Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
V době, kdy jsem byla na mateřské, jsem měla kamarádku, jejíž manžel byl chronický dojídač všeho, co někomu zůstalo na talíři. Sledovat ho, bylo až neuvěřitelné. Skoro to vypadalo, že si na vlastní porci nepochutná tolik, jako na něčem, co někdo jiný odložil.
Po své ženě labužnicky ohlodával kosti od kuřete (podívej, co je tam ještě masa!), dojídal nezkonzumované brambory, a stejně tak se třásl na zbytky sunaru v kojenecké láhvi či na vyškrábání kelímku od pribiňáčku. Neobstálo u něj absolutně nic a jednou, když jsem k nim byla pozvána na večeři, mne šokoval, když se mne zcela samozřejmě zeptaL: „Ty už nebudeš? Jestli ne, tak já bych to dojedl.“
Byla to taková jeho zvláštní úchylka. Zatímco od vlastní ženy a dítěte bych to ještě pochopila, dojídání po někom cizím mi na krátkou chvíli způsobilo malou nevolnost.
Vzpomněla jsem si na dobu svého dětství a na mého dědečka. Jako dítě prošel první světovou válkou, jako otec rodiny tou druhou. Mnohokrát za svůj život zažil hlad a až do své smrti by radši prasknul, než by dovolil, aby se vyhodil byť sebemenší kousek jakéhokoli pokrmu. Kolikrát nás u babičky bylo všech pět vnoučat naráz a jako všechny děti jsme se často v jídle rýpaly a většinou nesnědly všechno. To pak nastupoval děda, který dokonale vyprázdnil všech pět hříšných talířů, přičemž na nás naoko hudroval. Ve skutečnosti byl totiž rád a viditelně si pochutnával.
Dojídání po dětech je asi něco jiného. I já jsem po svých dcerách občas dojedla něco, co mi bylo líto vyhodit. No uznejte, takové jahody se šlehačkou nebo sotva načatý jogurt či téměř netknutý kousek masa… Kdybych to měla seškrábnout do koše, musely by se mi zkroutit ruce. A tak se ve mně v takových chvílích probouzely dědečkovské geny a alespoň trochu jsem ujedla.
Jak je to u vás doma s dojídáním? Máte v rodině nějakého vlastního dojížděče, který zvládne vyčistit talíře nejen po dětech a vnoučatech, ale dokonce i po návštěvách? Nebo je manžel mé kamarádky ojedinělý úkaz? A co vy? Dojídáte po dětech?
4.1.2013 Rubrika: | Komentářů 51 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ani zrno nazmar aneb Dojížděči cizích porcí
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
Mně se teda dělá špatně už při té představě 
Nikdy jsem po nikom nedojídala, nikdy jsem nepoužila stejnou vidličku či hrneček s někým dohormady.....
Po dítěti nedojídám poněvadž všechno sní
(jen vyjímečně, když je hodně nemocný) a vyhodím fakt jen plesnivé ovoce nebo zeleninu, zřídka, když to neuhlídám.
.gif)
Subinka: ani mě to neva....PEGG: 
.jpeg)
Subinka - 4.1.2013 10:57 - to je možné, ale místo kritiky napište raději nějaký příspěvek sami, kde má Merylka pořád brát náměty k diskuzi
.jpg)
porce dávám malé raději at si každý přidá...rozhodně nedojídáme nikdo po nikom..teda kecám,tuhle se dojídla kůži z husy co 
nejí
Subinka: mně to neva..
tento clanek uz byl zverejnen 3.9.2010
http://www.stastnezeny.cz/index.asp?tot0=68&pgf0=20&menu=966&record=21460
.jpg)
né já to nemůžu fakt se mi dělá zle
opravdu naložím tolik kolik se sní i vnoučatům ( snad řizek bych mohla jen ukrojenej né po kousnutí 
) v restauraci
.jpg)
Tak jsem se zamyslela co jsem naposledy vyhodila - nevim proc moje rodina neni shopna dojist chleba / housky ze sacku, vzdycky tam MUSI nechat posledni krajicek nebo dva a nacnout novy baleni 
...delaji to deti i manzel, nechapu!!! Sacek s poslednim krajickem najdu obvykle nekde zapadly a pase se na nem hned nekolik kolonii bakterii....takze ano obcas vyhodim plesnivy chleba. Lednicku si hlidam, tam se zkazi malokdy neco a pokud neco dochazi, zvlast uzeniny nebo parky, tak to supajdi do mrazaku a casem to pouziju na zapecene tousty nebo bagety.
