Vzala bych si znovu svého muže?
.jpg)
Vážená redakce,
podělím se s vámi o příběh, který se odehrál v mém okolí a který mě přinutil si položit otázku. Vzala bych si znovu svého muže?
Neberte to vyprávění doslova, ale podstatu příběhu jsem zachovala.
Moje známá, říkejme ji Eva, chtěla svým rodičům zorganizovat zlatou svatbu. Přijela za nimi s konkrétním návrhem a se slibem, že se oni nemusí o nic starat, že všechno zařídí včetně obřadu na radnici. A to byl kámen úrazu. Otec byl tou myšlenkou nadšen, ale maminka kategoricky prohlásila, že nikomu šaška dělat nebude a na žádnou radnici nepůjde.
Nejdřív se Eva urazila, že ona se snaží a ještě to je špatně, ale statečně to přešla mlčením a pokrčením ramen. Mami pojď na houby, prý rostou. Maminka byla hned pro a tak šly, jak tak couraly po lese a každá si přemýšlela o svých věcech, tak maminka najednou povídá: "Evi nezlob se na mě, ale já nemůžu jít na radnici a znovu říct ANO, já už bych ho znovu neřekla, já bych si znova tvého otce nevzala. Nechápej to špatně, ale prostě život s ním zas není takové terno. Ne snad že by lítal za ženskými nebo pil, ale nikdy mě nevzal jen tak do náruče a nezeptal se mě co bych chtěla, co bych si přála, co mi schází, zajímalo ho hlavně co je k obědu a jestli jsem objednala doktora na očkování králíků. Já vím, že to zní blbě, ale on mě bral jen jako hospodyni, kuchařku a služku, v podstatě je sobec. On si měl své koníčky, myslivce, hasiče, zahrádkáře a já měla vás tři děti a hospodářství. Nechci říct, že nic nedělal, ale kolikrát pomoc sousedovi byla přednější než pomoc své ženě. Nikdy jsme nebyli na žádné dovolené, protože tady je přece tak krásně. Ano je, ale každé prázdniny se k nám sjely děti všech možných příbuzných a já je trávila vařením a starostí, aby se jim něco nestalo. A víš co je na tom nejhorší, že to byla moje chyba, že jsem si to nechala líbit. Prožila jsem vlastně klidný život, ale tak nějak málo lásky. No dneska už to je jedno, on je táta hodný a určitě to s námi myslel vždycky dobře, ale já už bych to ANO znovu říct nedokázala."
Eva mi pak vyprávěla, že se normálně rozbrečela, že si vždycky myslela jak krásný život její rodiče vedou, že se nehádají, všechno u nich bylo v pořádku, dům byl opravený, doma čisto a útulno a tohle jí tak zaskočilo, že nevěděla co na to říct. Jen se zeptala, proč se teda maminka nedala rozvést? "A co bych asi tak u soudu řekla, že muž je hodný a starostlivý, ale dává mi málo lásky? Že pořád někde lítá, funkcionaří a já jsem vlastně sama, že si připadám jako opuštěná selka, která si najala šikovného hospodáře? Ne děvče na rozvod to nebylo, on mě má ve své podstatě asi rád, ale bral mě jako samozřejmost, nedělal nic jen pro mě. " Pak se maminka zarazila, utřela si slzy a povídala: "Tak víš co, tu svatbu uděláme, když o tom tak přemýšlím, tak on je táta vlastně moc hodný, jen je to prostě takový vesnický balvan"
Svatba nakonec byla i s obřadem ,kde maminka statečně řekla své ANO a jako svatební dar se jim děti složily na dovolenou u moře.
A mě při tom napadlo, kolik z nás dlouho vdaných žen by znova řekla ano tomu svému?
Kdysi chtěl někdo prosadit do zákona, aby manželství po dvaceti letech automaticky skončilo a pokud by ho ti dva neobnovili, tak by byli automaticky rozvedeni. Zvedli byste ruku pro takový zákon?
17.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 63 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vzala bych si znovu svého muže?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Nika1: mám to stejne, az na to ze my jsem v listopadu spolu 19roku a deti pomalu venku z hnizda....
ale kdyz o tom tak premyslim, tak 1) netusim jestli on by mi rekl znovu ano a 2) ano je obcas na zabiti anebo aspon prasteni panvi po hlave, aby se mu rozsvitilo, ovsem na druhou stranu já taky nejsem svata kdo vi kolikrat chtel on za ty roky zabit me 
...nemáme si co vycitat
.
