Vzala bych si znovu svého muže?
.jpg)
Vážená redakce,
podělím se s vámi o příběh, který se odehrál v mém okolí a který mě přinutil si položit otázku. Vzala bych si znovu svého muže?
Neberte to vyprávění doslova, ale podstatu příběhu jsem zachovala.
Moje známá, říkejme ji Eva, chtěla svým rodičům zorganizovat zlatou svatbu. Přijela za nimi s konkrétním návrhem a se slibem, že se oni nemusí o nic starat, že všechno zařídí včetně obřadu na radnici. A to byl kámen úrazu. Otec byl tou myšlenkou nadšen, ale maminka kategoricky prohlásila, že nikomu šaška dělat nebude a na žádnou radnici nepůjde.
Nejdřív se Eva urazila, že ona se snaží a ještě to je špatně, ale statečně to přešla mlčením a pokrčením ramen. Mami pojď na houby, prý rostou. Maminka byla hned pro a tak šly, jak tak couraly po lese a každá si přemýšlela o svých věcech, tak maminka najednou povídá: "Evi nezlob se na mě, ale já nemůžu jít na radnici a znovu říct ANO, já už bych ho znovu neřekla, já bych si znova tvého otce nevzala. Nechápej to špatně, ale prostě život s ním zas není takové terno. Ne snad že by lítal za ženskými nebo pil, ale nikdy mě nevzal jen tak do náruče a nezeptal se mě co bych chtěla, co bych si přála, co mi schází, zajímalo ho hlavně co je k obědu a jestli jsem objednala doktora na očkování králíků. Já vím, že to zní blbě, ale on mě bral jen jako hospodyni, kuchařku a služku, v podstatě je sobec. On si měl své koníčky, myslivce, hasiče, zahrádkáře a já měla vás tři děti a hospodářství. Nechci říct, že nic nedělal, ale kolikrát pomoc sousedovi byla přednější než pomoc své ženě. Nikdy jsme nebyli na žádné dovolené, protože tady je přece tak krásně. Ano je, ale každé prázdniny se k nám sjely děti všech možných příbuzných a já je trávila vařením a starostí, aby se jim něco nestalo. A víš co je na tom nejhorší, že to byla moje chyba, že jsem si to nechala líbit. Prožila jsem vlastně klidný život, ale tak nějak málo lásky. No dneska už to je jedno, on je táta hodný a určitě to s námi myslel vždycky dobře, ale já už bych to ANO znovu říct nedokázala."
Eva mi pak vyprávěla, že se normálně rozbrečela, že si vždycky myslela jak krásný život její rodiče vedou, že se nehádají, všechno u nich bylo v pořádku, dům byl opravený, doma čisto a útulno a tohle jí tak zaskočilo, že nevěděla co na to říct. Jen se zeptala, proč se teda maminka nedala rozvést? "A co bych asi tak u soudu řekla, že muž je hodný a starostlivý, ale dává mi málo lásky? Že pořád někde lítá, funkcionaří a já jsem vlastně sama, že si připadám jako opuštěná selka, která si najala šikovného hospodáře? Ne děvče na rozvod to nebylo, on mě má ve své podstatě asi rád, ale bral mě jako samozřejmost, nedělal nic jen pro mě. " Pak se maminka zarazila, utřela si slzy a povídala: "Tak víš co, tu svatbu uděláme, když o tom tak přemýšlím, tak on je táta vlastně moc hodný, jen je to prostě takový vesnický balvan"
Svatba nakonec byla i s obřadem ,kde maminka statečně řekla své ANO a jako svatební dar se jim děti složily na dovolenou u moře.
A mě při tom napadlo, kolik z nás dlouho vdaných žen by znova řekla ano tomu svému?
Kdysi chtěl někdo prosadit do zákona, aby manželství po dvaceti letech automaticky skončilo a pokud by ho ti dva neobnovili, tak by byli automaticky rozvedeni. Zvedli byste ruku pro takový zákon?
17.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala bych si znovu svého muže?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
vy co pisete, ze o problemech se MUSI mluvit a uspely jste....nejaka rada jak tuto teorii prevezt do praxe by nebyla? Já mám obcas pocit, ze mám doma tretiho pubertaka a ne dospelyho chlapa.
On nemluvi, kdyz se zeptam tak cosi zamumla a dal se tvari, jako kdyby mu uletely vcely (v lepsim pripade). Je schopen takhle "komunikovat" nekolik dni v tahu.
Kdyz já reknu ze treba me to ci ono nebavi delat, tak se dockám bud odpovedi ze to teda delat nemám a nebo ze si mám rici o pomoc. Prima beru, ale to si mám o stejnou pomoc rikat kazdy den? Dejme tomu vynest odpadky kdyz uz padaji ven.A co je to za odpoved nedelej to kdyz te to nebavi zvlast kdyz s to tyka pradla nebo vareni. Nebavi me to, ale jaksi nikdo mi nevypere ani neuvari a o namazanym chlebu mesic nebudu....jak mam tyto problemy komunikovat aby aspon jednou za tyden uvaril on aniz bych mu o to musela kazdy tyden 20x rikat????
