Tady jsem doma. Kde je vaše rodná hrouda?
Nedávno jsem se po dlouhé době zaposlouchala do písní a šansonů Hany Hegerové. A stejně jako kdykoli předtím jsem při poslechu ani nedutala a občas jsem i zamáčkla slzičku. Třeba u krásné písně Bože můj, já chci zpět. Hana Hegerová v ní vzpomíná na domov a na kraj, ve kterém vyrůstala a dospívala. Vyznává se ze své touhy, znovu se tam vrátit, i když ví, že návraty po mnoha letech nebývají snadné.
Přes hory, kamení, ze světů plných bouří,
zarostlou pěšinkou po špičkách přicházím.
S dušičkou malinkou koukám,
jestli se kouří z našeho stavení
a nevím, jestli smím.
Já nevím, jestli smím jít jako kdysi dál,
já vím, já dobře vím, že život nečekal,
že dveře, které znáš, po létech starým klíčem
jen těžko otvíráš, jen těžko otvíráš.
Já žila hodně snů a poznala jsem svět,
kde deset prázdných dnů je tisíc marných let,
když vítr všecko smet, tak zůstala jen touha,
Bože můj, já chci zpět,
Bože můj, já chci zpět.
K místu, kde jsme prožili dětství a mládí, míváme většinou vytvořenou velmi silnou vazbu. A je úplně jedno, jestli se jedná o romantickou chaloupku v horách, nebo o panelákové sídliště v průmyslovém městě. Ty nejosobnější vzpomínky a city jsou spojeny především s bezstarostným dětstvím, hrami s kamarády a s bezpečím máminy náruče. Možná proto se v dospělosti občas uchylujeme ke vzpomínkám a alespoň v duchu se přeneseme do doby, kdy za nás všechny existenční a jiné zásadní starosti řešil někdo jiný.
Když si vzpomenu na své dětství, vybaví se mi tváře kamarádek, hry na indiány a bandity a na krvavé koleno, strom, na který jsme s oblibou lezly a pořádaly v jeho větvích veledůležité schůzky našeho dívčího klubu, i chvíle, kdy jsme toto útočiště hromadně oplakaly, když bylo v zájmu stavby garážové kolonie poraženo. Vzpomenu si na maminčin makovec i na starou sousedku, která vytrvale a nekompromisně mařila všechny naše hry, odehrávající se v blízkosti domu.
Dodnes, když se do míst svého dětství vracím, pokaždé se mi zatetelí srdíčko při pohledu na hrad, který se tyčí nad městem a jenž se pro mne stal symbolem všech návratů. Jakmile ho zahlédnu, probleskne mi hlavou: „A jsem doma.“ Bez ohledu na to, že doma jsem už více než dvacet let někde úplně jinde.
Možná jsem měla štěstí, že mi bylo dopřáno prožít celé dětství a dospívání na jednom místě a tuto silnou vazbu si k němu vytvořit. Nedokážu si představit, jak to asi cíti ti, kteří se v průběhu svých školních let třeba i několikrát stěhovali z místa na místo. Kde je asi pro ně to magické místo, ten kousek země, který se jim schoval hluboko v srdci a není síly, která by ho tam odtud mohla vystrnadit?
Pojďte dnes spolu se mnou podlehnout poněkud sentimentální náladě a zavzpomínejte na dobu dětství a mládí, na místa, která jsou s nimi neodmyslitelně spojena. Bydlíte stále tam, kde jste se narodili a chodili do školy? Nebo jste se přestěhovali? Možná patříte k těm, kteří se často stěhovali v době, když byli malí. Kde je pro vás to úplně první a jediné „doma“?
14.8.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 36 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tady jsem doma. Kde je vaše rodná hrouda?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Postupným stěhováním jsem přestala lpět na místě,ale rodný dům na mě stále dýchá něčím.co se už nikdy nemuže vrátit
tím myslím krásné dětství 
milovanou babičku,milované lidi,kteří už nejsou mezi námi
tak kraj mého dětství je Český ráj, na to že jsem tam bydlela až do svých 32 let, tak už bych tam bydlet nechtěla, v Krkonoších mi je líp, i když tu jsem teprve 15 let
bydlím v Českém středohoří, narodila jsem se tady a nikdy bych odtud jinam nešla. Je tu nádherně, mezi kopci Lovošem a Milešovkou
Já mám tu zkušenost, že by se člověk neměl vracet - většinou bývá zklamaný, protože nic není tak, jak si to pamatuje ze svého raného dětství - všechno je menší, ošumělejší, jiné.
Občas jezdím kolem domu, kde jsem bydlela do mých 12ti let a vždycky se podívám na "naše" okna, ale kouknout se dovnitř bych nechtěla. Mám své krásné vzpomínky a ty mi stačí.
Moje doma jsou Vary a jinde jsem nechtěla bydlet,bohužel na důchod se musím odstěhovat na chalupu na vesnici....Když tak občas jdu městem,tak si připomínám,jaké kde bývaly obchody,kde kdo známý bydlel,kde jsme si hrávali a pod.Okolo bývylých škol chodím,jakobych tam nikdy nevkročila,taky mě to tam nebavilo.Srazy - dá se říci,že jsem s tím sama začala a teď už se vídáme každý rok,kdo chce,přijde.V září budu mít dva. --Jako dítě jsem byla na prázdninách v Komárově u Hořovic,tak na to mám taky všelijaké vzpomínky,byla jsem se tam po létech několikrát podívat....Ale dětské oči vidí všechno jinak: fantazie pracuje,je jiný úhel pohledu...A hlavně:moje prateta je již 46 let po smrti...Vzpomínky jsou však naštěstí věčné...(nepřijde-li pan A.!).
