Jsou vaše děti v bezpečí? Bojíte se o ně?
Dnes je tomu přesně týden, co v pražské Troji beze stopy zmizela devítiletá Anička Janatková. Policejní pátrání nepřineslo žádný výsledek, po Aničce jakoby se slehla zem. Našel se pouze její baťoh, bunda a láhev s pitím. Žádné stopy, indicie…nic.
Verzí, co se mohlo této malé dívence stát, je několik. A ani jedna z nich není příznivá. Jednalo se o útok agresivního pedofila? O únos? Obchod s bílým masem? Možností je mnoho. Pro rodiče je však zmizení jejich dcery něčím, co si jen málokdo dokáže představit. Jak mučivé a hrozné musí být, když nevíte, co se s vaším dítětem stalo, zda žije, či nežije, jestli třeba někde netrpí. Nepomohl ani pokus Aniččina tatínka nabídnout případným únoscům vysoké výkupné.
V souvislosti se zmizením malé Aničky se s větší intenzitou probírá, zda je v naší zemi pro děti bezpečno, jestli by nebylo dobré zajistit školním dětem doprovod do školy a ze školy, nepouštět je samotné ven… Tyto úvahy jsou zcela logické. O své děti se bojíme všichni. Otázkou je, jaká je reálná možnost zajistit bezpečí dítěte naprosto dokonale, beze zbytku.
V době, kdy rodiče chodí do zaměstnání a školní družiny fungují jen do určitého věku dítěte, se často jeví možnost pravidelného doprovodu dítěte jako neuskutečnitelná. Pravda, někde mohou zastoupit babičky a dědové, sousedky, kamarádky. Ale vždy to nejde. V takových případech by mohlo pomoci, kdyby děti chodily alespoň ve větších skupinách.
S dětmi je potřeba stále hovořit
I když zajistíme doprovod do školy, kroužků apod., nikdy nemůže být naše ochrana stoprocentní. Děti by měly být v každém případě poučeny o tom, jak se chovat a co dělat, když je osloví někdo cizí. Všichni si asi z dětství pamatujeme varování před „hodnými strýčky s čokoládovými bonbóny“. Jenže dnes je už doba jiná. Ti, kteří se rozhodnou odlákat malé dítě, používají leckdy až neuvěřitelné lsti, kterým může důvěřivá ratolest snadno podlehnout.
Varování pro naše děti by tedy mělo obsahovat co nejvíce takových situací, které mohou v reálu nastat. A tato varování by měla být často opakována, neškodí si s dětmi takovou scénku i zahrát a naučit je, jak budou konkrétně reagovat.
Co všechno může „úchylák“ použít?
Takový člověk se neštítí ničeho a klidně zahraje malému dítěti na city: Ztratil se mi pejsek, pomůžeš mi ho najít? Posílá mě maminka, je v nemocnici a mám tě za ní přivést…. To jsou jen dva z mnoha různých příkladů. Může se také stát, že úchyl nezaútočí hned, ale postupně se s vyhlédnutým dítětem seznámí. Prohodí pár slov, zeptá se na školu, kamarády… Po několika setkáních pak dítě takového člověka nepovažuje za neznámého a snadno se jím nechá odlákat kamkoli. Proto je nutné dětem zdůrazňovat, že se nikdy a za žádných okolností nemají dávat s nikým cizím do řeči a prosby o jakoukoli pomoc odmítat – ať si dotyčný řekne někomu dospělému.
Počítač a internet – nebezpečí dnešní doby
Rájem pro různé pedofily pak bývá internet, kde s dětmi navazuje virtuální kontakt. Mnozí se neváhají vydávat za jiné dítě a získají tak důvěru. Rodiče by měli v každém případě kontrolovat kde, s kým a co si děti prostřednictvím internetu píší. V tomto ohledu jde jakékoli soukromí stranou, bezpečí je přednější. Vždycky by však dítě mělo mít na paměti, aby s nikým, koho poznalo jen virtuálně, nechodilo na osobní schůzku.
