Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
19.3.2008 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 95 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mladá matka, stará matka... nebo žádná matka?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Jsem taky mladší a jsem ráda, jednou si budu naplno všechno užívat s malou, teď jak mám náladu, ani mi nechybí to, čím jsem žila posledních x měsíců
Nastastie prichadzame do styku s normalnymi ludmi, ktori sa nic nepytaju. Obcas sa ma kamosky pytali, kedy bude svadba. Teraz sa, samozrejme, pytaju kedy bude dieta...Druhym clovek nevyhovie. Odkedy som sa vydala, aj lekari sa pytaju, ci sa snazime o dieta...Poviem, ze sme svoji len par mesiacov (co koho do toho, ze spolu uz roky zijeme). Osobne by som sa NIKDY nespytala nikoho na deti, je to kazdeho osobna vec a co ak je ten par neplodny a deti mat nemozu? Ja ani manzel tuzbu po detoch zatial nemame, ked pride, budeme to riesit.
Nastastie prichadzame do styku s normalnymi ludmi, ktori sa nic nepytaju. Obcas sa ma kamosky pytali, kedy bude svadba. Teraz sa, samozrejme, pytaju kedy bude dieta...Druhym clovek nevyhovie. Odkedy som sa vydala, aj lekari sa pytaju, ci sa snazime o dieta...Poviem, ze sme svoji len par mesiacov (co koho do toho, ze spolu uz roky zijeme). Osobne by som sa NIKDY nespytala nikoho na deti, je to kazdeho osobna vec a co ak je ten par neplodny a deti mat nemozu? Ja ani manzel tuzbu po detoch zatial nemame, ked pride, budeme to riesit.
Ota:
ono ani 4 nedáš do "normálního" auta.... takže dvojčata by jeste byla ok, na ty trojčata, ale fakt už minibus
Ota: To chápu
Sheeni: moc hezký není , jenže já sem sentimentální nádoba a mám rád místo kde žiju, kde jsem vysadil s nejstarším synem ( tenkrát byl rýč větší než on) našich 40 stromků a keřů , udělal zahradu a tak...... prostě sem se už s rodinou i bez nacestoval po světě tolik, že si vážím klidného přístavu v domečku u lesa .......
teb: tak to je dost drsný
Ota: Tak jsem si vzpomněla na jeden "příběh ze života": Když se babičce narodila čtvrtá dcera (celkem měla 6 dětí, až 5. byl kluk, jinak samé holky) a ona z toho byla nešťastná, tak jí její maminka říkala: "Neboj se, šak to stejně umře." - teta měla prý necelé kilo a narodila se úplně modrá. Dali jí jméno Anděla (že prý bude brzy mezi anděly) a hned druhý den jí nesli ke křtu. A už jí bude 78 a je hrozně čiperná.
Ota: Já neplánuji, jen doufám Každopádně jestli má soused hezký dům...proč ne?
Ota:
Sheeni: no hlavně neplánuj počet na jeden porod, nás trochu od pokusu o čtvrté zrazuje právě tahle šance na dvoj-trojčátka..... to by sme si museli pořídit mikrobus a koupit sousedův dům
Sheeni: a to si představ, že napodruhé by to byly čtyřčata
máša k.:
Ota: Navíc kdyby byly dvě naráz, tak třeba za pár let bych chtěla zase...zase...zase...to už by asi nepřežil
Ota: Nestraš
já měla dvě dcery ve dvaceti, bylo to sice brzo, ale teď jsou dospělý a já ještě mladá a neklidná...