Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Když jsem byla malá, často jsem od rodičů slýchávala: „Prosím tě, jaké ty můžeš mít starosti? Počkej, až vyrosteš, to teprve poznáš, co to je.“ Jak já jsem tohle prohlášení nesnášela. Samozřejmě, z pohledu dospělého jsou některá dětská trápení malicherná a zbytečná, ale malé dítě to vidí jinak.
O dětech se říká, že jsou kruté. Stačí, aby se někdo jakkoli odlišoval, a hned se stane terčem posměchu. A někdy se člověk nijak výrazně lišit nemusí. K tomu, aby někdo prožil malé psychické peklíčko, třeba stačí, jak se jmenuje. Více či méně neobvyklé jméno a příjmení je zdrojem veselí a humoru, a to nejen pro děti. Zažila jsem, že se tím bavili i učitelé, kteří tak vlastně posměch na toto téma svým způsobem legalizovali.
Nutno ovšem říct, že z výsměchu svému jménu si málokdy něco děláme. Většinou brzy zjistíme, že za nějaké rozčilování to nestojí, že tím naopak provokujeme další a další pokřikování. Přesto jsem i já prošla obdobím bezmocného vzteku, když na mě mí pubertální spolužáci pokřikovali: „Zachcarka, Zachcarkáááá!“ Za svobodna jsem se totiž jmenovala Zacharová. Dokud si vystačili s klasickým „Zacharka“, nevadilo mi to. Ovšem inovaci na tvar „Zachcarka“ jsem dost dlouho snášela poměrně těžce. No uznejte, to bylo opravdu potupné.
Uklidňovalo mě, že nejsem jediná, kdo kvůli jménu takto „trpí“. I samotní posměváčci si užívali dost a dost. Někteří byli přímo lákadlem pro učitelky, které se předháněly ve vtipnostech jako: „Ale Hodný, ty dneska vůbec nejsi hodný.“ Nebo „Á, Budil se nám konečně probudil.“
A to jsou ještě horší příjmení. Jejich nositelé jsou opravdoví chudáci. Paní Zubatá, pan Lopata, Osolsobě... Kamarádka, která svého času pracovala na důchodovém úřadě, znala paní jménem Terezie Uchcaná. Uznávám, že proti tomu je moje „Zachcarka“ hodně slabý čajíček.
Jedna má bývalá kolegyně se zamilovala do kluka, který se jmenoval Frk. Když se rozhodli, že se vezmou, odmítla přijmout jeho příjmení, dokonce odmítla i to, aby se jejich dítě jmenovalo po něm. A tak se rozhodli, že si příjmení změní on, a celá jejich rodina se pak jmenovala po ní.
Copak příjmení, s tím málokdy můžeme něco dělat. Ačkoli v některých zvlášť křiklavých případech se dá zařídit změna. Skutečně se nedivím tomu, když se pan Píča nechá přejmenovat na Píša. Pravda, spolužáci jeho případných potomků si i s tímto tvarem dokáží hravě poradit, ale je to přece jen krapítek umírněnější.
Horší však je, když rodiče dávají svým narozeným dětem křestní jména, jež jsou v našich končinách neobvyklá. Kolikrát si říkám, chudák dítě, které se stane obětí rodičovské touhy po originalitě a odlišení za každou cenu. Je to samozřejmě věc názoru a vkusu. Doba jde dál, otvíráme se světu, a tak je asi logické, že se to i u nás začíná hemžit jmény jako je Steven, Brenda, Dylan... Místo Karolín se objevují Charlotty a tuhle jsem dokonce slyšela maminku, jak na svého českého chlapečka volá Dejvide.
Co vy a vaše jméno? Jste s ním spokojeni? Také jste kvůli němu byli zdrojem všeobecného veselí? Znáte někoho, kdo se jmenuje nějak zvláštně? A jak se vám líbí současná móda cizokrajných křestních jmen? Jste v tomto směru konzervativní, nebo třeba sami uvažujete, že svého potomka nějak originálně pojmenujete?
16.1.2013 Rubrika: | Komentářů 92 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Barbora brambora, Vašek šašek... Děti nejsou jen nevinní andílci.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
loupák: Mně se Bruno moc líbí. Už od doby, kdy jsem coby dítě četla stejnojmennou knihu o osudech německého chlapce v české vesnici.
.jpg)
Bruno Vágner mi zní normálně... je to takový mužný 
ale Quentin může být i Kokta ... 
ale to vypadá taky dost děsně ...
Ale já si vzpomínám, že jsem jednou stála na městě a čekala na bus... když dorazila jedna taková větší menšinová rodinka ( zřejmě Kanalošovi, nebo Demeterovi 
) a tatík vola na děti : Esmé, vezmi Kevina a Isoldu a jdeme .... no já jsem málem padla ... Esmé byla zřejmě Esmeralda, jako proti jménům nic, proti rodince taky ne, ale bylo toho trovhu mpc a to nevím, jak se jmenovalo to 
na kořárku, který vezli ...
.gif)
magatao: annie: a co říkáte na Krainový Bruna?