Případ malé Aničky je alarmující. Co konkrétně stojí za jejím zmizením, zatím nikdo z nás neví. Já jen doufám, že se to dozvíme. Nejen my, ale především její rodiče. Ta nejistota, kterou prožívají, musí být šílená. Každé zazvonění telefonu, zvonku na dveřích, myšlenky, kde Anička je a zda se vrátí… Toho se nezbaví nikdy, dokud nebudou vědět, co se s jejich holčičkou stalo. Z celého srdce jim přeji, aby se se svou dcerkou šťastně shledali. I když s postupujícím časem se tato šance rozplývá ve stále nepropustnější mlze.
20.10.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 52 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsou vaše děti v bezpečí? Bojíte se o ně?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Verera: Syn je intelektem o rok až rok a půl napřed - máme to potvrzené i od doktora.. (včera se mě ptal, kde se berou kapky deště, v létě jsme řešili solární energii, umí R,Ř, složitější věty, barvy, tvary, lidské tělo zvenku i zevnitř, pozná zvířata ze všech koutů světa...) Takže na svůj věk chápe víc než jeho vrstevníci. Dokonce ač se to zdá někomu divné, chápe i smrt (jeho vysvětlení - to je když někdo odejde napořád a už nikdy neuvidí maminku ani tatínka a ti budou moc smutní.. Včera nás míjela sanitka: "oni jedou pro pána, aby neumřel, to už by tady nebyl a neměl by maminku ani tatínka...".). Hodně si povídáme o všem, co vidí, slyší...
Věci jako na cizího psa nebo na elektriku se nesahá, chápe už od 16 měsíců, kdy začal mluvit. A taky mi ve většině případů nikam neodchází, ale je to pořád dítě, proto když ho jednou za půl roku něco zaujme, odběhne. Ale prostě náhoda je blbec..
Teda ale bonbony si nesmí brát ani na hřišti se mnou od cizího, na to jsem docela háklivá, protože si potrpím na kvalitní cukrovinky bez éček a když vidím, co jsou někteří rodiče dítěti schopni dát.. Ale my většinou chodíme ven s tetama, které zná a od kterých si vezme co mu dají.. Nevím, nemyslím si, že by se měl bavit se všemi lidmi na potkání..
Počkám, jestli ho ta bázlivost přejde, protože v tomhle období ji má více dětí, ale poučený prostě být v dnešní době musí, to mi nikdo nevymluví...
Když jsem syna čekala, zařekla jsem se, že před ním nikdy nebudu nic tajit a vychovávat ho v takovém tom vakuu, že nic nemusí a dětem se nikdy nic nestane, protože jsou děti, aby byl pro život připravený a neměl pak trauma z toho, že mu všichni okolo ubližují... Někdy to není ono, ale myslím, že se daří, syn se umí s informacemi poprat po svém, když jsme přejeli kočku, hrál si týden na to, jak přejíždí kozu a pohřbívá ji, chodil mi o tom povídat, vysvětlovali jsme si, co se stalo, trauma z toho nemá, naopak si ze situace vyvodil, že pokud vběhne do silnice, zajede ho auto. Když se mu narodil bráška, vrátil se občas zpět k dudlíkům a flašce, takže tak velkou změnu zvládl prakticky bez scén, jen měl krátké období, kdy bráškovi ubližoval (nevěděl, jak se k němu chovat a někdy zmáčnul víc). Denně mluvíme o citech a pocitech, říkáme si, koho máme rádi, co se nám líbilo a co ne, proč se třeba vztekal, co se
To je hrozné, jak je teď nebezpečno. Teď si představte, že my jsme od 2. do 5. třídy směnovali, byl tenkrát nedostatek škol. Jít vě městě v pět hodin v zimě po tmě domů, to už by dnes bylo o strach. A to jsme se někdy šli klouzat a pak se divili, že nás rodiče hledají. Klouzali jsme se za školou, sjížděli jsme do takového dolíku, ano, je to to místo, kde je dneska to dřevěné hřiště, z kterého byl odveden pedofilem malý Jakoubek. A jednou jsme šly s kamarádkou a nějaká paní chtěla pomoct s taškou a ještě nás sekýrovala, že s tím házíme a něco jí rozbijeme.Zrovna jsme měli ze školy za úkol udělat dobrý skutek - jak pitomý a nebezpečný úkol. Chtěla, abychom šly s ní domů, ale to jsme odmítly, tedy kamarádka, nevím, co bych dělala sama, byla jsem hloupá dost.
