Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dneska jsem byla od rána dobře naladěná, i když mě čekaly ty kuželky s Tondou a Zuzankou. Možná to bylo tím, že sluníčko od rána svítilo jak o život a po dlouhé zimě jsem cítila, jak dostávám novou chuť něco dělat. Cokoliv! Mýt okna, prát, žehlit, péct, vařit, prostě energie na rozdávání.

Místo toho jsem musela až do pozdního odpoledne zařezávat v práci a poslouchat, jak se Hanka vypořádává s novým členem domácnosti. Jediné, co asi Doníka chrání před vystěhováním, je jeho naprostá roztomilost. Jinak se ovšem doma chová jako rozjívený pubescent. S mokrými tlapkami se Lukášovi ve dveřích vytrhnul a vrhl se do Hančiny bleděmodré, načančané ložnice. Čisté povlečení změnil na změť mokrého a blátivého hnusu, a protože běžel po béžovém koberci, vytvořil nový apartní vzorek typu nikoliv kohoutí, ale psí stopa. Pak v kuchyni převrhl misku s vodou a k úspěšnému dovršení dne dokonale vyklidil poličku s kosmetikou v koupelně. Než se Hance podařilo ho odlovit, rozkousal dva kelímky s krémem a požil rtěnku.

Zkrátka Hanička má teď doma veselo. Lukáš vyfasoval příručku Vychováváme štěně a příkaz prostudovat a uskutečnit. Lukáš se ovšem cítí dospěle a důležitě, že tak složitý úkon Hanka svěřila jemu, a pustil se do studia tak, že zapomněl na úkol do školy.

Je vidět, že jarní počasí vybudilo nejen mě, ale i klienty, protože se od rána dveře od kanceláře netrhly. Sotva jsme stačily slupnout rohlík se salámem a vypít kafe. Přesto jsme obě měly takovou jarní náladu. Jen Hanka byla z toho všeho tak vykolejená, že sama sebe přistihla, jak k uchu přikládá místo sluchátka sešívačku a jde telefonovat.

Takovéhle nesmyslné chování taky znám. Zrovna včera jsem po příchodu domů spolu se sýrem, párky a salámem uložila do ledničky i peněženku a pak, když chtěl Michal na kino, jsem ji zoufale hledala.

Dneska to bylo při návratu o poznání veselejší. Za prvé pro nákup sjel Martin autem a za druhé měl dobrý nápad a v místním obchoďáku koupil dvě grilovaná kuřata. Spolu s Jankou uvařili brambory, a tak po mém příchodu byla večeře hotová, ani jsem nemusela prstíkem hnout. Jen jsem se osprchovala a vypravili jsme se na ten slavný bowling.

Bylo mi divné, že Zuzanka moc nešvitoří a po straně vrhá na Tondu takové podivné pohledy. Martin s Tondou šli objednat pití, a když se vrátili, Martin na mě „nenápadně“ mrkal. My s Martinem jsme si kuželky docela užívali a vtipkovali jsme, ale Tonda se Zuzkou byli poněkud zaražení.

Pak jsme na chvíli osaměli a Martin mi prozradil, že dneska ráno měla Zuzanka na testu dva modré proužky. Zkrátka Zuzanka je s největší pravděpodobností těhotná. Tonda je z toho celý vedle, protože se před pěti lety úspěšně rozvedl a s nějakým dalším potomkem nikterak nepočítal. Z prvního manželství má takzvaného „nesnesitelného Petříka“. K nám ho přivedl jen jednou. Pak jsem Martinovi zakázala jednou provždy k nám zvát Tondu i s jeho výhonkem.

Tehdy sedmiletý Petřík se předvedl jako kombinace demoliční čety a hasičské sirény a Tonda mu toleroval úplně všechno. Snad aby mu vynahradil svůj odchod, miluje ho opičí dusivou láskou a Petříka zahrnuje vším, po čem jeho dušička zatouží. Petřík si je toho pochopitelně vědom, nákladné dárky systematicky ničí a vyžaduje další. Když jsem se Tondy ptala, na co dítě školou povinné potřebuje mobil za patnáct tisíc a k tomu Mp3 za další tři, odpověděl, že si o tyto značky Petřík vysloveně řekl a že by jiný dárek nepřijal. Já jsem jen mumlala něco jako, že k patnáctinám nejmíň skůtr a za plnoletost mercedesa.

Zlaté moje děti, vděčné za mobil z druhé ruky a nějakou tu mikinu. Když si představím, že jestli se Zuzanka rozhodne pro rodinu, bude to pravděpodobně stejné, obávám se, zda to Tonda všechno utáhne. Jak ho nemám moc ráda, je mi ho docela líto.

A tak byl čas strávený na kuželkách pro mne docela příjemný, protože se Martin věnoval jen mně a hře a Tonda se Zuzankou si stále něco šuškali. Teď čekám, až mi Martin uvolní sprchu, a za chvíli jdeme spolu do pelíšku, neboť se tulil už cestou. Už se moc těším.