Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

kdoví,zda se to může i dědit, nebo snad špatný příklad matky ulpí na dětech? Moje máti se léčila a byla občas i hospitalizována,doma dělala celý život dusno a často nás dcery nechávala ze školy doma, protože absolutně nestačila na domácnost /+ještě hysterie,nadměrná bezdůvodná žárlivost atd./
Mne postihl depresivní stav po tragické smrti prvního manžela, dali mi léky - ovšem dvě malé děti mne nějak donutily se zvednout a žít. Ty stavy naprosté nechuti vstát a přinutit se k jakékoliv činnosti jsem mívala vždy jen od podzimu do jara,jsou prý lidé, kteří při snížené sluneční aktivitě skoro nemohou existovat. Po smrti druhého manžela před pár léty jsem docházela k psychiatrovi, nasadil mi léky a stavy se zmírnily. Kupodivu po vysazení těch léků v nemocnici /zlomeniny obou kotníků,operace a dvouměsíční pobyt, kdy mi řekli, že to jsou velmi drahé léky a nemocnice na ně nemá /- jsem již k lékaři pro léky nejela a stav se nezhoršoval. Možná to bylo tím, že za a/bylo slunné horké léto b/ mne rekonvalescence a chůze o berlích natolik zaměstnávaly, že mozek zapomněl na depku ? Ještě jsem přežila jednu nepříjemnou dlouhou zimu bez chuti na cokoliv a částečně ji probrečela, jen dva a myšlenka, co s nimi bude, pokud bych to vzdala-mne držely při životě. A pak už jen rozhodnutí - pojedu na JIH, kamkoliv - jen pryč z té depresivní dědiny, státu, klimatu a je to vyřešeno. Nyní bych mohla energii rozdávat, nesmutním, nebrečím a když pár dní vkuse lije, taky nevadí - vždyť jistě maňana bude opět hezky.

no..právě.Já jsem patrně mívala deprese už v dětství,ale tehdy se houby řešila dětská duševní problematika a tak se to postupně střádalo,až jsem začala mívat depresivní periody,které jsem taky neřešila,protože jsem nevěděla, co to je a myslela si,že ty stavy strachu a neschopnosti se pohnout a cokoli dělat- že to je něco jako špatný charakter,lenost,nevěděla jsem,že to je deprese.Až jsem se jednou přistihla,jak celý den sedím, čučím do blba a přemýšlím o sebevraždě jak o chlebu.Druhý den nic,jako by to nebylo,slunce svítilo a svět byl krásný a třetí den jsem se nacvičila k doktorovi,který mi to objasnil -klinická deprese.pokud to některá máte,neriskujte a řeště to medicínsky i meditativně,duchovně,protože jiná cesta není.

Viv :o) - 1.4.2010 15:16 - díky za vysvětlení. Známé a všem ostatním nemocným se omlouvám

peetrax - 1.4.2010 23:27 - to chápu,že to může taková věc způsobit, ale teprve Viv mi to vysvětlila.
Nikdy jsem se o to nezajímala a tak jsem nevěděla co to způsobuje. Je mi vás všech líto,co takové stavy máte Občas taky používám slovo depka,ale spíš jako vyjádření špatné nálady a stresu. A díky Bohu deprese nemám i když bych k nim měla pádný důvod.

PEGG: "přitom nevím, co ji může deprimovat"

U mě to vyvolala dědova sebevražda, léčím se přes tři roky a ještě to potrvá. Nějaká "známá" by si taky mohla myslet, že mě nemá co deprimovat.

Já se léčím na deprese už víc než 10 let a budu brát antidepresiva do smrti. Vždycky, když jsem je vysadila, potvora se do půl roku vrátila, tak už to nechci riskovat. A nevím z čeho jsem dostala depresi, žádný důvod jsem neměla, ale najednou byla tady. Prostě jak píše Viv, nedostatek serotoninu v mozku.

pokud vim, deprese znamena nedostatek serotoninu v mozku. Chemicky proces. S vuli to nema co delat. To neni o tom, ze se nechce vstavat... proste clovek nevstane a je mu to jedno... a kez by to bylo jen o tom vstavani... deprese nema konkretni duvod, jsou jen spoustece, ktere to muzou nastartovat... alespon takhle mi to vysvetloval clovek, kterej se leci...

