Televize jako kulisa
Když jsem byla malá, ani mi to nepřišlo. Televize u nás běžela od rána do večera. Tedy, samozřejmě hlavně v sobotu a v neděli. První z rodiny vstával táta. Pustil televizi, kde běžely pohádky, a šel si uvařit ranní kávu. My s bráškou byli ještě v posteli a sladce spali. Ale jakmile k nám začaly doléhat zvuky nedělní pohádky, probrali jsme se, vyběhli z postelí, bleskurychle se umyli a oblékli a zasedli k pohádkám. Maminka nám zatím udělala snídani, a tak jsme všichni snídali u televize.
Televize byla u nás doma nezbytnou kulisou. Byla puštěná, i když se nikdo nedíval. Kdokoli přišel ve všední den první domů, ať už jsme to byly my děti nebo někdo z rodičů, pustil televizi a šel dělat, co bylo potřeba. Úkoly, úklid… Televize si běžela v obývacím pokoji sama a její mumlání tak nějak patřilo k rodinnému koloritu.
Teprve když jsem se vdala, došlo mi, že by to mohlo být jinak. Manžel byl na televizní kulisu úplně vysazený. Doma to nebyl problém, nijak jsem televizi nepostrádala, ale když jsme jeli na návštěvu k rodičům, tlačil mě v žaludku šutr velký jako Nový Zéland. Věděla jsem, že manžel bude televizi neustále vypínat, otec zase zapínat a nakonec se kvůli tomu pohádají. Ze strany mých rodičů nešlo o neúctu k návštěvě. Jen prostě jsou zvyklí mít televizi puštěnou, aniž by ji sledovali. Znám takových rodin více, i někteří z mých známých a přátel takhle fungují. Nenapadne je, že jiný člověk to může považovat z hrubý přestupek proti zdvořilosti.
Já osobně si dnes, kdy žiju v domku sama, většinou televizi pouštím. Ne kvůli tomu, že jsem na to byla zvyklá z dětství, ani proto, že bych ji toužila sledovat. Ale pomáhá mi udržet pozornost, když mi při nočních překladech z němčiny a angličtiny padá hlava únavou. Taková detektivka v televizi mě dokáže, aniž bych ji musela sledovat, udržet při životě (a při překládání) dalších několik hodin. Zkoušela jsem nahradit televizi hudbou. Ale jako aktivní muzikant (a ženská navíc) nedokážu z muziky odfiltrovat text písně (na rozdíl od televizního breptání), takže pak místo překládání rozjímám nad textem, i kdyby byl anglický. Ale mám zásadu. Jakmile přijde návštěva, televizi vypínám. Leda by návštěva vysloveně požádala o společné sledování nějakého zajímavého pořadu.
A co u vás? Patříte mezi televizní kulisáře, nebo mezi odpůrce běžící televize? Kolik hodin denně vám doma běží televize? Díváte se aktivně? A co nejvíce v televizi sledujete?
20.8.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 68 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Televize jako kulisa
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Od té doby, co byl v televizi jen samý covid jsem se na ni prakticky přestala dívat. Teď spíš poslouchám radio, tam se člověk alespoň něco dozví. Nejraději mám asi Blaník Ten máme stabilně naladěný i v našem autě. Je ale pravda, že teď jsem chvíli musela jezdit bez radia, protože to naše bylo rozbité. Naštěstí už tam ale máme nové z https://www.2din.cz/
My se třeba s manželem na televizi rádi diváme společně. Většinou v ní ale spíš sledujeme různé filmy. Ty TV pořady, které tam dnes běží vesměs stojí za víte co. Právě v tomto je super internet televize od https://www.nej.cz/net-tv/ kterou teď nově máme. Tam je výběr různých filmů a seriálů obrovský a člověk není odkázaný na to, co se zrovna vysílá.
u nás já si pustím telku, kterou stejně nesleduju...., manžel zase pouští hudbu a TV puštěnou nemusí. Mě je to celkem fuk, protože vypnu (sebe ) a neposlouchám ani jedno....
Moje mamka mívala puštěný rádio.