sonije: Nevím, stejně mi připadá, že to co děláš synovi je snad v tomto věku horší než kdybys ho před nikým nevarovala.
On si neumí představit, jaké nebezpečí mu hrozí, neví co je to smrt, má jen pocit nejasné hrůzy, které se bojí i maminka, takže maminka ho před ním neochrání. To znamená, že je potřeba se bát celého světa. S tímhle pocitem vyrůstat, to je může mít trvalé následky.
V tomhle věku by měl mít spíš takové návyky jako že na cizího psa se nesahá a s cizími lidmi se nikam neodchází za žádných okolností, leda řeknou rodiče, že má jít. Vždyť jsi vždycky někde poblíž.
Spíš bys ho měla trénovat, aby nikam neodcházel a pokud to dělá, tak ho nenechávat samotného, dokud nepochopí, že to prostě nesmí. Docela mě překvapuje, že se nezaměřuješ na tohle, protože to by ve 3 letech už vědět a umět měl.
A měl by vědět, že většina lidí je hodných , jen se občas vyskytuje někdo, na koho si má dát pozor, že pokud jsou nablízku rodiče, je v bezpečí, může se bavit s kýmkoli, nemusí se bát vzít bonbon od paní na dětském hřišti, která mu nabídne, protože dává bonbon i svému dítěti, se kterým se tam skamarádil... prostě učit ho spíš rozlišovat bezpečné a nebezpečné situace než ho strašit úplně před vším.
Stejně minimálně 2-3 roky budeš pořád s ním a je na tobě, abys ho ohlídala.
kadla, sharon: Já reaguji na situaci, bydlíme na severu, 20 minut autem od německých hranic, syn je drobný bloďáček s velkýma modrýma očima, takže celkem výrazný typ proto, aby si ho někdo vyhlídnul... Samozřejmě, že jsem pořád s ním, ale... Každý to zažil, v obchoďáku se shýbnete do regálu a dítě je pryč, nebo naposledy chtěl zůstat před kabinkou, než se vyčurám, hlídal mladšího brášku v kočárku a najednou byl pryč. To mě málem kleplo. A lidi si opravdu nevšímají, ženská, která před tím záchodem byla už když jsme přišli, ani nezaregistrovala, že tam nějaké dítě bylo, naštěstí jsem ho objevila do minuty, ale byla nekonečná..
Takže když si to spočítám - běhen půl minuty zjistím, že je pryč, pět minut hledám, pak to nahlásím, než mi ho v obchoďáku vyhlásí, nebo přijede policie... Pak se chvíli čeká, to je minimálně půl hodina a to už by byl za kopečkama... Takže si nemyslím, že přeháním, když už trénujeme na úchyly.. Ale štve mě to...
A jeden příklad za mě.. Bylo mi cca 10 let, šla jsem ze školy kolem obydleného sídliště, když u mě zastavilo auto s Němcem a ten se mě ptal, kudy na Vary. Ukázala jsem mu, kde uvidí cedule se směrovkami a on mě požádal, jestli bych tam nedojela s ním, že nerozumí, tak abych si nasedla a ukázala mu to. Tenkrát jsem byla varována jen před bonbony, ale i tak mi to přišlo divné, cedule byly jen kousek od nás. Odmítla jsem a možná jsem si tím zachránila život, i když to mi došlo mnohem později. Rodičům jsem příhodu vyprávěla, jak natvrdlý ten němec byl a ani jim to nedošlo, tenkrát to bylo krátce po revoluci a ještě se o tom tolik nemluvilo...
