Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Juana: Úplně přesně by vám měl říct notář, jak to bude probíhat, ale obávám se, že ano. Promyslete dobře, jestli nakonec nebude jednodušší to přijmout a prodat, i kdyby za směšnou částku.

Juana: Jo, budou. Ale pozor, jestli máte děti, tak to přejde ještě na ně a pokud nejsou zletilé, tak to odmítnout nemůžou. Byl by jim přidělen opatrovník a řešilo by se to přes soud.
Není to u nás s dědictvím tak jednoduché, jak si spousta lidí představuje. Přepis nebo prodej majetku ještě za života ve spoustě případů věc hodně usnadní.

Kassy: No potěš, takže kdyby se toho blblého kusu pole vzdal i manžel a jeho přibuzní, tak to automaticky přejde na jejich nezletilé děti, a tedy i na moje potomky? To jsou vyhlídky.

někdy to je hamty hamty

já dostala barák, tatínek dožil za podmínek, které fungovaly za jeho života, maminka užívá byt nadále. Notářka jen poradila taťkovi aby si nechal udělat věcné břemeno. Nechtěl, ale přistoupil na to, mne to trochu mrzelo ( nikdy jsem nebyla podrazák ), ale pokud se to vezme z druhé strany tak na to měl plné právo a získal jistotu, že kdybych se nezměníla v hyenu, která by je chtěla vyhnat z baráku měla bych smůlu. Já jsem ho nezklamala.

Kassy: Jo, takže jsme si to mysleli, dneska zrovna jde tchán odmítnout nějaké staré dědictví po své matce, stejně tak jeho bratr. Někde vyštrachaly kus pole, tedy kdysi to bylo pole, dneska je to jen zabordelený pozemek plný šutrů a křoví. Takže další v řadě bude manžel a jeho bratranec a sestřenice, takže si se toho asi taky budou muset vzdát.

PEGG: Teď teprve dočítám příspěvky. Tak jestli chce teta barák prodat a tím se zabezpečit, tak to může takhle neteři říct a třeba jí ho nabídnout přednostně, až na to dojde, ne? Nikdo ji přece nenutí dům komukoliv dávat, akorát se nemůže divit, že pokud všichni předpokládají, že dům půjde do dědictví, jednají podle toho. Přístup "každý za sebe" je sice strašně moderní, ale já si nemyslím, že by byl správný. Rodina tvoří nějakou ucelenou jednotku a je potřeba s ní při rozhodování počítat.

ax: Taky si myslím

Florencie: Tu nevlastní sestru chápu, proč by se měla vzdávat dědictví ve prospěch cizí rodiny?

Můj děda už před mnoha lety přepsal zahradu na své děti, předtím ji ale nechal rozdělit na zhruba tři stejně velké pozemky. Přišlo mu to logické - zahrada byla veliká a takhle každý dostal svůj díl, s kterým si mohl dělat, co chtěl. Strejdové to po letech prodali, matka si tam postavila dům. Já bych to taky klidně udělala (zatím máme děti nezletilé), ale vymínila bych si, že v domě zůstanu na dožití. Manžel je teď v situaci, kdy na něj jeho rodiče tlačí, že na něj přepíšou chatu. Samozřejmě spekulují s tím, že on se takhle o tu chatu začne víc starat, přitom máme dost práce na našem domě a nedokážu si představit, že budeme ještě opečovávat chatu. Už takhle jsem tam strávili letošní rozkouskovanou dovolenou a budovali jsme tam tchýni novou koupelnu, jenže práce tam je jak na kostele.

Návrhu té neteře docela rozumím. Barák je lepší udržovat průběžně, i zhlediska financí by to pro tu neteř pravděpodobně bylo lepší. A pokud je naprosto jasné, že jednou bude její, chápu, že se chce včas postarat o to, aby jednou nezdědila ruinu. Bydlení tety se přece dá ošetřit věcným břemenem. Ale záleží na tom, jaké jsou v té rodině vztahy.
Se vzdáním se dědictví to taky není tak jednoduché. Nelze se vzdát dědictví v něčí prospěch. Pokud odmítneš dědictví (vždy jako celek), nárok na tvůj podíl přechází na tvoje potomky. Pokud jsou tito zletilí a bezdětní, můžou udělat totéž a podíl si rozdělí ostatní dědici ve skupině, ale pokud jsou nezletilí, odmítnout dědictví nemůžou (resp. nemůžeš to za ně udělat ani ty), což znamená, že majetek připadne nezletilým dětem, což s sebou nese další komplikace, a ještě navíc se bude drobit na ještě menší kousky než původně. To je tedy podle mě lepší, když si ten podíl nechají rodiče. Akorát s tím vyplacením je to nějaké divné. Oni by měli dostat ideální podíl na domě, nezdá se mi, že by si mohli vybrat, jestli chtějí ten nebo vyplatit peníze, to by mělo snad být možné jenom oboustrannou dohodou.

Křeček: souhlasím lip bych to nenapsala 9 -07 i 9.09

Florencie: Mně to přijde celkem logické - pro ni je tvoje maminka cizí, nemá důvod vzdávat se kvůli dědictví po svém otci. Jakmile by se vzdala, nedostala by z vaší strany už nikdy nic.

Nechápu tahanice o majetek Když zemřel tatínek, bylo jasné, že se ségrou svého dědictví vzdáme ve prospěch maminky. Jen tátova dcera z prvního manželství si to nechala vyplatit. Aby nebyla škodná, že

magic11: moje babička to tak udělala, darovala dům synům ještě za svého života. Táta jí nechal na své náklady vyměnit střechu, jinak tam nedělal žádné úpravy, které b yjí zasahovaly do života (ta střecha byla nutná, už tam teklo)
když zemřela, barák se prodal a táta se strejdou se rozdělili.
Takhle by to asi mělo fungovat všude, ale pravda je, že některé děti jsou v tomto případě schopné šoupnout rodiče do důchoďáku a barák zabrat.

Dokud nebudou mít dcery kam jít, můžou bydlet s námi, ale budou respektovat naše pravidla.

Když manželovi zemřela máma, vzdal se dědictví ve prospěch sester, které tam bydlí, starali se o maminku, když byla nemocná, makaly se svýma chlapama na tom baráku a na zahradě. Rozhodně by ho nenapadlo chtít něco vyplatit.

darováním nemovitosti se ušetří nemalé peníze, které v případě dědictví shrábne notář, který vypořádává pozůstalost, v případě darování se platí jen kolek na žádosti o zápis změny do katastru nemovitostí. Je už na rodičích, zda svým dětem důvěřují, že neskončí na ulici a vše zůstane při starém. Je mi teprve 44, takže bych to nedělala, děti mají 22 a 15, ale až mi bude 65,klidně to udělám, když mezi námi s dětmi bude důvěra a hlavně podle zákonů, které budou v tu dobu platit.