Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

„Co je to tady za hnusnou Máničku?!“ „Myslíš Gagarinova bratra?“ Kdo viděl film Pelíšky, zcela jistě si tuto památnou scénu vybaví. Pubertální synek si dovolil znehodnotit tatínkovu svatyni – nástěnku s budovatelskými hesly a rodinným jídelníčkem – odporným plakátem jakéhosi „zfetovaného individua“, čímž ve svém otci probudil ukázkový, cholericko-hysterický výstup.

Po celé generace je to s dospívající mládeží stejné. Každý její příslušník má svůj idol či idoly, kterým se dostává výsady zaskvět se v plné kráse na zdech pubertálního pokoje.

Za mých mladých let byl přístup k jakýmkoli plakátům téměř nemožný.  A tak mi můj úplně první oficiální idol – Pavel Trávníček coby princ z pohádky Tři oříšky pro Popelku – musel postačit v mnohem menší velikosti, pečlivě vystřižený z titulní strany časopisu Ahoj na sobotu. Pravda, byl alespoň barevný.

Ve škole jsme záviděli spolužákům, kteří se nějakou diverzantskou cestou dostali ke skutečným plakátům skutečných zápaďáckých hudebních skupin. V devítce jsme všechny přítomné holky hromadně omdlely u jedné kamarádky, která měla na zdi obrovský plakát, na němž se skvěli úžasní Smokie.

Ovšem mou touhou největší bylo získat plakát té naprosto nejúžasnější a nejlepší skupiny na světě, kterou pro mne byla ABBA. Jejímu shánění jsem velice intenzivně zasvětila několik dlouhých let svého mladického života a toto úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem. Chvíle, kdy jsem otevírala obálku, jež měla tento zlatý poklad obsahovat, se navždy zapsala do mých pamětí jako něco nepřekonatelného. Při trhání obálky jsem byla nervózní jako letuška v ponorce a napjatě přemítala: Bude tam, nebude tam?

Byl tam! Všichni čtyři aktéři se přede mnou skvěli ve velikosti téměř životní a já jsem je chvějícíma rukama špendlila na čestné místo přímo nad mou hlavou. Ááách… óóóch… Dostavil se u mne pocit jakéhosi naplnění, dokonalého zhmotnění nesplnitelného snu… Zázrak, před kterým všichni svatí bledli závistí.

Jaké plakáty visely na zdech vašich pokojíků? Také jste patřili k těm, kteří podlehli neodolatelnému puzení mít svůj pokoj vyzdobený tvářemi svých idolů? Nebo jste takové puzení nikdy nemívali?