Bydlím stále ve stejném městě a chci mít jistotu, že až osloví někdo moje dítě, odpoví jako já tenkrát... Pedofilové mají fakt různé triky.. Koho z vás by napadlo, že se jen zeptá na cestu a bud ji chtít ukázat? Některé děti by možná šly, protože by se cítily dospělejší...
.jpg)
Viv :o): Mě taky - pořád jsem o tom přemýšlela, kluka jsem se ptala, jestli to nebyl někdo, koho známe....... musl ho mít vyčíhaného. Kluk říkal, že ho nezná, ale člověk neví, děti kolikrát známé rodičů nijak moc neregistrují....... nejvíc mě deptalo právě to, že věděl příjmení, takže to musel být někdo alespoň vzdáleně známý.
Ve škole potom děti na to upozorňovali, ale nikdy už se neobjevil - divné
Syn už je velký, takže o něj se už tak nebojím, pro dceru do družiny chodíme buď my, nebo syn. Začala chodit do skauta, na schůzky ji taky vodím a vyzvedávám osobně. Ani na vesnici ji nenechám běhat samotnou - sousedovi je 63 let a pamatuje si, že když byl malý, tak ho chtěli na vesnici unést cikáni, už ho nakládali i na vůz, ale začal křičet a řvát a oni se lekli a pustili ho.
.gif)
sonije: nejsem si jistá, jestli to u tříletého syna nepřháníš......
.gif)
Verera: by ses divila,chodí domů i prvňáčci sami.Možná ve velkých městech už jsou rodiče vycvičení a bojí se více o své děti,ale na vesnicích....tam si myslejí že úchylové se snad vyskytují jen ve městě.
Pamatuju právě na hrůzu co se stala u nás na vesnici.V létě jela holčinka 8 letá na kole zkradkou domů z koupaliště a tam ji znásilnil a hrůzným způsobem ubil jeden hnusák co si přijel vyhlídnout oběť z města na vesnici
.jpg)
sonije: přesně tak,ty to zase ženeš do extrémů...neblbni,nebude nikomu věřit a bude mít trauma
mashanka: to byla reakce nad zlato!!! Jen by me zajimalo jak ten chlap prisel zrovna na jmeno vaseho kluka... brrrr....
.jpg)
mashanka: ježiš to je sílený. Syn borec
Kadla: jj určitě je to hodně tím že se to dřív "netroubilo" do světa.
Ale řekla bych že i ta "doba" natom má nějaký podíl
Zkušenost kterou právě zažívají rodiče Aničky nepřšeji žádnému z nás. Moc si přeji, aby jejich příběh dopadl dobře, ale neupadl v zapomění. Mně osobně by se moc líbil takový ten prvorepublikový model bezpečnosti, kdy četníci a pochůzkáři měli "svůj" rajon, znali obyvatele v něm a registrovali to, že babička Vomáčková už dva dny nešla na nákup a kolem sokolovny se motá podezřelý cizinec. Jenže to by předpokládalo neomezovat dramaticky počet strážníků, ale naopak jejich řady výrazně posílit.
.jpg)
Sonie: No, řekla bych, že svému synkovi zaděláváš na pěkné trauma. Nic se nemá přehánět. Ty ho někde ve třech letech necháváš samotného? Nebo někam chodí sám?
mashanka - to jsi mě připomněla, že se v jeslích spletli a daly mojí dceru jinýmu tatínkovi. Holky si byly hodně podobné. Nevím jak je to možné on u nás nebyl, ale zda byl ten můj u nich to nevím. Jednou jsme šly s dcerou z parcely a potkaly jsme babičku- té holčiny a ta se s paní co šla dlouho za náma otáčela, že se k ní asi holka nehlásí jen řekla dobrý den a šla dál, se mnou dál.