Nebo blby vyluxovani...on je schopen vyluxovat, dokonce i sam od sebe (sice to ho uz chumace prachu malem zdravi, ale to je vedlejsi)....jenze pak se cely vecer rozciluje, ze jsem mu nepodekovala za to ze on vyluxoval svym vysavacem svoji podlahu (podle neho je barak jeho 
). To ze on za stejnou cinnost me nepodekoval nikdy je jaksi vedlejsi
....
po 43 letech říkám ANO
Nemámo čem přemýšlet, vzala bych s ho znova, ale žádný obřad bych kvůli tomu nedělala, na to si nepotrpím, on i ten první trval asi 2 minuty, nezbytné formality a dost.
Nevím, pokud mi něco na manželovi vadí a napadá mě nějaký způsob, jak to změnit nebo aspoň jak bych chtěl,aby to bylo, tak nestačí jen čekat, že se dovtípí. To nefunguje. Je potřeba o problémech mluvit a to hned v zárodku než se rozrostou do neřešitelnosti nebo si na stav pro nás nevyhovující všichni zvyknou.
Jistě, jsou typy, se kterými nic nehne, ale spoustu chlapů nenapadne, že manželka je otrávená z vaření, když dvakrát denně vyvařuje dobroty, ještě napeče a každému s úsměvem servíruje přídavek a ptá se, jak mu chutná.
A děti, když vidí denně maminku kmitat kolem domácích prací a jsou odháněny, že jsou na pomoc ještě malé (v útlém věku, kdy to považují za zábavu), lehce dojdou k tomu, že úklid je pro maminku koníček a oni jí nemají překážet.
Některé věci je prostě potřeba jasně, srozumitelně a ohleduplně (aby se dotyčný zamyslel, ne se začal bránit útoku) říct.
.jpg)
annie: máš pravdu chce to toleranci a taky se nad sebou zamyslet co a jak moje babička řikala ,že žena musí být i diplomat 
( pokud to není násilník ,pijan a nedává penize )
Bellana: 
dik
Jo, jsem zapomnela dodat, kdyby jste se mne zeptali dneska, rekla bych znovu ano. Problemy vzdy budou, jde o to s kym je clovek resi a me se ma volba osvedcila
Kdyby se mne zeptal nekdo pred peti lety, tak bych hodne vahala a asi by se mi to ano znovu rikat nechtelo. Pak prisla tezka krize a resili jsme, jestli teda spolu budem dal. Zustali jsme, hodne veci jsme diky te krizi vyresili a nastal restart. Ani bych neverila, jak muze krize pomoct, i tak bych ji ale nejradeji nezazila, ale co se da delat, tak to proste chodi... Zatim jsme 14 let manzele, takze 20ti leta lhuta se nas zatim netika, ale i tak zakon o manzelstvi na urcitou dobu povazuju za blbost, duvodu proc ne uz tu padlo dost, opakovala bych se...
.JPG)
denda - tak to je krásný. 
Já bych řekla znovu ano. Ani bych moc nepřemýšlela. Někdy je chlap na zabití - to já taky, ale v podstatě si nemám nač stěžovat.
Brali jsme se po sedmi letech známosti, manželé jsme sedm let.
Je pravdou, že nějaká obrovská vášeň už to není, ale je nám spolu dobře a v zásadních věcech si rozumíme
.JPG){kind=avatar}
Dnes bych zase řekla ano. Před šesti lety jsem uvažovala o tom, že chci žít raději sama. Protože se tyhle věci nahlas bez emocí říkají špatně, tak jsem manželovi napsala dopis, ve kterém jsem mu vysvětlila, co mě trápí, on to pochopil, sice mi neodpověděl, ale své chování změnil. Teď spolu trávíme víc času a máme i společný cíl, což bylo něco, co nám chybělo, když děti vyrostly. Vím, že ten problém je moje povaha. Jsem to spíš já, kdo nevyjadřuje city, ať už kladné nebo negativní. Takže s kýmkoliv by to dopadlo podobně, ne-li mnohem hůř.
denda04: Páni, tomu říkám výdrž. Blahopřeji.
Šla bych do toho znovu, i když někdy to bylo těžké...hodně těžké.Chlapi to mají trochu jinak, než my, ženské. Ta krásná slovíčka, polibky, objetí a pohlazení nemají potřebu tak často říkat a konat jako my.Taky si někdy stěžuju, že jsem pořád sama doma, že je manžel věčně v práci...ale pro koho to všechno dělá? Pro mě, pro holky a vnuky. Vím, že když po něm něco chci, potřebuju něco zařídit, opravit, nakoupit,pomoc is čímkoliv, tak je tady pro mě a nikdy neřekne ne. Je na něho prostě absolutní spolehnutí.Máme sei po letech rádi a je nám spolu dobře.
thePlacheck: Já vím.
Vlastně si myslím, že by tohle mohlo říct mnoho žen..že dostávaly málo lásky. A rodina šlapala jen proto, že ona žena mlčela..
Tak toho prvního bych si znovu nebrala docela určitě, protože my jsme se neměli brát ani poprvé!! Byl to omyl a mladická nerozvážnost (a taky mé těhotenství). Prostě jsme nebyli zralí a on navíc vůbec typ pro manželství ani není. I když má zlaté ruce, je chytrý, podnikavý a kdesi cosi...NE!!!
holky taky řeknu ano pokud se toho dožijeme doufám ,že ANO budeme spolu 19.2. 2013
enom 47let
