Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Je mi 32 let a mám desetiměsíční dcerku. Oba dva s manželem jsme si ji přáli, a když se narodila, byli jsme ti nejšťastnější rodiče na světě. Přestože jsem měla zajímavou a perspektivní práci, plánovala jsem zůstat s malou doma alespoň do jejích tří let.
První měsíce jsem si skutečně užívala. Když pominulo poněkud splašené šestinedělí a obě dvě jsme najely na docela rozumný režim, bylo všechno fajn. Necítila jsem se ani přehnaně unavená, jak si často maminky malých miminek stěžují, ani frustrovaná.
Jenže přibližně po půl roce se to změnilo. Najednou jsem si začala uvědomovat ten příšerný stereotyp, od rána do večera vlastně stále to samé kolem dítěte a domácnosti. Nejdřív jsem si myslela, že je to jen přechodná krize a že to přejde, ale mýlila jsem se. Už to trvá čtyři měsíce a já se cítím čím dál hůř.
Manžel se sice snaží mi trochu ulevit, takže převzal například starost o večerní koupání a uspávání, o víkendu jde odpoledne na pár hodin sám s kočárkem na procházku, abych měla chvíli pro sebe, jenomže i to je málo. Připadám si doma nevyužitá, cítím, jak ztrácím takovou tu životní jiskru. Stala se ze mě utahaná mamina, která nemá na starosti nic jiného než přebalit, uklidit, vyprat, nakoupit a učit paci paci.
Chtěla bych z toho kolotoče trochu vypadnout, alespoň na pár dní v týdnu nebo občas na půl dne. Ale u nás taková místa nejsou. Někam do práce můžu nastoupit leda na plný úvazek. Mohla bych se vrátit na původní místo, kde jsem měla velice slušný plat. Už jsem to zjišťovala a podařilo se mi sehnat i hodnou paní, která by za rozumný peníz ráda dělala Evičce chůvu.
Avšak u manžela jsem tvrdě narazila. S něčím takovým hrubě nesouhlasí, nepřeje si, aby se o naši dceru staral kdokoli cizí. Tvrdí, že mi bude klidně pomáhat ještě víc, abych nebyla tak frustrovaná, ale doslova mi zakázal začít chodit do práce.
Jsem z toho nešťastná. Evička mi jde stále víc na nervy, začala lézt a je to s ní víc a víc náročné. Někdy mám pocit, že jestli zůstanu doma ještě jeden den, tak se zblázním.
Měly jste také takové stavy, když jste byly na mateřské? Přejde to? Jsem opravdu vyčerpaná.
16.2.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 94 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mateřská jako galeje. Už to nevydržím.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
A co příjemná masáž, bazén, kino nebo divadlo, dámská jízda s kamarádkami (ve vší počestnosti samozřejmě), schoping s kamarádkou, výstava, koncert, návštěva rodinného nebo mateřského centra s programem pro maminky i děti, které také poskytují i hlídací službu, kde můžete svěřit dítě třeba jen na hodinku nebo dvě, hledejte, pátrejte, v okolí máte jistě více takových maminek, s kterými si můžete popovídat o ryze ženských a mateřských problémech (co si budeme říkat,chlapi nás někdy nepochopí) a věřte, že zjistíte, že v tom nejste sama. To moc pomáhá, jinak máte pocit, že jste zcela nemožná a snad jediná na světě a není to tak. Zdraví Vás mamina 2 dětí, která si také prošla svým a vyřešila to zmíněným způsobem.Teď sama pracuje s maminkama a malými dětmi,takže Ví, že zmíněné situace nejsou až tak neřešitelné.Držím palce.
.gif)
mmch já nemám taky dítě typu - kam ho postavím, tam ho najdu, takže vím, jaký adrenalin je kolikrát s ním i uvařit...a jak toho má člověk fakt často plné kecky
No já si myslím, že autorka tak super podporu manžela nemá, nechápu co jí tady všechny "závidí".
Když propočtu koupání a uspávání, vychází mi, že manžel dítěti věnuje v průměru tak 0,5-1 h denně - v případě, že "uspává" fakt dlouho.
Nevím, co tak světoborného zakladatelka za tu dobu stihne - možná tak pofackovat domácnost, i cvičení s cestou si vyžádá skoro dvě hodiny času.
Nechce, abys šla pracovat? Tak ho skutečně zapřáhni...cvičení, kroužek večer, kafe s kamarádkou. Žádný tatínek jede na dvě hodiny o víkendu ven a ty doháníš domácí resty.
Taky nechápu, jak se můžou lidi do pisatelky tak obouvat...stačí se podívat ven, letošní zima je fakt blbá, venku se skoro nedá s malým dítětem být...a představit si, jak takhle celý den zavřená v městě v paneláku dozoruju batole, co provozuje životu a majetku nebezpečné aktivity a nedá si nic vysvětlit.
