a úspěšnému zakončení těhotentsví porodem zdravého dítěte? Protože tím to přece zdaleka nekončí, ale naopak, to nejdůležitější teprve začíná.
Nemohu si pomoci, ale občas mě z vědeckého vývoje přepadá úzkost. Co všechno chce člověk ovládnout, kam až může lidstvo zajít? Přelstít a porušit přírodní zákony a považovat to za úspěch lidského mozku a techniky? Tohle se nám všem přece jednou musí vymstít. Abychom nedopadli jako ta Cimrmanova sopka, která svou činností zasypala sama sebe.
25.9.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 265 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Matky za zenitem
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Mamča měla mé starší sourozence krátce po dvacítce,mě ve 32 a ségru ve 39. bylo to šílený. V době kdy už chtěla mít svůj klid, byla nemocná a unavená tak řešila ségry pubertu.
Lidi na ulici říkali "ty máš ale hodnou babičku...." a hlavně jsme se strašně moc lišili názorově. Maminka byla prostě z jiné doby.
Plně souhlasím s Meryl.
Je hranice za kterou rodit je šílenství. Ve svém okolí mám několik "zasloužilých" matek co si "na stará kolena" pořídily drobečka pro radost.
Většina tvrdí " Já bych Terezku (Barušku, Pepíčka......) nedala ale rozhodovat se znova, tak bych do těhotenství nešla.
Já to vezmu z jiného soudku. Mě by přišlo sobecké porodit dítě v 50 nebo 60 už jen z toho důvodu, že se nemusím dožít jeho maturity anebo, že by se o mě náctileté dítko muselo starat. Hrozně nerada bych přišla o jeho dospívání, společné výlety, hry, vnoučata, ...... Neříkám, že je odsuzuji, ale spíš je nechápu. To stejné mi třeba přijde divné u chlapů, kteří si pořizují dítě po 60. 
Záleží jen na ženě,kdy se rozhodne mít děti. Dnes je moderní mít druhé nebo další děti v pozdějším věku. Nepočítám maminky, které na otěhotnění čekají třeba 20 .roků a ve svých 40. a více letech otěhotní. Ale mít dítě v 60.letech, kdy je žena už dávno po menopauze a je uměle oplodněna, to asi není to pravé.Dítě nemá šanci si rodičů užít, role se vymění, dítě bude za chvilklu vozit nemohoucí rodiče. Je to proti přírodě, která má celý systém reprodukce velice dobře promyšlený a jít proti přírodě je nesmysl,viz příspěvek Lvice.
.gif)
pardon 
vicemene souhlasim se sally...kdo ma pravo urcovat kde je ta hranice...ale po menopauze uz mi to prijde nebezpecne pro dite i matku a je to fakt s prominutim "osravani" prirody...ona vi co dela.
Na druhu stranu, umela oplodneni v produktivnim veku chapu, neberu to jako neco neprirozeneho, protoze doba pokrocila a prinesla sebou bohuzel i civilizacni choroby a poruchy, ktere drive neexistovaly a timpadem se narusila i reprodukcni schopnost...a pokud nekdo o dite skutecne stoji, nevidim duvod, proc to nepodstoupit...
vicemene souhlasim se sally...kdo ma pravo urcovat kde je ta hranice...ale po menopauze uz mi to prijde nebezpecne pro dite i matku a je to fakt s prominutim "osravani" prirody...ona vi co dela.
Na druhu stranu, umela oplodneni v produktivnim veku chapu, neberu to jako neco neprirozeneho, protoze doba pokrocila a prinesla sebou bohuzel i civilizacni choroby a poruchy, ktere drive neexistovaly a timpadem se narusila i reprodukcni schopnost...a pokud nekdo o dite skutecne stoji, nevidim duvod, proc to nepodstoupit...
... a kdybych si měla vybrat, jeslti se mám narodit pětašedesátileté milují matce nebo takové Mauerové (která mi přijde že byla ve "vhodném" věku na to býti matkou).... tak je moje volba jasná
sanbibi: mě taky přijde dítě v pětašedesáti kravina.... ale.... Meryl PÍŠE, že by byla striktnější.... a já se ptám na tu hranici... umělá hranice bude vždycky umělá.... OK, vyloučíme ženy po menopauze... ale jsou případy předčasné menopauzy, kdy si menopauzou projdou i velmi mladé ženy...
