Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Když jsem byla malá, často jsem od rodičů slýchávala: „Prosím tě, jaké ty můžeš mít starosti? Počkej, až vyrosteš, to teprve poznáš, co to je.“ Jak já jsem tohle prohlášení nesnášela. Samozřejmě, z pohledu dospělého jsou některá dětská trápení malicherná a zbytečná, ale malé dítě to vidí jinak.
O dětech se říká, že jsou kruté. Stačí, aby se někdo jakkoli odlišoval, a hned se stane terčem posměchu. A někdy se člověk nijak výrazně lišit nemusí. K tomu, aby někdo prožil malé psychické peklíčko, třeba stačí, jak se jmenuje. Více či méně neobvyklé jméno a příjmení je zdrojem veselí a humoru, a to nejen pro děti. Zažila jsem, že se tím bavili i učitelé, kteří tak vlastně posměch na toto téma svým způsobem legalizovali.
Nutno ovšem říct, že z výsměchu svému jménu si málokdy něco děláme. Většinou brzy zjistíme, že za nějaké rozčilování to nestojí, že tím naopak provokujeme další a další pokřikování. Přesto jsem i já prošla obdobím bezmocného vzteku, když na mě mí pubertální spolužáci pokřikovali: „Zachcarka, Zachcarkáááá!“ Za svobodna jsem se totiž jmenovala Zacharová. Dokud si vystačili s klasickým „Zacharka“, nevadilo mi to. Ovšem inovaci na tvar „Zachcarka“ jsem dost dlouho snášela poměrně těžce. No uznejte, to bylo opravdu potupné.
Uklidňovalo mě, že nejsem jediná, kdo kvůli jménu takto „trpí“. I samotní posměváčci si užívali dost a dost. Někteří byli přímo lákadlem pro učitelky, které se předháněly ve vtipnostech jako: „Ale Hodný, ty dneska vůbec nejsi hodný.“ Nebo „Á, Budil se nám konečně probudil.“
A to jsou ještě horší příjmení. Jejich nositelé jsou opravdoví chudáci. Paní Zubatá, pan Lopata, Osolsobě... Kamarádka, která svého času pracovala na důchodovém úřadě, znala paní jménem Terezie Uchcaná. Uznávám, že proti tomu je moje „Zachcarka“ hodně slabý čajíček.
Jedna má bývalá kolegyně se zamilovala do kluka, který se jmenoval Frk. Když se rozhodli, že se vezmou, odmítla přijmout jeho příjmení, dokonce odmítla i to, aby se jejich dítě jmenovalo po něm. A tak se rozhodli, že si příjmení změní on, a celá jejich rodina se pak jmenovala po ní.
Copak příjmení, s tím málokdy můžeme něco dělat. Ačkoli v některých zvlášť křiklavých případech se dá zařídit změna. Skutečně se nedivím tomu, když se pan Píča nechá přejmenovat na Píša. Pravda, spolužáci jeho případných potomků si i s tímto tvarem dokáží hravě poradit, ale je to přece jen krapítek umírněnější.
Horší však je, když rodiče dávají svým narozeným dětem křestní jména, jež jsou v našich končinách neobvyklá. Kolikrát si říkám, chudák dítě, které se stane obětí rodičovské touhy po originalitě a odlišení za každou cenu. Je to samozřejmě věc názoru a vkusu. Doba jde dál, otvíráme se světu, a tak je asi logické, že se to i u nás začíná hemžit jmény jako je Steven, Brenda, Dylan... Místo Karolín se objevují Charlotty a tuhle jsem dokonce slyšela maminku, jak na svého českého chlapečka volá Dejvide.
Co vy a vaše jméno? Jste s ním spokojeni? Také jste kvůli němu byli zdrojem všeobecného veselí? Znáte někoho, kdo se jmenuje nějak zvláštně? A jak se vám líbí současná móda cizokrajných křestních jmen? Jste v tomto směru konzervativní, nebo třeba sami uvažujete, že svého potomka nějak originálně pojmenujete?
16.1.2013 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
Milda3 - 16.1.2013 10:01
Tos mi připomněl moji tetu, mají dceru Světlanu a bydlí v lázeňském městečku, takže když ji volala k obědu, lázeňáci koukali dost podivně, když viděli v pravé poledne vykloněnou paní z okna jak volá: "Svěěětlóóó"
.gif)
sharon: 11:42 :proti gustu
....
Do práce še mnou chodil "šamšulín" - trpěl i ve svých skoro 30 c si pamatuju.
Asi největší lákadlo k posměchu - komolení jsem zažila s našim japonským studentem, ať jsem řekla komukoliv jak se jmenuje, buď se začervenal nebo vyhrkl to co všichni ostatní , no není čemu se divit, když se jmenuje "Teppei Muta"
Badi: jojo, Šourka taky znám. Zkraje mi to přišlo legrační, ale je fakt, že jsem si zvykla velmi rychle a teď mi na tom jméně nic zvláštního nepřijde. Stejně tak jsem se kdysi potkala s paní Čurečkovou a taky mi její jméno připadalo nezvyklé jen v první minutě. Ono možná záleží i na tom, jak člověk to jméno umí "nosit". I když je fakt, že základku si asi probojoval i pan Šourek, i paní Čurečková
A co se týká jmen exotických a zahraničních...nevím, asi jsem konzervativní, ale myslím, že při tom, jakej je výběr z hezkých českých jmen je snaha o bůhvíjakou exotiku zbytečná a pak - jsou zahraniční jména, která jsou krásná ať už tím, že jsou libozvučná nebo významem, ale nosit by je měli jen ti, k jejichž kulturní tradici náležejí. Jméno Džargalsajchan může slušet hrdému mongolskému válečnikovi, ale k nositeli příjmení Novák, jenž bydlí ve vedlejším vchodě, se to vážně nehodí. A dnes tak módní jména přejatá z angličtiny? Když jsem tuhle v autobuse slyšela jakousi mladou maminku okřikovat své dítě "Kevinku, nezlob a drž se", přišlo mi to vážně směšný. I když jako bezkonkurenční se mi zatím jeví jméno dcery jakési "celebrity" (které konkrétně vážně nevím). Ta dcera se jmenuje Olívie Koko a školní přezdívku, kterou to dítě obdrží s devadesátiprocentní pravděpodobností, bych taky nosit nechtěla.....