To je ponorka jako 
Srovnávat to s tím, že "já trávila mateřskou na dece s kamarádkama a dětma na trávníku za domem, kde byly houpačky, trávník, bazénky" je trochu mimo mísu. Ne každý má to štěstí, že najde na md zpřízněné duše, nebo bydlí na místě, kde stačí za barákem děti vypustit a koukat na ně...a ne pořád je to léto.
Jinak, docela souhlasím s Křečkem...ono člověk si může stokrát naplánovat, že bude třeba malovat na hedvábí, nebo procvičovat angličtinu...ale s dítětem je to boj a neustálá improvizace, aby na tu zálibu vůbec došlo. Respektive si matka musí často vybrat, jestli "volný čas", když dítě třeba spí, stráví žehlením, nutným úklidem atd...nebo jestli bude malovat na to hedvábí. Obojí dělat nelze, ale nutné věci často taky odložit nelze.
ko21: 
Kawa: ale to je dítě její!!! V tom je rozdíl!
Mno jen tise mohu zavidet podporu manzela a suprovy zacatek po porodu. My mame doma vztekle, urvane dite, silene hyperaktivni dite, ktere melo od pocatku 3mesicni koliku. Do dnesniho dne (je ji 4,5 mesice) nejsme schopni nastavit ji jakykoliv rezim. Zkratka to nejde. Manzel to neunesl a tak jsme ted ve fazi pred rozvodem. Ze jsem mela chut to moje urvany vztekly dite nekdy prizabit??? snad 100x, ale desne ji miluju 
i pres to, jak je to s ni tezky. Po porodu mam nervy na pochodu porad, nevyspana porad, manzel porad pryc po kamaradech, sportech, prace apod.. Fakt jen pisatelce tise zavidim, ze ma super rodinu. Preji at se to zlepsi. Je to jen o pocitu. Staci si najit v tomhle zabavu, nebo se snazit i s ditetem neco delat. Moje mala treba miluje nasi ranni hygienu. Sedi v lehatku a diva se jak se myju, cistim zuby, maluju, kremuju apod. a desne ji to bavi. To je snad jedina chvilka, kdy nevyzaduje 100% pozornost..
Lubar: medved:
SE NEPOSERTE KRÁÁÁVY. A píšu to a říkám hezkým toonem :-)
Jo, mluvíte mi z duše. Bylo mi 20, říkala jsem si, budeme mít děťátko, to bude krásný, jenomže to si člověk neumí všechno představit. Že budu mít nervy rozházené z porodu, že zvykat si na novou rodinu, nové příbuzné, v tomto stavu není žádný med, že se prostě musí udržovat pořádek, prát plíny, to všechno jsem si tak úplně neuvědomila, byla jsem i ve 20ti takové nezralé dítě. Nedošlo mi, že to nebude až takové blaho, že může třeba přijít pitomý letní den, 35 stupňů tepla, já zavřená doma, vařící polívčičky, které mé dítě nenávidí, taková celková nervozita doma, že se mi podaří rozbít mixér - tchynin, a dostanu hrozný záchvat zlosti, neúměrný situaci, ještě teď se za to stydím, zkrátka i po půl roce od porodu byly nervy na pochodu.
Lubar: 
moc hezky si to popsala
.gif)
dadaza: nezáleží na slově, záleží na intonaci, na tom, co máš v hlase a v srdci... s nenávistí můžeš říct i miláček...
talenka: možná, že někteří vnímají slovo spratek, jako normální výraz pro dítě, ale pro mě toto slovo znamená naprosto nechtěné dítě, které musím opečovávat. Pardon matky, ale toto označení je opravdu kruté a plné nenávisti k potomku.
illona: hezky napsané.
Soňo: drž se, a dělej podle svého citu!
.jpg)
Na mateřské jsem byla dost dlouho - skoro 7 let , když měla dcera dva roky a něco , plánovaně jsem otěhotněla podruhé a do práce jsem nastupovala, když měl syn 4 roky.
Mateřská patří k nejsuprovějším obodbím mého života, vůbec mi to nepřipadalo jako stereotyp - naopak- občas jsem nestíhala , protože bydlíme na baráku, k tomu zahrádka, nemoci dětí ...
Jestli mi dětičky občas lezly na nervy? Jasně! 
Jestli jsem jim sem-tam dala na zadek? Ano - mé potomstvo totiž občas nemělo vedení ucho - mozek, ale zadeček - mozek !
Hrozně rychle to uteklo a jsem ráda, že jsem měla možnost si mateřskou tak dlouho s děckama užívat a i když finančně to bylo hodně náročné , byla to dobrá volba.
.JPG)
máša h.: když jsem viděla zfilmovanou verzi, tak jsem si myslela, že někdo okopíroval chování starší držky
mladší je teď úplně to samý 
"Bodejž jsi jen trochu málo, ty cikáně, mlčelo!"
Lubar: pěkné přirovnání
ano, mám pěknýchpár boulí, přesto si nepřipadám jako odpad společnosti 
