Syndrom vyhoření zasáhne duši i srdce
Máte nechuť k práci, která vás dříve bavila? Enormně vás unavují běžné činnosti v zaměstnání a vstát ráno z postele je nepřekonatelný problém? Pak možná trpíte tzv. syndromem vyhoření. Při tomto stavu ovšem není problém „jen“ v hlavě, ale na stresové podněty reaguje celý organismus. Izraelští vědci nyní prokázali, že tento syndrom představuje nezávislý rizikový faktor i cévních onemocnění.
Kdo je v ohrožení
Na vzniku syndromu vyhoření se podílí mnoho faktorů. K těm nejčastějším patří:
Pokud výše uvedené aspekty přetrvávají delší dobu, ovlivňují nejen emocionální rozpoložení jedince, ale samozřejmě oslabují též fyzickou odolnost. Se syndromem vyhoření je úzce spojena nespavost, obezita, úzkostná porucha, ale také například zvýšená hladina cholesterolu v krvi.
Stav nebezpečí
Na podkladě výše uvedených znalostí začali vědci zkoumat, zda není syndrom vyhoření predispozičním faktorem pro vznik cévních onemocnění srdce (např. infarktu myokardu, anginy pectoris). Do studie bylo zařazeno téměř 9 000 zdravých mužů a žen ve věku od 19 do 67 let. Během tří let účastníci podstupovali pravidelné zdravotní prohlídky a výsledky byly překvapivé.
Braňte své tělo!
Následující rady se snadno řeknou, ale často hůře realizují. Jako u jiných onemocnění platí, že důležitější je prevence než následná léčba.
(blš)
Zdroj: www.kardiochirurgie.cz
23.5.2013 Rubrika: Nemoci a prevence | Komentářů 6 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Syndrom vyhoření zasáhne duši i srdce
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Ze syndromu vyhoření jsem se teď 3 měsíce léčila. Už jsem se obrazně ani nevysmrkala bez pláče a totální zmatenosti. A už měsíc hledám novou práci, kde bych za 2 měsíce nevyhořela. Zatím prd. Je to doba na hovno.
Syndrom vyhoření právě zažívám. Popis sedí, jen ty rady jsou na prd a 3 ořechy. Vypnout nelze a omezit přesčasy také ne. Zítra už bych nemusela do práce, byla by tam mladá a zdravá.
Syndrom vyhoření vypadá i takhle :
Předpokládám, že se nejspíš důchodu vůbec nedožiju. A je mi to tak nějak jedno...
Znám ten pocit beznaděje. Práce a zodpovědnosti čím dál víc, zaměstnanci otrávení, protože chtějí čím dál více peněz, nadřízení mají mnohdy nesmyslné nároky a neustále buzerují,šibeniční termíny, dotace stále menší....a když se ohlédnete dozadu, nevidíte téměř žádný pokrok.
Ráno jsem někdy neměla sílu ani vylézt z postele.
Jak jsem ráda, že už jsem dosáhla věku na starobní důchod!! Je to hned po mateřské dovolené to nejkrásnější období v životě člověka.
Almega - živnostníci to mají těžké...ale jak sleduju třeba švagrovou, která je zaměstnanec, ale marodit nesmí, takže si obvykle bere den dva dovolené na to, aby se dala dohromady z nejhoršího, dovolenou taky nedostane jen tak, valí dvanáctky, tři směny, víkendy, svátky... a ani necekne, práce je u nás málo a za mrzký peníz.
A to jsme se včera bavili, že má před sebou ještě třicet let v procesu...
Už jsem taky skoro "vyhořelá"...My,OSVČ,co máme všechno sami na starosti,zkrátka jsme po těch 21 letech už nadoraz,dovolená: nelze,v tom období je obvykle nejvíc práce...Nemoci: neplatím si nemocenskou,nevyplatí se to,čili 1-2 dny doma a zase pracovat,kdo nepracuje-nemá peníze,ale platby jsou povinné a nepočkají.Ten kolotoč už mě několik let zmáhá,stále se nutím pracovat,ale je to čím dál těžší a vysvobození vidím v důchodu:tak ještě dva roky...a snad si budu moci bez výčitek odpočinout!