Když přijdu někam na návštěvu a běží tam TV, kterou hostitelé nechají jako kulisu, tak mě to značně otráví.Konverzacece s puštěnou televizí je na houby, obrazovaka chca nechca přitahuje pozornost a lidi se nesoustředí na to, co říká druhý, ale po očku sledují, co se děje v Tv. Připadá mi to vůči návštěvě vyloženě nezdvořilé . Doma se dívám většinou na zprávy a občas na nějaký film, jinak mám ráda ticho a klid nebo poslouchám rádio. To se týká i práce na počítači - překladů. TV jako kulisu fakt nesnáším. Moje dvě děti to mají naopak, občas je podezírám, že mají oči i vzadu na hlavě - sedí zády k obrazovce u PC, čučí do monitoru a ještě sledují dění v TV. nechápu
sonia: ja se treba pri relaxacni muzice nedokazu uvolnit ani trochu. Kdyz mi ji pousti nekde na masazi nebo kosmetice, tak to vylozene protrpim.
Já mám ráda ,když jsem doma sama a kolem sebe mám tichoučko,nebo si pustím relaxační muziku do ouška a zavřu oči a relaxuji ,to je pak moje pohodička.V dnešní, až příliš hlučné a uspěchané době jsou tyhle chvilky klidu a pohody potřeba,vidˇte štˇastné ženy?
Lubar: snažím se to pochopit, ale nějak se mi to nedaří - že si někdo něco pouští, aby to mohl nevnímat
Ale asi to holt má každý jinak, já potřebuju na práci absolutní ticho a soustředění, proto se mi taky nejlíp pracuje v noci. Občas snesu nějakou nevtíravou vážnou hudbu, ale většinou potřebuju ticho a klid. Když pracuju přes den, tak si kolikrát dávám i špunty do uší. Kdyby někde poblíž mě hrála televize, asi bych ji brzo prohodila oknem
Až mě překvapuje, kolik lidí tu píše, že se v tichu špatně soustředí, mám to stejně, a až donedávna jsem si myslela, že jsem spíš výjimka, než aby to mezi lidmi takhle bylo běžné Když potřebuju opravdu se na něco soustředit, pouštím si něco, co můžu nevnímat, co mě neruší - takže takový ČT24 nebo Radiožurnál jsou ideální
Televizi jako kulisu jsem mívala hodně v době, kdy jsem několik let bydlela sama, dávala mi pocit, že nejsem v místnosti sama (nemyslím teď společnost lidí, tak ulítlá nejsem, ale prázdnotu místnosti jako takové). A i dneska vím, že k televizi jako kulise mívám sklony, takže se to snažím vypínat, jak jen mi to jde.
Televizi samozřejmě vypínám, když přijde návštěva, ale jinak - co si lidi dělají doma, to je jejich věc, jestli někdo doma televizi nemá vůbec nebo jí má puštěnou jako kulisu furt, to pro mě žádnou vypovídající hodnotu o člověku jako takovém fakt nemá.
Nesnasim ticho a priznam se, ze televize mi jede jako kulisa. Povetsinou ale ani netusim, co tam davaji, nedivam se na ni. V tichu se spatne soustredim, myslenky se mi rozbihaji.
A priznavam, ze kdyz prijde navsteva, tak televizi nevypinam.... nenapadne me to, je uz to takovy staly domaci zvuk, ze bych mela pocit, ze se neco stalo. S navstevou se ale neprekrikujeme, protoze za a) jsme v jinem pokoji b) televize mi nerve, mam ji potichu.
Co dcera odesla z domova k priteli (pred 7mi lety) jsem televizi zrusila a nijak mi nechybi. Zpravy radeji znat nechci, na film si jednou za uhersky rok zajdu do kina a na vsechno ostatni mam internet...
