Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Viv :o): V tomto případě měla matinka nového muže ještě než se táta s mojí mamkou poznal.

Almega - 2.10.2012 11:07 - ale ta známá žádné opravy dělat nechce a ten barák to nijak zvlášť nepotřebuje, okna a střechu má novou a přestavovat vnitřky, proč? Neteř bydlí cca 350km daleko a bydlet sem nepůjdou ani oni ani jejich děti, stejně to jednou prodají. Nevidím jediný důvod proč by známá měla třeba rok bydlet na staveništi, protože už vidím,s jakým nadšením neteř každý víkend letí na stavbu takovou dálku.

Florencie: Vzdyt jsem psala, ze to neni pravidlo, ale zaroven to neni nic vyjimecneho Nemeni se nic na tom, ze ona mohla mit pohled jiny. Znam i dospelou zenskou, kdyz jeji tatinek odesel od jeji maminky a ta dospela pani uz mela vlastni rodinu. I tak to brala od taty jako podraz, ze maminku zradil... holt proste lidem do hlavy a emoci nevidis

Capelucita - 2.10.2012 11:11: Plně souhlasím.

Majetek vyždycky dělal zle mezi lidmi - obzvlášť mezi příbuznými - takže je určitě dobré ošetřit to smlouvou (a věcným břemenem), nešetřit na právníkovi, aby bylo vše jasné hned.
Mně babička darovala zahradu, dobře se o zahradu staráme a to ji dělá radost, že je ve správných rukách...Darovací smlouva byla brnkačka.
Myslím, že záleží na pocitu rodičů, jestli natolik důvěřují svým dětem, že jim nemovitost darují...aby pak nebyli nešťastní...
Naivní je myslet si, že po smrti se to "nějak" vyřeší...to bývá ještě horší...

ax: Vůbec mi nešlo o omluvy. Ale spíš jsem chtěla poukázat na fakt, že ne každý otec, který odejde od rodiny tím ublíží dětem a připraví je o majetek.

Kozoroh18: já na věcném břemenu nevidím nic podrazáckého.

Za mě je nejlepší řešení rozhodnout o svém majetku v době, kdy člověk ještě rozhodovat může a - pojistit si své právě velmi precizně formulovaným věcným břemenem. Já jsem takto dostala baráček od mé babičky a přijde mi fér, že se o opravy a údržbu starám já, která mohu, a nemusím trnout hrůzou, že babička nebude mít na nové dveře či opravu trámu a něco se jí stane.

Ve svém okolí mám případ, kdy věcné břemeno nebylo dobře specifikované a dobře ošetřené a teď jsou z toho jen mrzutosti a nepříjemnosti. Takže za mne - věcné břemeno přesně dohodnout a popsat.

Znám z praxe spoustu příběhů,jak lidi dopadli,když si nedali pozor na své nemovitosti....Věcné břemeno doživotního užívání by bylo pro tu známou nejlepší řešení.Barák může klidně darovat za života té neteři,ovšem podmíní to smlouvou např. o péči v nemohoucnosti,peněžní pomocí a podobně,i souhlas s opravou domu se dá podmínit jasně stanovenými pravidly,aby jí pak neodstěhovali z baráku,jakože se opravuje a pak jí šoupli do domova důchodců...Vše je možné právně ošetřit. V tom výše uvedeném příběhu je přesně popsáno,jak líní sobci-tj.druzí sourozenci,přišli k penězům neprávem,ti rodiče měli převést i tu druhou půlku na toho,kdo v domě bydlí s nimi.Čím více je na něco dědiců nebo majitelů,pak jsou věčné dohady,spory a podobně.Kolikrát má dům třeba 5 vlastníků,bydlí tam jen jeden,o nic se nestará,ostatní tam ani nejezdí,nic neplatí,v domnění,že kdo si tam bydlí,ať se stará a po jeho smrti se jedou podívat na svůj majetek a zjišťují,že je tam ruina na odpis a co s tím....Rodiče by měli včas přemýšlet,komu dají své nemovitosti,případně je včas prodat a peníze např. rozdělit a sami jít žít do bytu,když už nemají sílu na barák a zahradu.Nejhorší je,říct si,že ať se dědici po jejich smrti nějak rozdělí...

Florencie: Dobře, dobře, omlouvám se, tvému tátovi křivdím.
Ale pořád si stojím za názorem, že mohl majetek již za svého života přepsat a zajistit tak pouze děti, které o něj měly skutečný zájem.

ax: Viv :o): Je hezký jak se v naší rodině vyznáte. Když ji opouštěl, byla již odejitá od rodičů, vdaná a měla svoje děti.
Můj úhel pohledu je, že táta o ni měl zájem vždycky (i o další její sourozence, jež nebyli tátovi vlastní, ale tátu jim dělal), z její strany byl nezájem. Reagovala jen když něco potřebovala. A když přijeli na návštěvu (kterou si jako jedinou pamatuju), řekla si o peníze na benzín.

ax: jo, presne tohle me napadlo. Tatove opusti dite z prvniho vztahu a ne ze ne. A najednou dite ma mit zajem. Nemel by ten zajem predevsim jit ze strany toho otce? A to hned od zacatku, kdy je vetsinou to dite male? Tezko muze mit dospela dcera zajem o otce, ktery pred tim s ni nebudoval vztah a nemel zajem o ni jako o malou, resp. ji opustil a zalozil si novou rodinu... ono ma vse dve strany pohledu... Nerikam, ze je to pravdilo, ale dost casto to tak byva...

Florencie: Ale to nic nemění na tom, že měla nárok na dědictví. Pokud by táta skutečně chtěl, abyste dědily jen vy se sestrou či jeho 2. manželka, měl na vás majetek přepsat majetek již za svého života. Přepisovat majetky je v situaci, kdy jsou děti z jiných vztahů, běžné.

Nehledě na to, že to, že neměla zájem ona, je jen váš úhel pohledu. Ona to možná viděla tak, že táta neměl v dětství zájem o ni. Neznám vaši rodinu, proto si to prosím neber osobně, ale neznám žádnou rozvedenou rodinu, kde by se otec staral skutečně z 1/2. Většinou si vezme dítě 2x za měsíc a myslí si, bůhví jaký není táta.

Juana: O tátu niky neměla zájem. Vzpomněla si jen když potřebovala peníze.

Juana - přesně, začíná to polovinou a může to končit 16ctinama a to se pak špatně dohaduje jak s tím naložit.

Florencie - 2.10.2012 9:20
to plně chápu, ze zákona dědí po tatínkovi, ale né po nevlastní matce.

Kolegyně v práci, když zjistila, že muž je nemocný, tak zařizovala aby se postupně veškerý majetek přepisoval na společného syna, on měl syna z předchozího vztahu a tak ona měla strach, že by se museli dělit.

Kassy: Taky to tak vidím, jenže tchán je už úplně mimo, je mu skoro 80 a má nejspíš Alzheimera (nikdo ho nedostane k doktorovi) a ten nic řešit nebude. Takže se to tak akorát o něco odloží a budou to muset vyřešit vnuci té babičky, tedy manžel a spol.