,přijde mi to dost tvrdý a nesklonitelný
Měla jsem rodné příjmení velmi zvláštní a složitě psané a s tím jsme si velmi užili...Měla jsem napsanou kartičku a tu dávala lidem,aby to napsali správně,třeba v prádelně,čistírně ve škole na začátku roku a pod. Nyní mám celkem obvyklé příjmení a stejně i z toho dovedou lidi udělat různé nesmysly.Našim dětem jsme dali jména tak,aby jich nebylo 5 ve třídě a hodilo se to k příjmení.
annie: jojo 
. Ale tak Ornella se může vdát za nějakýho italskýho šlechtice (třeba toho co zbyl po Bartošový) a nakonec bude mít (duto neduto) celkově pěkný jméno. Ale Quentin to bude mít na doživotí 
Pro mě od malička nejkrásnější jméno,,Petra,, ,kdybych měla holčičku,byla by to Petruška-nádherný
už mě to drží od mojí první panenky kdy jsem ještě neuměla R
.JPG)
magatao - oni ti Štikáči to mají v rodině - taková Ornella je taky sousto.
Nejhorší je, že sice má nezvyklé jméno,které přitahuje pozornost, ale v hlavě pusto a prázdno. 
Jo, ale co se mi strašně líbí, jsou četná jména. U nás je zvykem dávat jen jedno jméno a příjmení, poslední dobou už sem tam dvě jména, ale mně se to zdá takové chudé. Moc by se mi líbilo mít jméno na dva řádky , možná jednou nevydržíma půjdu si zjistit na matriku, jestli si to můžu rozšířit .
Takže třeba takovýmu Karl Johannes Nepomuk Josef Norbert Friedrich Antonius Wratislaw Mena von Schwarzenberg moc závidím
Mně je celkem šumák, jak se kdo jmenuje, jen když to hodně tahá za uši, tak si říkám, že je to hodně zvláštní. Přeci jenom rodiče by mohli mít trochu citu a nedávat dítěti jméno, který se bude třeba společně s příjmením blbě vyslovovat (třeba když konec jména a začátek příjmení je na stejné písmeno. Se mnou chodil do školy chlapec s docela běžným jménem Bohumil Lochman, ale ta dvě L vždycky tak nějak odkoktal a spousta lidí co to četla, tak taky
). Ke krátkému příjmení bych dala delší jméno a naopak, ale jinak to moc neřeším. Dneska je odlišnost narozdíl od tehdejších dob spíš plusem 
.
Ale na co se teda fakt těším, je budoucí Quentin Štika
Jo a co Monika - motyka - harmonika ? Dobrý ne? Ják já na prvním stupni záviděla Hankám, Jankám a Dankám, že mají všední jméno a ničím nelezou z řady... za mých školních let mnoho Monik nebylo O příjmení se radši nezmiňuju, je celkem normální jen evokuje určitou svatost 
což zrovna v mém případě bylo poněkud daleko od pravdy ale můj bratr, s hezkým českým jménem Pavel má dodnes přezdívku Božena - jako že je boží 
moje děti mají klasická jména Kateřina a Jiří... takže nejhůř kachna a jiruňák, a moje sestry mají děti s poněkud neobvyklými jmény, ale musím říct, že taková Mína ... ta se nám líbí moc 
Mě zase chybělo málo a moje příjmení by bylo Bartošová
...teď teda na tom nejsem o nic líp,moje přijmení zní dost rusky,takže se mě často na úřadech ptají,jestli rozumím dobře česky,když jim nejdřív předložim OP
,no co,sranda musí byť...za svobodna jsem se jmenovala jako náš momentálně asi nejlepší tenista a zároveň největší zmetek za mřížema který vlastnil gang,být ještě na základce,myslím,že bych toho využila...no a co se týče jména,to mám klasický český a nikdy si nikdo ze mě kvůli tomu neutahoval
....
Deafina - osobně mi to k sobě nejde, ale stejně si všichni časem zvyknou...
Mě jedna sousedka vyprávěla, že nechybělo málo a byla by Sralová - naštěstí se její tcháni nakonec přejmenovali na obvyklejší příjmení.
Moje příbuzná zase nechtěla být Pečínková, tak si manžel vzal její příjmení.
My jsme měli na základce zeměpisářku Evženii Zřídkaveselou. Říkali jsme jí Evža zhusta smutná. A u ní to byl tedy NOMEN OMEN. Naopak naše třídní, češtinářka a dějepisářka, nám v páté třídě při seznamování se každému řekla, kdo slavný měl stejné jméno. No a jediná z učitelek, která nějak "využívala" naše jména byla bioložka na gymplu, která vždycky zkoušela napřed osoby s biologickým příjmením. A že jsme jich ve třídě měli požehnaně. Straková, Kohoutová, Višňová, Růžek, Rybková, Špačková, Fiala, Lejska, stačili jí i Zralá, Šťávová a Grün.
annie: Ona ani žádná ryze česká jména ty Kaňákové a Dřevojánkové nevylepší.
sallie: Lidi tu osobu (Knappovou) nepodporují. To (snad ne všechny) matrikářky vyžadují, aby si rodiče opatřili od ní "odborný posudek" za cca tisícovku, když si přejí jiné jméno než takové, které není v jakémsi seznamu.
