Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Dnešní den se opravdu povedl. Od rána u nás svítilo sluníčko, jako by nebylo osmého května, ale nejmíň červen. Vstala jsem hned v sedm, připravila si na oběd, upekla buchtu s jablky a vyrazila na zahrádku.

To je to, co mně předtím chybělo. Dokud jsme bydleli u mých rodičů, mohla jsem na přírodu leda koukat z okna a teď ji mám hned za domem. Pejsek i kocour si to ovšem nenechali ujít a šli se mnou. Martin sice kroutil hlavou, proč tak brzo vstávám, a ještě se skulil do pelíšku, ale mě to neodolatelně táhlo ven.

Až se mi hlava točila z té vůně, protože nám na zahradě rozkvetla stará jabloň, která tam jako jediná zůstala jako památka na dobu minulou. Neměla jsem chuť ji porazit, protože jsem měla úplně jiné plány. Tak jsem k jejímu kmeni přinesla stoleček a židličky, na stůl jsem si dala kafe a chvíli se vrtala v záhonku. Potom jsem si sedla ke stolu, popíjela jsem kafíčko a spokojeně se rozhlížela po zahrádce. Větve od jabloně sahají skoro až na zem, a tak jsem tam byla jako v květinovém altánu.

Ještě toho zbývá na zahradě hodně k úpravám, ale nebudu si brát příklad ze sousedky Kratochvílové, která přehlíží své latifundie okem otrokáře a prohání Kratochvíla tu s rýčem, tu s hrabičkami. Jejich zahrada spíš vypadá jako zelinářská. Dá se po ní chodit jen po úzkých cestičkách mezi záhony a nedej pámbu, kdyby jí na ně někdo nešikovný šlápl.

To já spíš plánuju takové věci jako houpačku pro dvojčata a pergolu k posezení a opékání. Ještě na podzim přikoupíme nějaký rybíz a angrešt ke plotu, aby nás sousedka neměla jako na dlani. Už jen z toho důvodu, že za mnou nakonec přišel Martin, přinesl mi konvičku s čerstvou kávou a sobě hrníček a velice se ke mně měl. Chvíli to vypadalo, že sousedka přestane držet žebřík, ze kterého Kratochvíl rovnal pár tašek na střeše, a způsobí jeho pád do kompostu.

Nakonec jsme si i oběd přinesli ven. Není nic hezčího než jíst venku pod rozkvetlými stromy. Po obědě přijeli Hanka s Alešem a Lukášem. Děti vytáhly kola a šly se projet před dům. My jsme vytáhli karty a až do pozdního odpoledne jsme mastili žolíky. Vypadá to, že se Hanka s Alešem v létě vezmou.

Ne, že by na tom papíru tak záleželo, ale je to prý Lukášův nápad. Jak to tak vypadá, absolvujeme tedy letos svatby dvě. V pohodě jsme i vypili dvě lahve bublinek. Soused stál za plotem a lačně polykal na sucho. Zřejmě mu paní Kratochvílová po exhibici minulý týden nařídila přísnou prohibici.

V pět hodin se začala obloha zatahovat, a tak jsme sváteční dýchánek rozpustili. Vůbec mi nepřipadlo, že musím druhý den do práce. Začínám silně přemýšlet o dovolené, asi bych ji po stěhování a dlouhé zimě potřebovala. Jenže je mi jasné, že jakmile budu doma, budu si vymýšlet, co je ještě doma potřeba udělat, a neodpočinu si.

A tak jsem všechno dneska vypustila, přesně podle hesla, že optimismus je, když žena neumyje večer nádobí s tím, že zítra na to bude míst větší chuť.

Lenošná