Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Exotická dovolená na Jamajce se zatím rozhodně nevyvíjela podle mých představ. Seděla jsem otráveně na baru, dávala si jednu minerálku za druhou (alkohol v tomhle vedru by mě asi zabil) a sledovala upřeně mobil, který ležel přede mnou na pultě. Už devět večer a stále nevolá, kdy konečně přijede! Přítel se ke mně měl připojit už druhý den po mém příletu, ale kvůli „změnám v práci“ tu trčím sama už týden a vypadá to, že budu až do konce dovolené. Dobře, když o mě „pan Nepostradatelný“ nestojí, já si kvůli němu dovolenou kazit nebudu, rozhodla jsem se bojovně a vypnula mobil. Náladu mi to ale nezlepšilo ani o stupeň. Zato stupňů ve venkovní restauraci blízko pláže bylo až příliš. Halenka z tenkého plátna se mi lepila na zpocené tělo a vlasy na zátylek. Rozhodla jsem se pro procházku k blízké pláži, snad mi moře zvedne náladu a vítr zchladí rozpálené tělo.

Když jsem byla na dohled moře, uslyšela jsem stále sílící zvuk bubnu, rytmický, klidný, starý jako moře samo. Se zalíbením jsem poslouchala, jak se údery slévají s hučením příboje a tvoří úchvatnou kulisu pro rychle padající soumrak. Několik kroků v písku a již jsem viděla skupinku tanečníků. Mladé páry tančící v kruhu kolem malého ohně, jehož svit se odrážel i na těle bubeníka. Klečel v písku jen ve volných plátěných kalhotách, koleny svíral buben, měděné svaly na rukou se mu při bubnování napínaly, celé jeho tělo se lesklo a tepalo v rytmu úderů, dlouhé černé vlasy mu chvílemi zakrývaly výraznou tvář se silnými rty a zářícíma očima. Skrytá ve tmě jsem ten obraz uchváceně pozorovala, mé oči ale patřily stále více jemu a té živočišné síle, která z něj vyzařovala.

Tma se prohloubila a dvojice pozvolna se smíchem odcházely držíce se za ruce, zřejmě pokračovat v mladé noci milováním, napadlo mě trpce. A já tu trčím sama jako zloděj, skrytá ve tmě kradu kousky cizího štěstí a života. Už jsem chtěla vstát a vrátit se neviděna do hotelu, když v tom bubeník začal tiše hrát, jen sám pro sebe u dohořívajícího ohně. Rytmus mě opět zajal a já napůl proti své vůli vykročila pomalu směrem k němu. Překvapený si mě všiml, ale jeho ruce stále vytepávaly pravidelný rytmus. Usmál se a hlavou naznačil, ať jdu blíž. Díval se na mě zespoda, plameny kreslily na jeho tváři ohnivé pruhy, chvílemi ji měnily v divokou tvář šelmy, chvílemi šelma ustoupila širokému úsměvu. Začal zpívat, hluboký hlas stoupal a klesal po stupních sílících úderů a v mém těle začal bouřit dosud neznámý pocit, který mi zabránil usednout do písku... Naopak začal pohybovat mými boky, zvedl mi ruce k vlasům a brzy si pohrával s každým svalem mého těla. Zavřela jsem oči a svěřila své tělo vlnám hudby. Rytmus se stále zrychloval, stejně jako můj dech, tepal v mé krvi, až najednou skončil ohlušujícím zavířením bubnu a jediným vysokým výkřikem, který proťal horkou noc jako blesk. Cítila jsem, že se mé tancem vyčerpané tělo hroutí do písku a otevřela polekaně oči v předtuše bolestivého pádu.

Dopadla jsem ale do bezpečí Jamajčanových paží a cítila místo zklidnění po tanci novou vlnu vzrušení, tentokrát nikoli mezi mnou a hudbou, ale mezi ženou a mužem. Naše ruce vzájemně obkreslovaly vlhké křivky horkých těl a osvobozovaly je z dusivého sevření šatů. Bubeník zůstal klečet, aby mě ušetřil kontaktu s pískem, a přitáhl si můj klín na svůj vztyčený penis. Jeho ruce začaly udávat rytmus přitahováním mého těla proti jeho, opět jsem zavřela oči. Celým mým tělem se nesly údery tohoto nového tance, stále se zrychlovaly, sílily, zatemňovaly mi mysl živočišným šílenstvím, až skončily mým výkřikem, který proťal horkou noc jako blesk. Opět tu však byl on, aby zachytil můj pád a s hrdelním zpěvem beze slov mě uložil do své náruče. Přikryla nás horká noc pod jamajským nebem plným příslibů.