Je to asi pěkná potvora,ta skutečná deprese,nebo taky únavový syndrom,to je něco....Já se potýkám často s tím,že se mi nechce ani vstát z postele,nedělat nic,ale zatím jsem se vždy přemohla a šla dělat.Myslím,že někdy je to i o silné nebo slabé vůli....Jestliže je hezky venku,tak je vůle silnější,když je tma a hnusně,tak to dá velikou námahu se přemoct a jít....

babkatapka: určitě, to je něco jinýho.....ale jak píšou holky, mít "depku" když nesvítí slunko nebo prší, to je fakt na palici, a já jsem na slovo "depka" alergická....dnes mají "depky" i adolescenti, je to asi IN ......

jelítko: Souhlasím s tebou. Prší, nesvítím sluníčko a hned lidi říkají, že mají depku. Kdo tím neprošel, neví, o čem mluví. Je ti všechno jedno, nejraději bys zůstala ležet v posteli, nejedla, nemyla se, nemůžeš spát, číst, sledovat televizi.Strašně dlouho mně trvalo, než jsem vzala do ruky knížku.Ale zase na druhé straně jsem trpně snášela třeba ošetření u zubaře nebo na gyndě, protože mně bylo všechno jedno.

PEGG: trpím depresemi a léčím se už hodně let. Nevím jak vzniká přímo deprese, ale u mě se to střádalo, prakticky celý život, dětství, škola, hodně se podepsala výchova matky, no a potom už běžné zážitky ze života, zaměstnání, manželství, rozvod, atd atd, nechci to rozebírat, ale není to nic příjemného a nikomu to nepřeji. Jen díky lékům jsem schopna normálně žít. A díky manželovi, který mě donutil jít k lékaři a říct si o pomoc a jeho péči jsem taková jaká jsem

PEGG: Deprese nijak zvlášť nesouvisí s utrpěným příkořím, i když např. smrt či dlouhodobé umírání milovaného člověka jí může vyvolat.
Nelze posuzovat druhé podle toho, jak zvenku vypadá jejich život. Třeba je to všechno jinak, a navenek se dělá "Potěmkino".
Největší problém je to, že nemocný depresí často nemá ani dost energie a psychické síly na to, aby vyhledal lékaře.

Já chápu, že někdo, koho postihne nějaké neštěstí může trpět depresemi, ale teď bych řekla deprese mají spíš lidé, o kterých by si člověk myslel,že jim nic neschází.
Trochu mi to připadá jako civilizační nemoc. Naše babičky neměli na nějaké deprese čas. Možná to tak není, tenkrát se o tom mnoho nevědělo.Mám známou, která se léčí z depresí. Přitom nevím,co jí může deprimovat. Má 3 zdravé,chytré děti,nový dům,moc hodného manžela,který se o celou rodinu vzorně stará, za ženskými neběhá, vydělává dost peněz. Z čeho teda vznikají?
Nechci se dotknout nikoho, kdo depresemi opravdu trpí, spíš bych uvítala vysvětlení, proč?

Je výhra, když si člověk řekne o pomoc!

pravdu máš,já taky těžce udýchám,když třeba kolegyňce se nelíbí počasí a prohlásí, že z toho má depku,naprosto netuší, o čem mluví. Já teď bohužel jsem zase na Citalecu,podruhé v životě,ale už mi pomalu končí doba braní a budu to vysazovat a vím zatraceně dobře,jak deprese bolí a jak je to těžké..

nesnášim, když někdo komu zrovna není dobře řiká, že má depresi. já jsem jí trpěla dva roky a díky bohům už je to pryč. to je jako kdyby někdo, kdo se praští trochu do ruky řekl, že má otevřenou několikanásobnou zlomeninu