Stanik - jo pohoda, když se nemám někde cítit dobře, tak proč se přemáhat.
jo a ta moje druhá parta je taky jiná, některé ,,baby´´se capí že by 
Mojí "rodnou hroudou" je nádherná krajina, kde Český ráj přechází do Podkrkonoší. Spousta lidí se vzhledem k mému relativně mladému věku ptá, co tady ještě dělám, proč nejdu do Prahy, jako všichni? A já prostě nemůžu. I když to tu s prací a platy není zrovna růžové, tady to miluju a představa přelidněného anonymního velkoměsta mi nahání husí kůži. Praha je nádherná ale tak na den dva a stačí mi to na dalšího půl roku (Pražáci prominou).
Narodila jsem se v Kladně,kde jsem žila do svých 20 let.Pak jsem se odstěhovala do Třebíče a Můj domov je tady.V Kladně jsem byla naposledy před 18 lety,kdy mi zemřela maminka.Od té doby jsem tam nebyla,protože tam už nikoho ani nemám.Příští rok mi bude 50 let a plánuji se do Kladna na pár dní podívat.Vše si projít a hlavně zavzpomínat.
sharon: Na tu Moravu ma Kidak taky pisnicku
Já prošel ten náš koutek křížem kráž,
od Valtic až vzhůru Opavou.
/: Nehledal jsem nic a našel víc, než spočítáš,
oči mám opilý Moravou:/
Spousty přátel zůstávají v nás
a ze tváří jim přečteš jací jsou.
/: Průzrační jak sklenka kterou brousil mistr čas,
jen či maj opilý Moravou.:/
Kdo by mně chtěl učit hledat ráj,
svádí bitvu předem prohranou,
/: jsou slova víc než zbytečná, mám prostě rád ten kraj
oči mám opilý Moravou:/
Až přijde ten můj čas, tak chtěl bych spát,
kde slunko hladím révu voňavou.
/: Zatím ještě stokrát, možná víckrát budu hrát,
že oči mám opilý Moravou:/
.jpg)
Krásný článek.
Pro mně "doma" zůstane vždy Praha i když už hodně let přenocuji v Nymburce. Vzpomínky na Kobylisy, mamku, taťku, sestru, kamarádky, s mnohými se dodnes stýkám, mám stále v sobě. V Praze, kromě několika let, když byly děti malé, jsem stále pracovala. V Praze mám většinu příbuzenstva a díky tomu, že se děti usadily v Praze, o což jsem se postarala, tak Praha zůstává a navždy zůstane moje doma.
Kozoroh18: me teda srazy nejak moc netahnou.... byla jsem asi 2x od zakladky a 2x od gymplu, pricemz na gymplu ta parta nebyla nic moc, tak potreti uz jsem nesla..
babkatapka: jeee.. Heřmaňák je od mého rodiště 12km... a na každoroční srpnovou pouť s námi vždycky naši jezdili... to jsem milovala
Miluju šanmzony Hany Hegerové a tenhle je můj oblíbený..a ještě rozvod a další a další, znám je všechny nazpaměť.Vždycky mně při nich běhá po zádech mráz.
Narodila jsem se a žila v Brně. Potom jsem se vdala a přestěhovala jsem se za manželem. Teď už jezdím za rodiči jenom na Ústřední hřbitov do Brna, ale vždycky, když tam jedeme, tak projedeme všechna známá místa. Zastavímeu domu,kde jsme bydleli,prohlédnu zvonky a vizitky,kdo tam ještě bydlí, navštívím Husovice, kde bydlela jedna babička, Staré Brno,kde bydlela druhá, školy,kam jsem chodila..a všechno poctivě opláču.
Dcera mně poslala odkaz,kde si můžete nají tpodle adresy cokoliv kdekoliv. Tak teď po večerech brouzdám po Brně a okolí, dokonce navštěvuji naši dceru v Californii, v Long Beach u bazénu.
loupák - já ty naše srazy z 9 organizuji a pravda je ta, že termín každému nemusí vyhovovat. V loni jsme se domluvili, že v roce 2013 to bude 15.6., kdo bude chtít jít, tak si dle tohoto datumu může plánovat ostatní.
.gif)
Kozoroh18: zklamání by to bylo,kdybych řekla,že přijdu a nepřišla bych,ale já jsem se předem omluvila,že nepřijdu...hlavně se ze všema občas potkám,takže to není tak,že by jsme se celých 20 let neviděli a ty kteří se odstěhovali třeba někam za moře,stejně nepřišli(což je pochopitelný)....jo a ještě,po těch 20ti letech jsem ten sraz organizovala já,nikdo se k tomu neměl,takže ano máš pravdu,byli tam takový,co se na to vyloženě vykašlali a to zamrzí,proto hlásím dopředu,že nedorazím