Tak můj mužskej taky ráno jak vstane zapne TV! A nejlepší je že ji zapne a odejde ,já se třeba zakoukám ,on přijde prohlásí ,že to je blbost a přepne to!Já když sem sama doma ,tak jí nezapínám ,až navečer ,nebo večer. Jedni znamý měli zaplou Tv i když přišla návštěva a ještě ke všemu Němce! Takže sme tomu ani nerozuměli. Ona byla Němka a televizi sledovala víc než nás. Přestali sme tam chodit!
at se na me nikdo nezlobi, ale osobne povazuju lidi, kteri maji televizi jako kulisu za totalni barbary, kteri se nechapou zakladni pravidlo, ze televize ma krome zapinani taky vypinani a to ma urcity ucel cely den se prekrikovat s televzi, to je fakt des kdyz prijde navsteva, tak je snad uplne samozrejme, ze se televize vypne i kdyby bezel posledni dil padesatidilne detektivky
Jeste jsem chtela dodat, ze pokud jsem doma sama, nekdy i vicero dni, tak ani tv nezapinam, natoz radio, mam rada TICHO
Zajimave tema. U nas doma televize bezela jenom, kdyz jsme se chteli na neco divat - deti na pohadky, nasi na zpravy, vecer na nejaky ten film nebo serial anebo v nedeli film pro pametniky. Jinak byla vzdycky vypnuta a neexistovalo neco, jako televize v loznici. Jeee, ted jsem si vzpomela, ze jsme ji jako decka zapinaly hlavne v nedeli rano na Studio Kamarad a Juhelaky No a pak jsem to tak nejak takhle mela dal, nikdy jsem nemela tv jako kulisu, zapinala jsem ji prevazne vecer, kdyz jsem se chtela na neco divat. Co jsem vdana za kastanka, tak jsem tedy zazila kulturni sok. Ten clovek rano jeste ani nerozlepi oko a uz satra po ovladaci a zapina tv. Na to, ze mame televizi i v loznici, uz jsem si za tech 13 let tak nejak zvykla No a pak se prejde do obyvaku a zapina se dalsi tv, pricemz ta v loznici jeste bezi, protoze se tam po sprse prijde obliknout a co kdyby neco propasl Tv vypinam s jeho odchodem a zustane vypnuta, nez se muj pan a vladce vrati z prace. K jeho cti musim ovsem dodat, ze nejdrive pomazli psa, pak polibi me a az pote zapina televizi No a ta pak bezi, az nez mu pan usne. Je fakt, ze ke konci uz toho moc neslysi, protoze mu ji ztlumim na minimum, ale bez tv by neusnul Ja osobne ho mam za tv maniaka No a nakonec, misto, abych polepsila ja jeho a naucila ho treba pred spanim cist knizky, zkazil on me a ja si prosadila malou tv i do kuchyne, protoze tam mame velky jidelni stul, u ktereho on do te doby nikdy nejedl, protoze si jidlo nosil k malemu konferencnimu stolku v obyvaku, aby sledoval tv. No a ted si pohodlne oba jime v kuchyni u velkeho stolu a obema je hej Takze tolik k tematu
U nás taky vždycky televize běžela celý den jako kulisa. Jako dítěti mi to nevadilo, teď už občas u našich televizi vypínám a pouštím místo ní hudbu z CD. Ale vždycky se předem zeptám, jestli někdo daný pořad nesleduje a jestli nebude vadit, když to vypnu. Doma se televizi pouštím jako kulisu, když jsem sama, abych zahnala tísnivý pocit z prázdného bytu. Televize je na to dobrá, protože z ní zní proměnlivé lidské hlasy, hudba tak dobře nefunguje. Večer, když jsme s mužem doma oba, si většinou pouštíme zprávy a pak buď zůstane večerní film, když je aspoň trochu dobrý, nebo se vypíná.
Jinak přesně jako Kadla se při televizi mnohem líp soustředím než v tichu, pouštěla jsem si ji vždycky k učení, pouštím si ji k domácím pracem (hlavně k žehlení) a k šití a paličkování. Funguje mnohem líp než hudba. Hudbu nedokážu nevnímat. Televize vytváří takový příjemný šum, který bez problému odfiltruju, ale přitom slyším zvuk. Ticho na mě většinou doslova útočí a odvádí myšlenky úplně jinam, nedokážu se soustředit v absolutním tichu, naopak potřebuju kolem sebe přiměřenou hladinu zvukového šumu. Kolegyně v práci mi to závidí a já říkám, že je to tím, že jsem vyrostla v panelákovém 2+1 s rodiči, sestrou a psem. Tam nebylo ticho nikdy, ani v noci.