Ranní prudiči versus ranní nadšenci. K jakému druhu patříte vy?
Každý jsme jiný. A každý také jinak fungujeme po ránu. Jeden můj přítel býval ráno nesnesitelný. Nejméně hodinu po probuzení (bylo jedno, jestli vstával v šest nebo v jedenáct) byl nepoužitelný. Co nepoužitelný, doslova na zabití. Nesnášela jsem společné víkendy a probouzení. Vždycky jsem měla pocit, že jsem to já, kdo způsobil, že je „krucinál zase to zatracený ráno“. Byl protivný, nedůtklivý, nesmělo se na něj mluvit. V takovém případě odsekával, bručel a urážel se, případně neodpovídal vůbec. Nevydržela jsem to. Život s člověkem, který je schopen se den co den durdit nad tak přirozenou součástí přírodního koloběhu, mě nelákal.
Současný přítel je pravý opak. Probudí se, rozkouká, vstane a okamžitě je schopen normálně komunikovat. Jistě, jako každý potřebuje pozvolný nástup, ale rozhodně se nekácí z toho, že musel vstát z postele.
Jedna moje kamarádka je zase tak trochu přírodní úkaz. Otevře oči a záhy je nastartovaná k čemukoliv. Před mnoha lety jsem s ní trávila dovolenou a byla to docela muka. Tak jako byl můj předchozí přítel extrém v negativním přijímání nového rána, ona byla zase šmrncnutá na druhou stranu. Sotva jsme vstaly, začala okamžitě plánovat, co podnikneme, kam půjdeme, co budeme dělat, vytrvale ze mě tahala odpovědi a nutila mě, abych se okamžitě a střelhbitě zapojila do hovoru.
Jak jste na tom po ránu vy? A jak vaše druhé polovičky? Shodnete se v prožívání ranní nálady, nebo si třeba jdete tak trochu na nervy?
1.3.2013 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 66 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Ranní prudiči versus ranní nadšenci. K jakému druhu patříte vy?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
tak my mto s manželem máme naštěstí oba stejně - jsme tak něco napůl 
Ráno nám nevadí hned po probuzení vstát a po projití koupelnou i úplně normálně fungovat. Naštěstí dcery vstávájí až tak půl hodiny po nás, takže na to máme klid. Není pro nás problém dát poránu dohromady seznam na nákup, vzpomenout si, že dneska přijdu dýl, protože jdu zařizovat to a to... Jen mám prostě ráda svoje stereotypní ráno - koupelna, pak 
, u toho se namaluju, pak dám kočkám, obléknu se a jdu. Pak se v metru na lidi usmívám a oni na mě mračí 
Křeček: 7:53 Ten prvni odstavec 
.gif)
Jj,aktivní lidi hlavně po ránu také nemusím
.JPG){kind=avatar}
Celá rodina jsme sovy, ráno fungujeme jako automaty, nikdo nemá sílu se dohadovat, jdeme si z cesty. A je jedno, jestli vstaneme v šest nebo v deset. Nevrčíme na sebe, protože i v tom jsme nefunkční. Vrčíme leda na nějaké protivné skřivany, kteří chtějí vyvíjet aktivitu a chtějí, abychom se zapojili. Tak po hodině se nám vrací řeč. Jedinou výjimkou byl tchán, který vstával v pět, aby nás nebudil, tak šel pracovat ven a v osm už byl v plném proudu a začal kolem nás třískat věcmi. Naopak večer, když my jsme byli v plném nasazení, on lehl o půl deváté a vztekal se, že my šramotíme. Nesnášela jsem víkendy na chatě.
To s e mu vyhýbám
O víkendu je to jedno,ale když se vstává do práce,jsem zalezlá jinde,než muj,mám ráda klid
loupák: 7:23 Jezis to je hrozny 4:40
No tak to uz ti tu pracovni dobu nezavidim 
Na mě je po ránu lepší nemluvitnež si vypiji svou dávku
pak funguji už normálně
Můj
je od první chvíle ráno uplně normální
.jpg)
Já jsem skřivan, který ráno nerad vstává
he he. Moc se neshodnem.
Jsem ranni mrzout a muz je ranni ptak. Je po ranu nechutne aktivni 
Uz se aspon naucil, ze po me nema po ranu nic chtit.
A jediny stesti, ze bydlime nad tatou v patre, tak aspon prestal hned po vstani z postele luxovat a podobny nesmysly. Ma z dedka respekt 
Jinak on je zas na zabiti vecer. Uderem osme zacne byt cim dal protivnejsi a ja ozivam
.JPG)
Jsem sova a ráno jsem schopná dělat automaticky naučené pohyby - do těch mi bohužel pořád ještě nezapadá vypravování dětí do vzdělávacích ústavů Starší dcera se už naštěstí sama vypraví a vypadne, celkem ví, že po ránu nemá smysl mi sdělovat, co měla mít do školy a nemá... zato mladší je ještě horší sova než já, takže vytáhnout ji z postele, donutit oblíknout atd., to je fakt očistec, hlavně když mám co dělat sama se sebou.
to samé manžel - ten vyleze, dřepne si do křesla a čučí - když se mi nějak podaří vypravit dceru, odkolíbe se do auta a odveze nás do školky
.gif)
A ještě něco,náš synek je celej po nás,takže nás tři po ránu raději nepotkat
Jarča*: ta poslední věta
...s manželem jsme po ránu stejně,,příjemní,, tak si naštěstí nemáme co vyčítat a navzájem se chápeme...neumím si představit,že bych žila se skřivanem,to by asi nefungovalo
No, nadšenec...to je asi silné slovo Z postele se mi nikdy moc nechce. Ale jak vstanu, jsem schopná fungovat normálně. Vstávám tak hodinu před odchodem do práce, abych měla na všechno dost času - nakrmit kočky, dát si pár protahovacích cviků a sednout si na chvíli s kafem a sídaní k nějakému časopisu. Taky bych hned mluvila a plánovala, kdybych měla s kým. Manžel je opak, už jsem se za ta léta naučila, že po ránu je lepší klidit se mu z cesty a nebrat si to osobně
Kdysi jsem zila se "skrivanem". Vstaval zvesela v 6 hodin rano a hned mel plno energie. Zila jsem s nim velice,velice kratce a dodnes nechapu, jak jsem ho dokazala nezabit. Bylo to strasne, v sobotu v 7 rano poskakoval po byte pln elanu a v 8 vecer padal unavou na hubu.
Moje spolupracovnice mi dokazala zkazit naladu na cast dne, kdyz se s nadsenim a s usmevem priritila rano do prace a primo poskakovala energii. Na druhou stranu ja kazila naladu ji, kdyz jsem planovala co po prichodu z prace jeste udelam, kam si pujdu sednout na kavu nebo vino, kdezto ona byla schopna tak akorat pred spanim chvili cucet do televize.
Jsem sova a vazne nechapu, jak nekdo muze byt skrivan.