Já jsem opravdu proti kecání lidem do života... už jen proto, že nějaké hranice se stanovují velmi těžko... a vždycky budou umělé a tudíž nedokonalé.
A co se lékařské etiky týče, tak si myslím, že se dějí horší věci než ojedinělá pětašedesátiletá matka 
.jpg)
sally: no tak ja nemyslim ze meryl chtel stanovovat nejake hranice, ale ono porodit ve skoro 65 letech mi prijde kravina, 40citka mi prijde ok, mam mnoho znamych co je maji, tady je to normalni, ale sedesat? nebo po umelem oplodnenim maji 7 deti ktere odnosi, proste je to proti prirode a ja verim v to ze si ten cumec nabijou...snazi se zmenit veci ktere jsou dany od pradavna...to mi pripomnelo jak vedci chteji znovu vzkrisit vyhynulou zelvu slonni....narusi se evolucni retezec a je smitec
Meryl píše:
"Nemám teď na mysli ženy kolem čtyřicítky, ale ty, které už by samy o sobě biologicky otěhotnět nemohly. Občas se dočteme, že někde porodila šedesátiletá či ještě starší maminka."
Chápu to tak, že si Meryl, klade otázku, jak moc chce věda (medicína) kecat Přírodě do řemesla a kam až chce zajít, nikoli že chce stanovovat nějakou věkovou hranici (tu dává sama Příroda, když dojde k menopauze).
Taky se nad tím často zamýšlím a mám čím dál větší pocit, že hranice mezi užitím a zneužitím vědy je docela tenká. A že si člověk občas hraje na Boha a koleduje si o to, aby si nabil čumák. Napadá mě paralela s narovnáváním koryt řek, kdy se pak za pár let při povodni člověk diví, jak to, že si řeka dovolila vrátit se zpátky do svého koryta a odnést mu barák... Prostě mám pocit, že když si něco svévolně vezmeme, budeme za to muset zaplatit. Za očkování a minimum nemocnosti platíme zhýčkaným a hysterickým imunitním systémem, který hledá nepřátele tam, kde nejsou, a vymýšlí si alergie, například.
Jestliže se žena dejme tomu v padesáti dostane do menopauzy, tak to nejspíš není jen proto, aby měla konečně klid od každoměsíčních hormonálních výkyvů a otravné menstruace, ne? Podle mě, kdybychom byli naprogramovaní pro to, abychom se rozmnožovali celoživotně, tak nám reprodukční schopnost se všemi průvodními jevy zůstane zachovaná. Jenže nezůstává.
hmm.... a která matka je pro tebe příliš stará... ta co by už dítě mít "neměla"? Kde je ta hranice? Když otěhotněla (zcela nečekaně po dvaceti letech marného čekání) moje tchýně, tak se taky dočkala hlášek jako "dejte TO pryč, vždyť TO bude stejně dementní"... případně spikleneckých pohledů od pouličního výboru a interupční komise "i jen si požádejte, ve vašem případě vám to schválíme"... bylo jí dvaačtyřicet... ano, asi to není ideální věk na mateřství... ale jsem ráda, že nepodlehla tlaku okolí a "nedala TO pryč".
Takže kde je ta hranice? Čryřicet? Dvaačtyřicet? Padesát? Je 41 let a 350 dní OK a o deset dní už je moc pozdě? A komu bychom to schválili? Může mít prvorodička vyjímku? Nebo naopak zasloužilá matka si zaslouží mít dítě i v pozdějším věku? Dítě se narodí mamince v "babičkovském" věku..? Co je to babičkovský věk? Pětatřicet? Kdybych měla dítě v sedmnácti a ono dítě v osmnácti, kolik by mi bylo? Byla bych stará nebo mladá? A kdo by rozhodnul? Uliční výbor? Státní nařízení? Co takhle selekci - děti smí mít jen lidé určitého věku... nic nového... jak dávno jsou doby, kdy se produkovali dokonalí blonďatí modroocí jedinci?
Nemám ráda, když někdo organizuje druhým život... zvlášť ne, když to dělá pod záminkou "dobra nevinných dětí"...