tož - děti jsou neuvěřitelně vynalézavé A dokážou si, pokud chtějí, vychutnat téměř jakýkoliv jméno. Barbora - brambora, Marek - párek, Dana - nána, Lenka - plenka, Ladin - smradin, Karel - varel (5. pád Varle!),....ti všichni u nás po základce pobíhali. Ale je pravda, že dát dítěti jméno Denis...tomu posměváčkové odolat nedokážou a na zkomoleninu, která se přímo nabízí, přijde i opožděnej a zaostalej spolužák, kterej se v pátý třídě ještě neumí podepsat. Takže by se možná rodiče těch nešťastných dětí měli zamyslet nad tím, jestli to vysměvačný pokřikování budoucím spolužákům-posměváčkům své ratolesti až příliš neusnadňují.
K nám do školy chodil kluk jménem Šourek. Taky si chudák užil svoje.
Já neměla jméno nijak děsný, za to příjmení v mnoha lidech evokovalo asociaci s jednou menšinou (moje příjmení byla zdrobnělina jejich celkem běžného). Na základní škole jsem patřila k těm neoblíbeným (byla jsem asi nejneoblíbenější na škole) a proto se s komolením jména nijak nezatěžovali, rovnou mi říkali kráva atd. Na jménech se ukájeli na ostatních nepopulárních spolužácích. Na střední škole jsem taky neměla moc přátel, ale zase mi ostatní říkali alespoň jménem.
Teď po svatbě se jmenuji úplně stejně jako jedna slavná česká herečka a nestěžuji si. Jen toho zařizování je nějak moc
zrovna Dorota mi taky přijde až líto, bývalá kolegyně má Rozáru, Amálku a Dorotku, holky jsou jeśtě malé, ale jak píšeš. Co až jim bude 30? Nebo 80? Dělávali jsme si se ségru legraci, jak hloupě bude znít " babičkoSimonko (Andrejko), říkávali jsme si, že se pak necháme raději přejmenovat na " stará Blažková a stará Kelišová "
Byla jsem třetí generace jména Jindra, ale odmalička mi neřekli jinak než Ina (+ další tvary tohoto jména). Takže Jindra jsem byla jen pro oficiální potřeby a školu, bože jak já to jméno nenáviděla 
Bylo na mě moc tvrdé a jak už jsem zmínila, doma nepoužívané. Protrpěla jsem si s ním školní léta a první zaměstnání. Pak jsem odjela na rok do Anglie a nechala si tam říkat rovnou Ina a po návratu jsem požádala o oficiální změnu. Stálo mě to 1.000Kč a písemné zdůvodnění, ale od té doby mám pocit, že jsem opravdu sama sebou. Co mě štve, že např. při změně zaměstnání a tak, musím k maturitnímu vysvědčení a certifikátům dokládat úřední potvrzení o změně křestního jména protože všechny jsou psané na Jindru... No a jako bonus mám ještě i zvířecí příjmení , ale s tím se mi žilo a žije docela dobře. S přítelem svatbu neplánujeme, tak mi asi zůstane napořád
.gif)
loupák: 11:00......tsssssss...a to je moje oblíbené....gif)
.gif)
.JPG)
Známá má Dorotku, taky jsem nějak nevěděla, jak malou oslovovat, ale nakonec jí říká "Dorko, Doris, Dorčo, Dorino" - to je aplikovatelné i na pozdější dobu.
Rema:
Stejně divné jako Kunhuta mně přijde Dorotka. Když je holčička malá, je to roztomilé, ale jak jí budou říkat, až bude dospělá? Doroto? Nebo bude stará Dorota?
Znala jsem Šamšulu, který si nechal dát jméno své manželky, potom to byl Vítámvás, který si změnil jméno na Vít, do třídy se mnou chodila Květa Kakáčová, soused byl Grosspitsch. Manžel mu neřekl jinak, než velká pi...
S vnukem do třídy chodil Denis, jinak mu neřekli než penis, ve vyšších třídách ještě hůře...ču...To už bylo drsné.
Jmenovat se Uchcaná, tak s tím něco dělám. Stejně tak s Píčovou, Kokotkovou, Kokotovou, Šukovou a Pitkovou, nebo Jebavou.Jmenovat se třeba Quendolina Jebavá, tak to je na mašli.
.gif)
četla jsem si vaše příspěvky a připomnělo mi to, že od mojí byvalé kolegyně zeťák chtěl své druhorozené dceři dát jméno Kunhuta, byla z toho nešťastná.
Tehdy jsem jí řekla, počkej, až na ni ve 4. třídě začnou děcka pokřikovat Kun.o, tak bude zoufalý i on. A zabralo to, malá se jmenuje jinak, má klasické jméno, ale nevzpomenu si jaké, je to už přes 10 let a nejsme v kontaktu.
Předem se všem nosičům jména o kterém teď budu psát,omlouvám
,ale nemůžu si pomoc....jméno Karel,Kája se mi vyloženě nelíbí
,ale třeba Carlos,nebo Carl už mi tak hrozně nezní...