Podruhy bych ano nerekla, ale rozvadet se nechci, v podstate nemám proc 
. A kdybych se nakrasne rozvedla tak co ? Potkam casem nekoho jinyho a po roce dvou jsem opet tam kde nyni, chlapi jsou v podstate stejni. A jeste navic s bonus detma, chlapi zacinaji pozdeji takze bych riskovala bonus deti v puberte
...teda opravdu nechápu proc bych to delala
My jsme měli nedávno 29 let od svatby,a připadá mi to,jakoby to byla chvilka...Manžela bych nevyměnila,ale kdybych omládla a všechno mohla začít znovu,tak bych možná zůstala raději sama.Ušetřila bych si plno věcí,jež se staly a nejdou odestát,neměla bych děti a zkrátka něco zcela jiného...Padesátiletého výročí se asi nedočkáme,brali jsme se již starší.Nějaké hloupé zákony bych nebrala.Stačilo by,že zrovna v tom období by se ti manželé na sebe zlobili a rozvedli by se,aby toho vzápětí mohli litovat!
.gif)
Nika1 - tak pokud ještě nemáte děti tak máš jěště čas na to aby sis to srovnala v hlavě co chceš a jestli to má budoucnost když o tom teď pochybuješ.Jak ty děi přijdou tak to bude skoro neřešitelné východiisko, o tom sem se přesvědčil a vím co říkám.
.gif)
thePlacheck: tak to je moc smutný.....
Jsme spolu 25 let a s největší pravděpodobností bych řekla ano, jak píše sharon, občas je na zabití, ale to já rozhodně taky a taky už víme, co jeden od druhého můžeme čekat a co ne.
.gif)
thePlacheck: my jsme se taky brali,že jsme ,,museli,, ,ale zároveň i chtěli...to je mi tě líto
,to nemůže dopadnout dobře,sorry
A co takhle vzal bych si znovu svou ženu???My jsme se brali protože jsme "museli" a podle toho to u nás taky vypadá.Nebýt dětí tak spolu zaručeně nejsme.A kdyby jsme se náhodou dožili zlaté svatby o čemž pochybuji a děti by se nás na to zeptaly tak vím co by jsme jim na to řekli,respektive kam by jsme je s tím nápadem poslali.
i po téměř 38 letech říkám ano , jednoznačně , i když byl často na zabití........ale to já taky 
a jakýsi zákon je nesmysl, každý jsme přece strůjcem štěstí svého a nikdo nejsme dokonalý.
jak by asi ti dva žili, kdyby věděli, že to mají na dobu určitou?
To si nedovedu představit...
my jsme spolu 44 let
určitě bych si ho vzala znovu
pár věcí bych už nechtěla zažít...ale i o tom je prostě život
.JPG)
Já nevím, kde po deseti a více letech funguje bůhvíjaká vášeň. Kdybych vyměnila chlapa, bude to za chvíli jako s tím prvním, tak si radši nechám toho svého.
A brát se po 20 letech znovu? To je zrovna doba, kdy chlapi chytají druhou mízu, asi by se jim líbila ta možnost, vzít si mladší
Zdá se mi to jako strašná pitomost.
těžko říct,teď bych bez váhání řekla ANO,ale co bude za 10 let je ve hvězdách
...a k článku,přijde mi,že maminka Evy ten obřad zkousla zase jen kvůli dětem,ale vnitřně o tom nebyla přesvědčená
Zrovna dnes máme 8mi leté výročí svatby. Je to hrozný, ale asi bych si manžela už nevzala. Je sice hodný, miluje mě, neřekne křivýho slova ale káru táhnu hlavně já a on se veze. Děti zatím nemáme a upřímně poslední dobou ani nevím,jestli bych to všechno zvládla. Vidím to v podstatě v dost ostatních manželstvích, ale vidím, jak ty ženský končí - jako ta pani v článku psychicky a fyzicky strhané a nezřídka obtloustlé, protože na sebe čas nemají.
Ahoj všem.jsem na tom stejně jako Eva z článku,miluji ho,vím,že on miluje mě,ale tak nějak necítím zájem...........Vzala bych si manžela znovu bez přemýšlení i když je to tak.......je hodný,s košem zajde,peníze nosí a hlavně nepije a nemlátí mě.
.jpg)
bez váhání a okamžitě říkám ANO!!!!!jdu do toho znova