Obcas mi zplesnivy nejaky ovoce nebo salat
U nas jsem dojizdec ja, ale jenom po detech a predzvykana sousta ne Vadi mi plytvani cimkoli a vyhazovani jidla teda obzvlast.
Pred casem me dost nastval kamarad, ktery tu byl na navsteve. Varila jsem detem polivku a bylo mi hloupe nenabidnout, kdyz jsme chteli vsichni jist aby na nas jen nekoukal, tak on ze si da. Nalila jsem mu jednu sberacku a rikam, ze malo solime. A on ze chce jeste, ze to je malo. Tak jsem mu nalila jeste druhou a on nesnedl ani tretinu toho mnozstvi. Vzhledem k tomu, ze po cizich nedojidam, jsem to pak vylevala a dost me to nakrklo 
po dětech manžel dojížděl to ano ale po návštěvě to ani náhodou......a vnoučata když jsou u nás tak zavolám ať si jde naložit ale co si naložíš na talíř to sníš....
jinak dnes nic do kontejneru nevyhodím, manžel nadrobí kačenám na Moravě.............
dadka - 4.1.2013 9:09 - tou poslední větou jsi mi zkazila chuť na svačinu Ale něco podobného jsem taky viděla, já mám problém vzít si příbor i po vlastních dětech. Ale zas je fakt, že jako děti jsme celá tlupa kousaly z jednoho krajíce a žádný problém nám to nedělalo asi člověk zchoulostiví
Nikdy jsem po dětech nedojídala, ani Sunar ne. Manžel po dětech třeba dojedl kousek masa, ale nikdy ne třeba polévku, brambory, nebo zbytek omáčky. Já doobírávám po manželovi kosti z kuřete, ale podotýkám, že manžel to opravdu jen tak halabala obere příborem a já okusování kostí, zvláště pak křupek, miluju.
Dojídat po někom cizím...to bych se asi potvracela.
Jednou jsem byla svědkem toho, jak malý capart měl v pusince rozkousané sousto něčeho a nechutnalo mu to a maminka otevřela pusu, dítě jí tam obsah vyplivlo a ona to snědla. Ještě dnes se mně při tom pomyšlení zvedá žaludek.
Můj jeden,již nebožtík spolužák,který měl od dětství cukrovku,tak ten dojídal po každém,kdo nedojedl jídlo ve školní jídelně,ale klidně i ve veřejném bufetu:přišel,zeptal se,jestli je to "volné" a dojedl....Nikdy předtím ani potom jsem nic takového neviděla,ani o tom neslyšela.On to vysvětloval tím,že má zkrátka děsný hlad.....
Linda - 4.1.2013 8:00 - určitě jsme zemí, kde se jídlem plýtvá, a´t to jsou restaurace nebo rodiny, ale snad nejhorší jsou školní jídelny. Někde mají dar uvařit blaf i z dobrých surovin a u dcery v jídelně vaří z něčeho umělého Byla jsem ji párkrát pro oběd, ale ani mě to nechutnalo a to jsem všežravec, bylo to hnusné
Ale to jsem se odchýlila od tématu, u nás nikdo po nikom nedojídá, ale můj taťka to dělával a v podstatě do dnes funguje jako likvidátor, teda ne že by dojídal z talířů, ale když zbude jedna porce v hrnci, je to on kdo jí slupne např. ke svačině Od svých osmi let byl sirotek a jídlo je pro něj dar. Mamka říká, že si ji vzal stejně kvůli žrádlu, protože u nich se dobře vařilo
